Lištička K9 (CCOC) Consulting

Proč cvičit Agility?

napsáno pro Czech Caucasian Ovcharka Club K9

Agility s kavkazským psem? To je často s údivem kladená otázka.

Co vlastně znamená samotné slovo Agility? Vezměme si na pomoc anglicko-český slovník a dozvíme se: agility - hbitost, obratnost, pohyblivost. Odtud tedy název známé, krásné a velmi oblíbené kynologické sportovní aktivity. Není však Agility jako Agility. "Kavkazí" Agility CCOC je jiné, než na jaké jsou kynologové běžně zvyklí. Je přizpůsobené plemeni, zohledněna je nejen jeho velikost a mohutnost, ale i charakterová svéráznost.

Mnozí jsou překvapeni, že kavkazský pastevecký pes nemusí být jen líně se pohybující medvídek, neb takových znají, především z výstav, mnoho. Byly doby, kdy býval téměř každý kavkazský pes dobře pohyblivou, pracovitou "šelmou". Několik takových nám jich ještě zůstalo. Půjde-li však vývoj v plemeni nastalým módním směrem, zanedlouho bude patřit "pracovní" KAO na seznam téměř vyhynulých druhů. Výbornou pohyblivost a ochotu ke svižnému "hýbání se" je nutno vnímat jako naprostý základ kvalitního výkonu. Naštěstí po celém světě žijí ještě chovatelé, kteří dokázali nepodlehnout novodobým směrům a usilují o zachování plné použitelnosti těchto úžasných strážních psů, chtějí je nadále akční a tedy i bezproblémově se hýbající. Toho nedocílíme pouhým zjišťováním přítomnosti či absence dysplazie kyčelních a loketních kloubů a následné chovatelské práce s těmito výsledky, musíme se snažit více.

Agility CCOC (s požadavky, přizpůsobenými schopnostem plemene) snaze o zachování výborné pohyblivosti napomáhá. Vyzdvihuje a oceňuje jedince, kteří ještě dnes dokáží rychle a svižně běhat, skákat, šplhat, přelézat - a co víc, ono je to dokonce i viditelně baví! Prospívá to nejen jim, ale i druhému z partnerské dvojice. Jak známo, pán i pes tréninkem utužují vztah, posilují kondici, upevňují své zdraví.

Jste-li shodného názoru, připojte se k nám a přijďte si, hezky "kavkazsky", zaběhat na našich klubových (tzv. Liščích) dnech. Bude nám potěšením.

2013

Potřeba Ca

Poslední dobou varují mnozí veterinární lékaři před nebezpečím předávkování psa vápníkem. Varování bývá provázeno doporučením, aby se k průmyslově vyráběným krmivům "už nic nepřidávalo". Většina majitelů psů to chápe tak, že v průmyslově vyrobeném krmivu je naprosto vše, včetně vápníku,co pes potřebuje, a to v množství, které mu plně vyhovuje, a že tedy jakýkoli přídavek vápníku je nežádoucí, ba škodlivý.

Tvrzení, že průmyslově připravená krmiva obsahují v dostatečném množství vše, co organismus psa potřebuje, je však pravdivé jen z části. V kvalitním průmyslově vyrobeném krmivu je obvykle dostatečné množství pro psy dobře využitelných proteinů živočišněho původu, zdrojů energie (hlavně tuků) a bohatě postačující, u čerstvého výrobku až nadměrné množství vitaminů, jmenovitě vitaminu D, důležitého pro vstřebávání vápníku, ale také nebezpečného, protože je jím možno psa předávkovat. Pokud ale jde o vápník, je suché qranulované krmivo schopno pokrýt potřeby některých jedinců malých plemen a plemen střední velikostí, případně dospělých jedinců velkých plemen (ne všech!), nikoli však nároky mladých, rychle rostoucích psů a fen velkých a obřích plemen.

Ani ta nejkvalitnější průmyslově vyráběná krmiva, ba ani ta, která jsou výslovně deklarována pro mladé rychle rostoucí jedince velkých plemen v době nejintenzivnějšího růstu a v období výměny chrupu mléčného za trvalý, neobsahují v dostatečném množství a vyhovujícím poměru ani zdaleka vše, co takový jedinec potřebuje, a to ani není řeč o velmi rozdílných nárocích a potřebách jednotlivců, daných jejich geneticky podmíněnou biochemickou individualitou. Často chybí právě vápník,mnohdy však i vitamin C a/nebo i některé jiné látky.

Déle trvající závažnější nedostatek vápníku se dříve nebo později (podle biochemické individuality psa nebo feny) projeví negativně na stavu kostry. Kostra tvoří pevnou oporu těla, je součástí pohybového aparátu,ale také zásobárnou především kalciových (ale i jiných) iontů, které zde jsou skladovány a uvolňovány v kontrolovaném režimu tak, aby se příliš neměnilo iontové složení tělních tekutin.
Kostnít káň je zvláštním druhem pojivové tkáně. Je tvořena kostními buňkami(osteoblasty, osteocyty a osteoklasty) a mezibuněčnou hmotou. Pro tkáň dorostlé kosti je charakteristická výrazná převaha mineráliemi prostoupené mezibuněčné hmoty nad buňkami. Ve zralé kosti je průměrně asi 55 % anorganických složek, 25 % organických složek a 20% vody.

Mezibuněčná hmota sestává ze složky organické a anorganické. Organickou složku představují kolagenní vlákna (fibrily) a nestrukturovaná (amorfní) interfibrilární hmota (matrix), která vyplňuje prostory mezi fibrilami.Důležitou a hojnou složkou matrix jsou glykosaminoglykany (chondroitinsulfát aj.), zčásti volné a zčásti vázané na bílkoviny.Anorganickou složkou mezibuněčné hmoty jsou hlavně soli vápníku,především hydroxy(I)apatit, nejvýznamnější nerostná látka kostní tkáně.

Hydroxy(I)apatit obsahuje vedle tří molekul fosforečnanu vápenatého (trikalciumfosfátu)také molekulu hydroxidu vápenatého - Ca(OH)2 . 3Ca3(P04)2. Mikrokrystaly hydroxy(I)apatitu a v menší míře i jiných nerostných látek se ukládají v tzv. osteoidním substrátu, v nestrukturované interfibrilární matrix, na povrchu (kolem) kolagenních vláken. Kromě hydroxy(I)apatitu, který tvoří 83 - 88 % anorganické složky kosti, je tu dále uhličitan vápenatý (asi 10 %), fosforečnan hořečnatý, citran vápenatý, chlorid sodný a v nepatrném množství také fluorid vápenatý.

Osteoblasty produkují (syntetizují) organické složky mezibuněčné hmoty - kolagen,proteoglykany a glykoproteiny. Na činnosti těchto buněk ale závisí také ukládání anorganických sloučenin v nestrukturované matrix protkané kolagenními fibrilami. Koncentrují soli vápníku v intracytoplasmatických váčcích a uvolňují je do extracelulárního prostředí. Syntetizují a do svého okolí dodávají alkalickou fosfatázu,enzym, který se podílí na tvorbě trikalciumfosfátu, základu hydroxy(I) apatitu.
Alkalická fosfatáza hydrolyzuje (rozkládá) fosfátové estery (estery kyseliny fosforečné) přítomné v krvi a odštěpuje z nich fosfátové ionty, čímž jejich koncentrace v okolí osteoblastů stoupá. Enzymse vyskytuje nejen v mladé rostoucí kosti, ale i v kosti dorostlé, což je důkazem toho, že i zde dochází, byt' v menší míře než u mladého jedince, k ukládání trikalciumfosfátu v podobě mikrokrystalů hydroxy(I)apatitu, že tedy kost je i v dospělosti metabolicky velmi aktivní orgán.

Všechny podrobnosti vzniku trikalciumfosfátu nejsou přesně známy. Ví se však, že vápenaté kationtytvoří s fosfátovými anionty trikalciumfosfát za určitých podmínek, při dosažení jisté vzájemné rovnováhy. Sloučenina precipituje (sráží se) z roztoku při jistém součinu koncentrací vápenatých (Ca2+) af osforečnanových (fosfátových) iontů (P04 3-), zvaném součinsolubility. Ukládání hydroxy/I/apatitu indukují proteoglykany a glykoproteiny (zejména osteonektin a osteokalcin), které mají velkou afinitu k vápníku.

Zatímco osteoblasty kostní tkáň budují,osteoklasty, obrovské mnoho jaderné buněčné elementy ji odbourávají,resorbují, a spolupodílejí se tak na přestavbě kostí. Vylučují kyselou fosfatázu, kolagenózu aj. proteolytické enzymy, které vlivem působení parathormonu atakují zvápenatělou kostní matrix a rozpouštějí ji.

Vývoj kosti probíhá ve vzájemné, za ideálních podmínek sladěné souhře dvou protichůdných procesů - růstu a odbourávání. Kost se může zvětšovat a tvarově přizpůsobovat své funkci jedině tak, že nová kostní tkáň se tvoří, kdežto stará je resorbována, odbourávána. Díky souhře obou procesů se "tvrdé" kosti mohou až překvapivě rychle přizpůsobovat fyziologickým potřebám organismu a dokonce tvarově měnit.

Kosti jsou mohutným rezervoárem vápníku, protože 97 až 98 % celkového množství tohoto prvku v těle psa je uloženo právě v nich. Všechny anorganické složky kosti se stále obměňují. Dříve do ní vestavěné minerálie jsou uvolňovány do krve a jiné, nové, jsou do ní zase zabudovávány.

Koncentrace Ca2+ v krvi a ve tkáních je v určitémr ozmezí stálá. Mezi vápníkem obsaženým v krvi a v kostech dochází k nepřetržité výměně. Vápník vstřebaný z potravy, který by výrazně zvýšil jeho hladinu v krvi, je urychleně ukládán v kostech nebo vyloučen močí či trusem. Z kostí je uvolňován, klesne-li jeho koncentrace v krvi a není-li k dispozici dostatek využitelného vápníku v potravě.

Kalcium v kostech je mobilizováno dvěma způsoby - rychlým a pomalým.

Rychlým způsobem se rozumí prostý přenos iontů z hydroxy(I)apatitových mikrokrystalů do tkáňové tekutiny a do krve. Odehrává se hlavně ve spongiózní kosti a je efektivní díky velkému celkovému povrchu hydroxy(Í)apatitových krystalů. Zejména z mladších mírně zvápenatělých kostních lamel se vápenaté ionty uvolňují snadno.

Pomalý způsob je podmíněn hormonálně. Parathormon (PTH), produkovaný příštítnými tělísky, zvyšuje počet osteoklastů, aktivuje je a jejich činností se z matrix uvolňují vápenaté ionty. (Kalcitonin/tyrokalcitonin/, hormon syntetizovaný parafolikulárními /neboli C-/buňkami štítné žlázy, resorpci matrix naopak inhibuje.)

Spolu s hořčíkem, sodíkem, draslíkem, fosforem, chlorem a sírou patří vápník mezi tzv. makroprvky, které tvoří podstatnou součást nerostných Látek(minerálií) vyskytujících se v organismu psa. V porovnání se stopovými prvky (mikroelementy), které jsou v jeho organismu zastoupeny jen v nepatrných množstvích, jsou makroprvky přítomny v množstvích podstatně větších. Jak makroelementy, tak stopové prvky jsou pro život psa nezbytně nutné a všechny musí jeho organismus získat z vnějšího prostředí, potravou.
Nejvíce vápníku je v organismu psa uloženo v kostech a zubech, a to především v podobě hydroxy(I)apatitu. Zbytek se vyskytuje v krvi, v tělních buňkách a v mimobuněčných prostorách. V krevní plazmě (tekuté složce krve) je vápník přítomen ze 45 % v ionizované formě (jako volné vápenaté ionty - Ca2+), dalších asi 45 je vázáno na bílkoviny krevní plazmy, zbytek se tu vyskytuje jako hydrogenfosforečnan vápenatý, citran (citrát, citronan) vápenatý a další složité komplexní sloučeniny.

Ionizovaný podíl vápníku v krevní plazmě má rozhodující význam pro neuromuskulámí spojení (přenos vzruchu z nervové buňky na buňku svalovou). Poklesne-li hladina vápenatých iontů v krevní plazmě pod dolní fyziologickou mez, tj.nastane-li hypokalcémie, dochází k poruše přenosu vzruchů a tento patologický stav se projeví křečemi, např. při poporodní eklampsii fenvy volané velkými ztrátami vápníku. Ty jsou způsobeny produkcí mléka(laktací)následující po graviditě, která je na spotřebu vápníku velmi náročná, protože v jejím průběhu vznikají kostry plodů.

Hladinu vápníku v krvi regulují dva hormony - parathormon (PTH) produkovaný parathyreoideou (přištítnými tělísky) a kalcitonin vylučovaný parafolikulárními (C-) buňkami thyreoidey (štítné žlázy). Klesá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování PTH a tlumí se produkce kalcitoninu. Parathormon zvyšuje v ledvinách zpětnou resorpci vápníku a uvolňuje Caz+ z kostí. Stoupá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování kalcitoninu a tlumí se produkce PTH. Kalcitonin tlumí uvolňování Ca2+ z kostí a zpětná resorpce Ca2+ v ledvinách jeho působením klesá. Tímto mechanismem je hladina vápníku v plasmě udržována v určitých fyziologických mezích (kalciumhomeostáze).

Vápník přijatý potravou se vstřebává především v tenkém střevě. Vstřebatelnost závisí na mnoha okolnostech - na jeho obsahu v krmné dávce, na jeho zdrojích (sloučeninách, které jej obsahují a jsou v organismu různě utilizovatelné -využitelné/) na poměru vápníku a fosforu (Ca : P), na nárocích psa (je-li potřeba nízká, resorpce ve střevě se snižuje, je-livysoká, zvyšuje se), na jeho věku (v mladším věku vstřebává pes z téže potravy větší podíl vápníku, než ve věku pokročilém), na množství vitaminu D v potravě (a v organismu) a na některých dalších okolnostech.

Bylo by však obrovským omylem a chybou usuzovat, že je-li při značné potřebě a v mladším věku psa schopnost vstřebávat vápník z potravy vyšší, může a má mladý rychle rostoucí pes či fena velkého nebo obřího plemene dostávat v potravě co nejméně vápníku. Výše uvedené platí totiž jen relativně, nikoli absolutně) To znamená, že dostává-li takový mladýjedinec potravou absolutně nepostačující množstvím vápníku, není mu nic platné, že jej dokáže vstřebávat a využít takřka stoprocentně. Jestliže toto množství neodpovídá vědecky spolehlivě stanovené a v odborné literatuře uváděné potřebě vápníku na 1 kg tělesné hmotnosti a den (s ohledem na věk), bude pes strádat jeho nedostatkem vzdor schopnosti vstřebávat za zvýšené potřeby maximální množství tohoto prvku.

Zčásti se vápník vstřebává v tenkém střevě také pasivní difuzí, do jaké míry, to záleží na sloučenině,která se jako jeho zdroj dostává potravou do organismu psa. Tak např.kalciumcitrát (citran vápenatý) se takto vstřebává dobře a je proto pro organismus psa velmi rychle využitelným zdrojem vápníku.

Aktivní vstřebávání vápníku ve střevě umožňuje vitamin D, např. D3 -cholekalciferol. Kalcitriol, jeho biologicky aktivní metabolit,chemicky 1,25-dihydroxycholekalciferol, stimuluje produkci adenosintrifosfatázy v buňkách střevní výstelky. Tento kalciumdependentní enzym zprostředkovává vazbu Ca2+ iontů na transportní bílkoviny krve. Vápenaté ionty z potravy tak aktivně pronikají střevní výstelkou do krve a jejich hladina v krevní plazmě se zvyšuje.

Cholekalciferol (vitamin D3) získává organismus psa potravou, anebo tato sloučenina vzniká působením UV složky slunečního záření v jeho kůži z derivátu cholesterolu, 7-dehydrocholesterolu.Nejprve vzniká provitamin vitaminu D3, ten se pak pomalu konvertuje na cholekalciferol. V játrech se cholekalciferol hydroxyluje na 25-hydroxycholekalciferol (kalcidiol). Kalcidiol se znovu hydroxyluje,a to v ledvinách, na 1,25-dihydroxycholekalciferol (kalcitrion). Tentobiologicky aktivní metabolit cholekalciferolu je považován za hormon,protože vzniká v těle psa a je transportován krví k cílovým orgánům a buňkám.

Na vitaminu D záleží, zda a kolik vápníku z potravy se vstřebá, množství vstřebatelného vápníku ovšem závisí také na vydatnosti a využitelnosti jeho zdroje (zdrojů) v krmivu. Chybí-li vitamin D, aktivní transport vápenatých iontů střevní výstelkou neprobíhá, probíhá pouze, a to v mnohem menší míře, která nemůže uspokojit vyšší nároky organismu psa, jejich pasivní průnik.

Zatímco tvorba 25-hydroxycholekalciferolu (kalcidiolu) v játrech zřejmě není nijak přísně regulována, tvorba 1,25-dihydroxycholekalciferolu(kalcitriolu) v ledvinách je regulována zpětnou vazbou s plasmatickými hladinami vápenatých iontů. Tvorba kalcitriolu je stimulová naparathormonem (PTH) z parathyreoidey (příštítných tělísek). Když je hladina Ca2+ v plasmě nízká, sekrece parathromonu se zvyšuje. Když je hladina Ca2+ v plasmě vysoká, tvoří se v ledvinách málo 1,25-dihydroxycholekalciferolu a místo toho zde vzniká celkem neúčinný 24,25dihydroxycholekalciferol.

Působení výše hladiny Ca2+ na tvorbu kalcitriolu je mechanismus, který reguluje resorpci vápníku ve střevě. Další způsob regulace tvorby kalcitriolu je přímý negativně zpětnovazebný účinek tohoto hormonu na enzym 1-alfahydroxylázu, jenž v ledvinách katalyzuje jeho tvorbu, a současný pozitivně zpětnovazebný účinek na tvorbu 24,25-dihydroxycholekalciferolu, jakož i přímá inhibice mRNA (messenger ribonukleové kyseliny) nezbytné pro syntézuPTH v příštítných tělíscích.

Znamená to, že čím vyšší je hladina 1,25-dihydroxycholekalciferolu, tím nižší je aktivita 1-alfahydroxylázy a vyšší tvorba 24,25-dihydroxycholekalciferolu, kdežto tvorba mRNA proparathormon je inhibována. A naopak: Čím nižší je hladina1,25dihydroxycholekalciferolu, tím vyšší je aktivita 1-alfahydroxylázy a nižší syntéza 24,25-dihydroxycholekalciferolu, přičemž tvorba mRNApro parathormon není inhibována.

Kalcitonin, hormon z C-buněk štítné žlázy (thyreoidey), a somatotropin, růstový hormon z hypofýzy(podvěsku mozkového), zvyšuje tvorbu kalcitriolu. Rychlost tvorby kalcitriolu se zvyšuje při nízké plasmatické hladině Ca2+ a naopak se snižuje při vysoké plasmatické hladině těchto iontů. Při zvýšení plasmatické hladiny vápníku klesá hladina kalcitriolu v krvi a snižuje se vstřebávání vápníku z potravy a naopak - při snížení plasmatické hladiny vápníku stoupá hladina kalcitriolu a zvyšuje se vstřebávání vápníku z potravy. Vstřebávání vápníku se tak přizpůsobuje potřebám organismu, resorpce je vyšší při nedostatku Ca2+ a nižší při nadbytku Ca2+.

Díky tomuto několikrát jištěnému mechanismu je resorpce kalcia z potraty velmi jemně a účinně regulována. Proto za fyziologických okolností nemůže dojít k předávkováni psa vápníkem.

Pří vydatném přívodu využívá organismus psa vápník relativně v menší míře,než při dotaci chudé. Tuto skutečnost však nelze v žádném případě vykládat mechanicky tak, že při velmi malém přísunu vápníku jej organismus psa získává celkově víc, než při značném. To rozhodně není pravda, i když to někteří veterináři tvrdí nebo naznačují. Rovněž není pravda, že čím méně vápníku bude pes dostávat potravou, tím spíše nebude trpět jeho nedostatkem. A stejně nesmyslná je teze, že čím více vápníku bude pes dostávat, tím spíše bude trpět jeho nedostatkem.

Zdrojem vápníku jsou různé sloučeniny. Liší se obsahem Ca2~ a využitelností.Prostá úměra, že čím více vápníku určitý zdroj obsahuje, tím je vydatnější, také vždy neplatí. Některé zdroje mohou být vápníkem poměrně bohaté, ale jsou hůře utilizovatelné. Jiné jsou vápníkem chudší, ale snáze využitelné. Proto sloučenina obsahující více vápníku může být méně vydatným zdrojem tohoto prvku, než látka, která jej obsahuje méně.

S fosforem je to jinak, než s vápníkem. Fosfor se vstřebává v duodenu a v tenkém střevě jak aktivním transportem (působením metabolitu vitaminu D3, kalcitriolu), tak pasivní difuzí. Ale jeho resorpce není na rozdíl od vápníku řízená. Je lineárně (přímo)úměrná příjmu potravou, což je při hojném výskytu fosforu a jeho značných množstvích v běžné potravě psů často příčinou jeho přebytku adysbalance mezi vápenatými a fosfátovými ionty v krevní plazmě a v celém organismu psa. Nezáleží na tom, že využitelnost běžných zdrojů fosforu je v organismu psa nižší než u vápníku, rozhodující je nadbytek fosforu v krmivu.

Mladý pes velkého nebo obřího plemene roste velice rychle. Je-li jeho tělesná hmotnost ve dvou měsících věku až 15 kg, o 22 měsíce později, ve dvou létech, může již činit 80 kg i více.(To je obvyklá tělesná hmotnost dospělého člověka, ten má ovšem na její dosažení podstatně delší dobu.) Během období rychlého růstu spotřebuje pes velká množství vápníku k budování kostry (a zubů). Mimořádně rychlý je především růst mladého psa velkého a obřího plemene ve věku od 5 do 10 (resp. od 4 do 12) měsíců, kdy dochází také k výměně mléčného chrupu za trvalý (4 - 6, resp. 3 - 7 měsíců), a proto jsou jeho nároky na vápník v této fázi vývoje vpravdě enormní. Má-li se kostra takového psa vyvíjet zdravě, je třeba nárokům jeho organismu vyhovět.

Není-li psu poskytnuto tolik vápníku, kolik potřebuje, projeví se to negativně na jeho růstu a stavbě těla, a později také na pohybu. Nedostatek vápníku v potravě mladých rychle rostoucích jedinců velkých a obřích plemen se pozná dříve nebo později nejprve - zpravidla - podle nekorektního postoje hrudních nebo pánevních,případně obojích končetin. Na hrudních bývají patrná příliš šikmá zápěstí (tzv. prošlapy), vbočené lokty a vybočené tlapky, na pánevních upoutají především sbíhavá hlezna (postoj do "X" neboli "kravský postoj").

Pokud se ani nyní nedostatek vápníku rychle nekompenzuje jeho zvýšeným přívodem, dostaví se časem závažnější pohybové potíže - pes začne kulhat, obtížně vstává ze sedu, odmítá se rychleji pohybovat, běhat,nemůže delší dobu ani normálně chodit atd.

Právě tak vypadají oběti současného "módního" trendu, podle kterého je vápník v potravě mladých rychle rostoucích psů velkých a obřích plemen nežádoucí a je nutno jej omezovat. Je to názor naprosto scestný, škodlivý a nesmyslný,což dokazuje vzhled jedinců krmených přesně podle návodu výrobců speciálními kompletními granulovanými krmivy pro mladé rostoucí psy a feny velkých plemen bez jakéhokoli doplňování vápníku. Všichni mají trochu nebo strašně křivé končetiny a větší nebo menší pohybové potíže.Pozoruhodné přitom je, že v kompletních granulovaných krmivech pro mladá zvířata malých a středních plemen je větší podíl vápníku, než v obdobných krmivech pro mladé jedince velkých a obřích plemen. Že by menším plemenům "vápník neškodil"?

Rychlý růst velkých a obřích plemen je podmíněn geneticky. Jsou v mládí, v období intenzívního růstu, a zejména v období výměny mléčného chrupu za trvalý, velmi nároční na přísun živin, ale také některých vitaminů a minerálií. Má-li se takový jedinec úspěšně vyvíjet, je nutno po všech stránkách uspokojit jeho potřeby, jeho výživové nároky. Krmivo musí organismu takového psa dodat v náležitém množství dobře využitelné proteiny,patřičné množství zdrojů energie - tuků (a sacharidů), odpovídající množství vápníku a stopových prvků a vyhovující množství vitaminů(nejen těch, které obsahují běžně používaná granulovaná krmiva, ale také vitaminu C).
Jinou cestu, než uspokojení nároků organismu mladého rychle rostoucího psa velkého plemene, zvolila jednane jmenovaná zahraniční firma zabývající se výrobou kompletních granulovaných krmných směsí pro psy. Rozhodli se zpomalovat rychlost růstu mladých psů velkých plemen krmivem se sníženým podílem proteinů a tuků, "aby se předešlo jejich růstovým potížím". Při sestavování receptury nového krmiva se opřeli o výsledky jednoho(jediného!) do značné míry pochybného experimentu".

Šlo o pokus, který měl ukázat, jaké množství vápníku vyhovuje psům při krmení potravou se sníženým podílem proteinů a tuků. V "pokusu" byla použita štěňata německé dogy (počet se neuvádí, ani věk, pohlaví atd.).Rozdělili je do tří skupin a podávali jim krmivo, které obsahovalo kromě nižšího podílu proteinů a tuků "normální" množství vitaminů."Normálním" se zde míní množství, které se běžně dává do granulovaných krmiv i u nás používaných, tj. 2,5 - 3krát vyšší, než je deklarováno na obalech. Vitaminů, nejsou-li uloženy v mikrokapslích a tak chráněny proti nepříznivým vnějším vlivům, musí totiž být do takového krmiva zapracováno mnohem více, než je deklarovaný obsah, protože nejsou dostatečně chráněny před působením vzdušného kyslíku a vlhkostí a snadno podléhají zkáze.
Štěňata z první skupiny dostávala extrémně malé množství vápníku, štěňata z druhé skupiny dostávala množství vápníku jakž takž vyhovující americké normě NRC (NationalResearch Council), která stanoví minimální, tzv. záchovné dávky, a štěňata z třetí skupiny dostávala vysloveně nadměrné (excesivní )množství tohoto prvku. Výsledek, k němuž "experimentátoři" dospěli,nemohl nikoho překvapit: Štěňata z první a třetí skupiny trpěla vysloveně nevyrovnanou výživou, štěňata z druhé skupiny se údajně vyvíjela relativně dobře, i když "zůstala o něco menší" (tak zní jeden z "exaktních" závěrů tohoto "vědeckého" pokusu).

"Experimentátoři" dospěli k "názoru", že "při sníženém množství proteinů a tuků v potravě nadměrné množství vápníku škodí". Je třeba poznamenat, že "závěr" mohl být také úplně jiný. To, co autoři pokusu interpretovali tímto způsobem, mohlo být vysvětleno také docela jinak, např. nedostatečnou biosyntézou kolagenu, způsobenou nedostatečnou dotací proteinů a vitaminu C (o jejich dávkách v krmivu se nic neuvádí). Nicméně v důsledku uvedeného závěru začala zmíněná firma s výrobou krmiva s poněkud sníženým obsahem proteinů a tuků a s výrazně sníženým množstvím vápníku pro mladé jedince velkých plemen.

Tento "poznatek" byl u nás reprodukován v "zjednodušené" podobě: Nadměrné množství vápníku škodí. A, což je nejhorší, šíří se "tichou poštou" dál a dál v "ještě jednodušší" podobě: Vápník škodí. (Obvykle bývá toto tvrzení provázeno dodatkem "podle nejnovějších poznatků".) Takové tvrzení ovšem vůbec nevyplynulo z oné citované studie a smysl původního závěru je tak naprosto zkreslen.

Je však třeba ihned zdůraznit,že samotná snaha o zpomalení růstu mladých jedinců velkých plemen tímto způsobem je úplně nesmyslná. Směřuje totiž proti jejich genetickým dispozicím. Rychlost růstu určuje především somatotropin, růstový hormon z hypofýzy, jehož působení nelze potravou ovlivnit, a proto snaha zpomalit růst psa krmivem s nízkým obsahem vápníku nemůže být úspěšná.

Nesmyslné není jen tvrzení, že vápník škodí, stejně nesmyslná je i teze, že "nadměrné množství vápníku škodí".Aby takové tvrzení mělo vůbec nějaký smysl, muselo by být exaktně řečeno, co je ono "nadměrné množství". Autoři "studie" ani ti, kteří z jejich postulátů vycházejí anebo se o ně opírají, nezmiňují, jako kdyby vůbec neexistovaly, údaje o potřebě vápníku v mg na kg tělesné hmotnosti a den u mladého rychle rostoucího psa, které lze běžně najít v odborné literatuře.

Problém ale není jen v samotném dědičně podmíněném rychlém růstu. Následky této tendence by nebyly tak zlé, kdyby nebylo anabolického působení nadměrného množství vitaminů z průmyslově vyráběných krmiv na měkké tkáně (svalovinu) těla psa. Nedostatečně vápníkem saturovaná kostra je přitom celkově slabá, kostní tkáň jen edostatečně kalcifikovaná, má osteoidní charakter, její osifikace je narušená. Kostra nestačí překotné, geneticky podmíněné a vitaminy vystupňované rychlosti růstu měkkých tkání (kosterní svaloviny), je jimi nadměrně zatěžována, a tak vznikají různé vývojové vady a onemocnění. Postiženy jsou především klouby spojující dlouhé kosti končetin - kostní tkáň kloubních epifýz, vazivová tkáň tvořící kloubní pouzdra a vazy, chrupavčitá tkáň kloubní chrupavky.

Obzvlášt' kritické období ve vývoji mladých jedinců velkých a obřích plemen je při výměně chrupu mléčného za trvalý (a asi měsíc předtím a potom).Probíhá ve věku 4 - 6 (resp. 3 - 7) měsíců a zasahuje do fáze nejintenzivnějšího růstu. Zuby trvalého chrupu spotřebují značná množství vápníku. Základní hmota zubu - dentin - postupně kalcifikuje(vápenatí) a nakonec obsahuje asi 72 % anorganických látek, především fosforečnanu vápenatého (trikalciumfosfátu), uhličitanu vápenatého,fosforečnanu hořečnatého a (malé množství) fluoridu vápenatého. Pro potřeby růstu a vývoje zubů trvalého chrupu se při nedostatečném přívodu vápníku potravou odbourává tento prvek z kostí a trvá-li to delší dobu, kostem začíná chybět.

Poruchy vývoje kostry bývají často odůvodňovány dědičností. Dědičnost může mít a mívá určitý podíl např. na vadném postoji končetin, ale nevhodné vlohové založení samo osobě ještě neznamená neodvolatelně, že se nežádoucí exteriérový znak musí vyvinout (projevit). Geneticky je dán, v případech, kdyje znak podmíněn minorgeny (polygenní dědičnost), jako např. dysplazie kyčelního kloubu, pouze sklon k nežádoucímu stavu. Tento sklon se ale uplatnit může nebo nemusí. To záleží do značné míry na podmínkách prostředí, v daném případě především na výživě, ale i na jiných okolnostech, např. na míře fyzické zátěže.

Při nedostatečném zásobení organismu psa vápníkem se nežádoucí vlohy pro utváření kostry projeví spíš, než při odpovídajícím přívodu. Pak nedostanou příležitost plně se uplatnit, projeví se jen v menší míře anebo se neprojeví vůbec.Všechny složitě až velmi komplikovaně založené znaky, podmíněné polygeny (vlohami malého účinku), mají nízký koeficient dědivosti (h2),a jsou proto do značné míry - a někdy i v míře rozhodující negativně nebo pozitivně ovlivnitelné podmínkami vnějšího prostředí.

Záleží- v daném případě - např. na tom, zda přísun vápníku potravou je nepostačující nebo naopak patřičný a zda fyzická námaha je nadměrná nebo přiměřená. Kdyby výživa psa, pokud jde o vápník, byla odpovídající, a kdyby i ostatní vnější faktory byly příznivé, nemusela by se vývojová porucha vzdor dědičné dispozici vůbec projevit, anebo by nebyla tak výrazná.

Dočasný krátkodobý a nepříliš výrazný pokles hladiny vápníku v krevní plazmě (který se ještě neprojeví žádnými nápadnými klinickými příznaky - tetanií), způsobený nedostatkem vápníku v potravě a/nebo nízkou hladinou či chyběním vitaminu D (či jinými okolnostmi, např. onemocněním jater nebo ledvin), nemusí ještě znamenat, že rostoucí a vyvíjející se kosti trpí nedostatkem tohoto prvku.
Ale trvá-li nedostatek delší dobu, nebo je-Ii značný,kosti mladých jedinců se nevyvíjejí tak, jak by měly. V krajním případě vzniká u mladých rostoucích psů patologický stav všeobecně známý jako křivíce (rachitida). U dospělých jedinců způsobuje déle trvající nedostatek vápníku nebo vitaminu D obdobné poruchy, které se označují termínem osteomalácie a u starých zvířat je důsledkem tohoto stavu osteoporóza ("řídnutí kostí").

Ale i když mladý rostoucí pes nevykazuje typické příznaky rachitidy, nedostatkem vápníku trpět může-je na něm možno pozorovat nežádoucí postoj končetin, trpí pohybovými potížemi, vyskytují se u něho častěji a v těžším stupni různé vývojové poruchy (dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu apod.).

Má-li se kostra rychle rostoucího mladého psa či feny velkého nebo obřího plemene vyvíjet úspěšně, ie třeba - pokud jde o vápník (i jiné složku potravu) prostě a jednoduše vyhovět enormním nárokům jejich organismu.U dospělého psa se potřeba vápníku pohybuje kolem 100 mg . kg-1 . d-1(tj. 0,1 g na 1 kg těl. hmot. a den), může ale činit i 200 mg . kg-1 .d-1. U mladého rostoucího psa velkého nebo obřího plemene činí potřeba v období intenzívního růstu 250 - 300 mg . kg-1 . d-1, což je 2,5krát až3krát více než u dospělého psa, ale v určitých fázích vývoje (např. při přezubování) je ještě větší, 450 - 480 mg . kg-1 . d-1. Je-li tělesná hmotnost dospělého psa např. 80 kg, je jeho potřeba vápníku minimálně 8000 mg (8 g) denně, ale mladý rostoucí pes velkého nebo obřího plemeneo aktuální tělesné hmotnosti 45 kg potřebuje vápníku nejméně 11250 -13500 mg (11,25 - 13,5 g) denně. (Potřebou je míněna skutečná potřebaCa2*, nikoli množství zdroje - sloučeniny tohoto prvku v krmivu.)

Žádná průmyslově vyráběná kompletní potrava tomuto požadavku plně nevyhovuje.Proto je nutná suplementace takového krmiva vhodnými zdroji vápníku.Jejich dávky se řídí aktuálním obsahem prvku v potravě, jejich využitelností a konkrétním stavem psa. To umožňuje důsledně respektovat individuální potřeby a nároky organismu v dané fázi vývoje. V každé etapě růstu mladého jedince lze určit z několika základních údajů (tělesná hmotnost, obsah vápníku v používaném kompletním průmyslově vyrobeném krmivu a dávky krmiva doporučené výrobcem, resp. psu podávané) relativně velmi přesně,zda je dostatečně saturován tímto prvkem, a žádná dotace tedy není nutná, či zda jej dostává málo, a dotace je nezbytná.

Pokud se zjistí, že přívod vápníku je nedostatečný, je možné spočítat množství, které je třeba doplnit, a podle stavu psa (nekorektní postavení končetin, pohybové problémy, obtíže při vstávání apod.) je také možno zvolit nejvhodnější doplňkový zdroj vápníku a stanovit jeho dávkování.

Předávkování psa vápníkem není třeba se obávat. proces jeho vstřebávání ie organismem důsledně regulován a reguIace ie několikanásobně jištěna. V žádném případě nelze tvrdit, že by si organismus psa neuměl poradit s případným nadbytkem vápníku v potravě.Je vybaven spolehlivými mechanismu, které předávkování za normálních(fvziologickych) okolností brání, znemožňují. Při vysoké hladině vápníku v plazmě klesá produkce kalcitriolu v ledvinách, takže další vápník se prostě nemůže vstřebávat a opouští organismus nevyužit. Také zpětné vstřebávání vápníku v ledvinách se snižuje, tzn. že ztrátu močí se zvyšují, čímž se organismus zbavuje dalšího přebytečného vápníku.Nebezpečný je ale dlouhodobý nadbytek vitaminu D v krmivu, tímto vitaminem je možno psa předávkovat s fatálními následky.

Organismus psa si nedovede poradit s déle trvajícím nebo dokonce dlouhodobým nedostatkem vápníku v potravě. Pokud nejsou splněnu jeho nároku na přísun tohoto prvku, např. u mladého rychle rostoucího psa velkého nebo obřího plemene, kompenzuje se nedostatek vápníku v plazmě jeho zvýšeným vstřebáváním z krmiva (tato možnost je ovšem limitována skutečně využitelným množstvím tohoto prvku v potravě) a zvýšenou činností osteoklastů. kostních buněk, které pod vlivem parathormonu odbourávají osifikovanou kostní tkáň. Trvá-li nedostatečný přívod vápníku dlouho,dochází v kostní tkáni k závažnénu nedostatku tohoto prvku, který vede k různým vývojovým poruchám a onemocněním kostry.

Výživa mladého rychle rostoucího psa nebo feny velkého či obřího plemene v období nejintenzivnějšího růstu, která má zajistit úspěšný vývoj kostry, musí obsahovat určité limitované množství kvalitních proteinů,malé množství tuku (a sacharidů), potřebné množství vitaminů a stopových prvků a - samozřejmě - nárokům organismu odpovídající množství vápníku. Nutno ovšem pamatovat, že ani to všechno někdy nestačí, často je třeba podávat ještě glykosaminoglykany (GAG) a speciální aktivátor metabolismu v kostní tkáni (Arthro-Tabs).

Proteiny,zejména pro organismus psa dobře využitelné, živočišného původu,akcelerují v nadbytku spolu s příliš velkým množstvím vitaminů nežádoucím způsobem geneticky podmíněný sklon velkých plemen k rychlému (překotnému) růstu a působí anabolicky na kosterní svalovinu, která potom přetěžuje kostru. Proto musí být jejich obsah v krmivu limitovaný. Nesmí však být v žádném případě nedostatečný, protože by pak vázla biosyntéza kolagenu, což by vedlo k oslabení kostry. Denní potřeba stravitelných proteinů pro mladé rostoucí psy různé tělesné hmotnosti je uvedena v připojené tabulce (Tabulka 1). Jde o údaje orientační, v praxi je třeba přihlížet k individuálním nárokům psa, k jeho stavu.
Obsah tuků v potravě by neměl překročit minimální (záchovnou) dávku danou normou NRC pro mladé rostoucí psy - 5 % v sušině. Vyšší množství jsou nežádoucí (asi 8 % v sušině je přípustných jen když pes žije trvale, i v zimě, venku, a má vyšší energetické nároky), protože jako vydatné zdroje energie potencují tendenci organismu psa velkého plemene k překotnému růstu a navíc brání ve větším množství vstřebávání vápníku ve střevě (v prostředí střeva psa vznikají z vápenatých iontů a tuků mýdla pro jeho organismus nevyužitelná).

Vitaminů nesmí být v potravě takového psa či feny příliš mnoho, protože nadbytečné množství většiny těchto látek vykazuje za součinnosti přílišného množství dobře využitelných proteinů živočišného původu v potravě tendenci k dalšímu urychlování růstu měkkých tkání (kosterní svaloviny). Výjimkou je např.biotin nebo kyselina askorbová. Té musí být,zejména v potravě jedinců ze zatížených chovů nebo postižených plemen či jedinců již trpících nějakými nedostatky ve vývoji kostry (křivé končetiny, pohybové potíže), značné množství, protože je životně nezbytná pro řádnou biosyntézu kolagenu. Je však třeba, aby byly v krmné dávce zastoupeny veškeré vitaminy, protože spolu navzájem synergisticky spolupracují. Totéž platí pro mikroelementy. Nestačí přítomnost jednoho dvou stopových prvků, nezbytný je komplex všech hlavních mikroelementů (Zn, Cu, Fe, Se, Co, Mn, I).

Denní potřebné dávky vápníku pro mladé rychle rostoucí jedince velkých a obřích plemen jsou uvedeny v připojené tabulce (Tabulka 2).Jsou to dávky orientační, konkrétní dotace se řídí aktuálním stavem psa(postojem končetin, schopností pohybu) a jeho individuálními nároky.Výsledky laboratorního biochemického vyšetření krve na makroprvky (Ca,P) nejsou - pokud jde o jejich absolutní množství - rozhodující. Při dotaci vápníku je nutno zohlednit obsah Ca2~ v jeho zdroji (Calciumcarbonat, Welpenkalk, Calcium citrat, Calciletten) a využitelnost tohoto zdroje. Při suplementaci vápníku (jeho přidávání ke kompletní průmyslově vyráběné krmné směsi) je kromě toho nutno zohlednit také obsah prvku v tomto krmivu. Vysoké denní dávky zdrojů vápníku je třeba podávat rozděleně, v několika (2 - 4) dílčích dávkách. Vápník se pak lépe vstřebává a utilizuje.

Výživa nejmenších štěňat

První potravou, kterou přijímají novorozená mláďata savců, je mléko. Mléko je svým způsobem unikátní tekutina, která obsahuje v patřičném množství a vzájemném poměru nejen všechny základní živiny (proteiny, tuky, sacharidy), ale i vitaminy a minerálie, které mládě potřebuje k životu, a - v určitém období - také látky ochraňující je před různými onemocněními. Jsou to protilátky proti různým specifickým infekčním onemocněním, nespecifické ochranné látky a látky podporující nespecifické obranné mechanismy. Mléko tedy zabezpečuje kompletní výživu, a také chrání novorozené mládě před nejrůznějšími chorobami a důsledky nepříznivých vlivů vnějšího prostředí.

Jedinečnost mléka jako potravy spočívá v tom, že je pro mládě příslušného živočišného druhu dokonale využitelné a dobře stravitelné, že je schopno mu poskytnout v určitém věku přesně to, co právě potřebuje. Důležitý je ovšem také časový faktor - skladba mléka se v průběhu laktace (kojení) mění, jiná je bezprostředně po porodu, jiná v době, kdy je mláďatům týden nebo více.

Složení mléka různých druhů savců vykazuje druhovou specificitu, což znamená, že mléko každého živočišného druhu se poněkud liší svým složením od mléka jiného, třeba i příbuzného druhu.

Při určitém zjednodušení lze rozlišit dva typy savčího mléka. Jedno lze pracovně nazvat "mlékem kopytníků", druhé "mlékem šelem". Oba typy se od sebe zásadně liší. Zatímco v mléce kopytníků je hlavním zdrojem energie pro mláďata laktóza (mléčný cukr), látka náležející mezi sacharidy, v mléce šelem plní tutéž úlohu tuk. To znamená, že mléko kopytníků je bohaté na sacharidy (laktózu) a relativně chudé na tuk, kdežto mléko šelem je právě naopak - bohaté na tuk a relativně chudé na sacharidy (laktózu).

Názorné je v tomto směru srovnání konkrétních hodnot. V mléce krávy je kolem 4,7% sacharidů (laktózy) a 3,2 - 4 tuku, v mléce kozím je asi 4,5 % sacharidů (laktózy) a 2 - 5,9 % tuku. Mléko feny naproti tomu obsahuje pouze 3,1 % sacharidů (laktózy), ale 9 - 9.3 % tuku.

Fyziologie trávení je u mláďat různých druhů savců odlišná tak, jak se liší složení jejich mléka. Závisí na trávicích enzymech, které organismus produkuje. Zažívacímu ústrojí mláděte kopytníka vyhovuje nejlépe mléko vlastního druhu nebo jiného kopytníka a podobně i mláděti šelmy vyhovuje nejlépe mléko vlastního druhu. Špatné však je, když mládě šelmy musí přijímat neupravené mléko kopytníka. Taková potrava mu nevyhovuje a může u něho způsobit různě závažné zažívací potíže, které se zpravidla projeví průjmem.
Štěněti psa domácího (ale ani vlka a jiných volně žijících psovitých šelem, ba ani mláďatům šelem medvědovitých, hyenovitých a dalších) nevyhovuje kravské mléko (ani mléko kozí) pro vysoký obsah laktózy. Mléčný cukr nedokáže štěně, ale ani mládě jiné šelmy, dokonale strávit ve větším množství, než je množství vlastní jeho živočišnému druhu. Chybí mu odpovídající množství laktázy, specifického enzymu, který štěpí laktózu a činí ji tak využitelnou pro organismus.

Přizpůsobivost (adaptabilita) umožňuje, aby tu a tam některé štěně - to, jehož organismus je obdařen značnou mírou této schopnosti - přijímalo neupravené kravské mléko a netrpělo přitom většími trávícími problémy (průjmem). Adaptabilita ovšem má své meze a - hlavně - většina štěňat v tomto směru takovou mírou přizpůsobivosti nadána není. Některá štěňata jsou přizpůsobivější, jiná jsou méně přizpůsobivá - každé podle svojí genetické výbavy.

Jedno štěně snáší normální kravské mléko s laktózou (pokud je dostává od nejútlejšího věku pravidelně každý den) celkem dobře, další, hůře přizpůsobivá štěňata, nejsou prakticky vůbec schopna je akceptovat jako náhradní stravu, trpí po něm průjmem, resp.dříve, než se stačí přizpůsobit, mohou být v důsledku průjmů tak dehydratovaná, že uhynou, nedostane-li se jim včas náležitého ošetření a péče.

Charakteristické pro přizpůsobivost je, že stav jí navozený trvá jen tak dlouho, pokud působí ty vnější podněty a podmínky, které ji vyvolaly. Jakmile působit přestanou, vymizí.
V praxi to znamená, že i ten pes, který se dokázal přizpůsobit již v raném věku neupravenému kravskému mléku a je schopen laktózu trávit, si uchová tuto schopnost tak dlouho, pokud pravidelně každý den dostává neupravené kravské mléko, ale ztratí ji za relativně velmi krátkou dobu několika málo dní, jestliže toto mléko nedostane. Potom, i když třeba léta normální kravské mléko bez potíží konzumoval, po něm dostane průjem, vypije-lije znovu po několikadenní až několikatýdenní přestávce.

Pouze takové mléko. v němž je obsah laktózy nižší než 3 %, je vhodné pro štěňata. Takovým mlékem je možné je živit od prvního dne života bez obav, že dostanou průjem.

Obligátní podmínkou zdárného odchovu novorozených štěňat není ovšem pouze potrava, použité mléko, stejně důležitá je např. i vhodná teplota prostředí.

Novorozená štěňata jsou velmi citlivá na chlad a změny teploty, protože jejich termoregulační mechanismy v prvních dnech života ještě plně nefungují. Proto je třeba je držet v prvním týdnu života při teplotě kolem 28 °C, ve 2. při teplotě kolem 26 °C, ve 3. při teplotě kolem 24 °C a ve 4. při teplotě kolem 22 °C.

Rovněž je nutné, aby byla zajištěna náležitá hygiena odchovu (čistota kojící láhve a dudlíků), aby mléko bylo správně připravováno (přesně podle návodu výrobce), aby mělo při podání štěňatům teplotu 36 - 38 °C, aby je štěňata dostávala v náležitých intervalech, aby byla pravidelně vyprazdňována atd.

Různé druhy kvalitního mléka pro štěňata jsou vyráběny (delaktozováním, obohacováním vitaminy a mineráliemi apod.) různým způsobem, mají různé složení a různě se ředí. Proto je naprosto samozřejmou podmínkou úspěšného odchovu úzkostlivě přesné dodržování pokynů výrobce pro jeho přípravu. Uvádí-li výrobce např., že se 1 díl suchého mléka ředí 4 díly vody o stanovené teplotě, je třeba to respektovat. Jiný výrobek může mít ředění jiné, např. 1 díl mléka na 1 díl vody nebo 1 díl mléka na 2 díly vody o stanovené teplotě.

Nerespektování pokynů výrobce při přípravě mléka může mít za následek různé trávicí potíže štěňat. Tak např. použije-li se k ředění suchého mléka větší množství vody než doporučuje výrobce (což chovatelé dělají proto, aby "ušetřili", aby jim mléko "déle vydrželo"), může se u štěňat objevit průjem, i když laktóza je patřičně snížena. Opačný extrém, ředění suchého mléka menším množstvím vody (což jindy dělají chovatelé aby štěňatům "přilepšili", aby mléko "bylo vydatnější"), může naopak vyvolat zácpu. Ani to ovšem není vina mléka, ale jeho nesprávné přípravy.

Použit musí být vždy kvalitní výrobek, mléko určené pro nejmenší štěňata - "od 1. dne života". Mléko deklarované výrobcem pro štěňata "od 3 týdnů věku" vhodné není. O samotném smyslu takového výrobku lze s úspěchem pochybovat, protože ve 3. týdnu života by již štěňata měla být zvolna převáděna z tekuté stravy na tuhou, a to pomocí speciální, pro ně výslovně určené kaše s obsahem esenciálních (životně nezbytných) proteinů živočišného původu a dalších látek (vitaminů, minerálií). Ještě dnes někdy používaná krupicová kaše štěňatům nic nedá. I když ji přijímají, žádné potřebné živiny, vitaminy a minerálie z ní nezískají a ve skutečnosti, byt' mají žaludek plný, hladoví.

Podá-li se mléko deklarované výrobcem pro štěňata "od 3. týdne života" mladším štěňatům, dostaví se lehčí anebo i velmi závažné zažívací potíže. Ve skutečnosti je toto mléko vlastně mléčná náhražka pro telata, a protože jeho výroba je méně nákladná (hladina laktózy se u těchto výrobků nesnižuje), bývá výrazně levnější než kvalitní mléko vyráběné pro štěňata ("od 1. dne života").

Odstraněním laktózy nebo výrazným snížením její hladiny přichází kravské mléko zčásti o svoji energetickou vydatnost. Tato ztráta se ovšem dá nahradit a špičkoví výrobci (většinou farmaceutické firmy, nikoli však firmy krmivářské) problém řeší např. přídavkem glukózy (hroznového cukru) nebo zvýšením obsahu tuku ve výsledném produktu.

Hroznový cukr se přidává v takovém množství, aby v připravené tekuté potravě byla jeho koncentrace izotonická. Glukóza nejenže kompenzuje energetickou ztrátu, navíc- i když její sladivost je nízká - činí mléko chuťově atraktivním.V uvedené koncentraci navíc podporuje chut' k přijímání potravy. Takové mléko je vhodné nejen pro štěňata a kojící feny, ale jako dietetikum i pro psy zestárlé, trpící zažívacími potížemi, jinak oslabené apod.

V naší nabídce doplňkových krmiv pro psy jsou vysoce kvalitní mléka pro štěňata s výrazně sníženou hladinou laktózy, která současně mají energetickou ztrátu vzniklou delaktozováním vyrovnánu bud' přídavkem glukózy nebo tuku. Od firmy Canina® je to WELPENMILCH a od firmy ORSCO ORMILAK®.

Mléko pro štěňata připravené z kravského mléka výrazným snížením hladiny laktózy, přídavkem vitaminů, minerálií a případně i jiných látek, a to ani to nejkvalitnější, není v porovnání s mlékem feny biologicky plnohodnotné, protože neobsahuje protilátky proti přenosným (infekčním) chorobám, nespecifické obranné látky a látky podporující nespecifické obranné mechanismy.

Také mléko feny, např. tzv. kojné, může být pro štěňata po biologické stránce neplnohodnotné. Složení mléka se v průběhu laktace mění. Dají-li se např. novorozená štěňata pod fenu laktující již týden, dostávají stejně biologicky méněcennou náhradní potravu, jako když jsou živena jinak neupravenou náhradní mléčnou stravou.

Biologicky méněcennou a naprosto nevhodnou potravou pro štěňata je mléko pro děti (např. Sunar), mléko kondenzované (jakékoli značky), kozí mléko a podomácku připravené náhradní tekuté krmivo (přesto, že je to naprosto neuvěřitelné a nesmyslné, stále ještě se i dnes taková krmiva používají). Nejenže všechna tato mléka neobsahují žádné protiláty, ale navíc štěňatům nevyhovují nedostatkem či nevhodným poměrem vitaminů a minerálií a dokonce jim škodí obsahem laktózy.

Biologicky plnohodnotné je jen to mléko pro štěňata, které obsahuje příslušné protilátky. Kromě specifických protilátek, proti původcům běžných, na psa přenosných infekčních chorob (jako je např. psinka nebo parvoviróza), jsou to ještě protilátky nespecifické, zabezpečující tzv. nespecifickou ochranu štěňat, a látky podporující nespecifické obranné mechanismy.

Stejně jako existují dva typy mléka, "mléko kopytníků" a "mléko šelem", existují také dva způsoby předávání obranných látek mláďatům.

Mláďata kopytníků dostávají specifické i nespecifické protilátky až v průběhu postnatálního života, po narození, prostřednictvím mleziva (kolostra) a mateřského mléka.
Mláďata šelem naproti tomu získávají specifické protilátky (proti psince,parvoviróze aj.) už v průběhu intrauterinního vývoje, před narozením, cestou krevní (diaplacentárně) - podmínkou je samozřejmě solidní imunita matky - a nespecifické protilátky dostávají po narození prostřednictvím mleziva (kolostra).

Nespecifické obranné mechanismy jsou z hlediska vývojového (fylogenetického) původnější než obranné mechanismy specifické (imunita) a jsou u kopytníků i u šelem prakticky totožné. Látky, jimiž jsou podmíněny, jsou u obou těchto skupin savců shodné a fungují úplně stejně. Proto je možno používat kravské kolostrum s úspěchem u psů. To je velice důležitý poznatek,který umožňuje vytvořit z kvalitního, ale biologicky neplnohodnotného náhradního mléka pro štěňata mléko biologicky zcela plnohodnotné, odpovídající ve všech ohledech mateřskému mléku feny.

Kolostrum je sekret mléčné žlázy produkovaný v raném postnatálním období života, bezprostředně po narození mláděte (mláďat). Jeho prostřednictvím získávají štěňata 90 % látek podílejících se na jejich obranných reakcích. Zbývajících 10 %těchto látek získala štěňata od matky již před narozením jako specifické protilátky. Veškeré obranné látky od matky (maternální protilátky) předávané štěňatům prostřednictvím mleziva - kolostra, představující kolostrální imunitu, jsou tedy nespecifické obranné látky a látky podporující nespecifické obranné mechanismy.

V kolostru je množství nejrůznějších látek nezbytných pro zdravý život novorozence. Tyto látky lze rozdělit do tří skupin. Do první skupiny patří aminokyseliny (glycin, serin, cystein atd.), nukleotidy (stavební kameny nukleových kyselin), vitaminy (8 - 20krát více než v mléce), stopové prvky a některé další látky. Do druhé skupiny náležejí imunoglobuliny (tříd IgG, IgM a IgA) a do třetí přírodní antimikrobiální faktory - laktoferin a laktoperoxidáza. V organismu působí všechny tyto látky synergicky, svojí součinností chrání zdraví štěněte.
Usuší-li se kravské mlezivo šetrně (mrazem), tak aby biologicky cenné látky v něm obsažené nebyly denaturovány, aby nepřišly o svoji účinnost, je možné a často nutné je podávat novorozeným štěňatům. Přidává se do kvalitního delaktozovaného mléka (s nahraženou energetickou ztrátou), určeného pro štěňata od 1. dne života, ze kterého se tak vytvoří biologicky plnohodnotná potrava naprosto dokonale nahrazující mléko feny. Štěňata tak získávají odolnost vůči různým nespecifickým onemocněním a důsledkům rozmanitých nepříznivých vlivů prostředí.

Biologicky plnohodnotné mléko vytvořené přídavkem speciálního kolostrálního přípravku výrazně zvyšuje životaschopnost štěňat tím, že zlepšuje funkce jejich imunitního systému. To je životně důležité především u štěňat odchovávaných bez matky, u štěňat jejichž matka má nedostatek mléka anebo nemá mléko žádné, ale i u malých a slabých štěňat a štěňat z velmi početných nebo nevyrovnaných vrhů. Ta totiž obvykle nemají dostatek příležitosti získat od matky potřebné množství mleziva. Stejně nutné je pro štěňata fen s oslabenou imunitou, vykazujících nedostatečnou imunitní odpověď, štěňata z vrhů prvniček a starých fen a ta, u nichž lze předpokládat snížení přirozené obranyschopnosti - štěňata velmi malých, přešlechtěných a málopočetných plemen. Potřebné je též při odchovu štěňat za nepříznivé nákazové situace.

Speciálním kolostrálním přípravkem je v naší nabídce IMMUSTRUM® od firmy ORSCO, které lze přidat jak do mléka ORMILAK® od téhož výrobce, tak do mléka WELPENMILCH od firmy Canina®.

Vliv výživy na DKK

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je dědičně podmíněná vývojová anomálie jednoho z největších kloubů v těle psa. Dědičné založení je komplikované, uvažuje se o po­lygenní dědičnosti, o podmínění mnoha vlo­hami (alelami) malého účinku, polygeny ne­boli minorgeny. Při polygenní dědičnosti DKK jde zřejmě navíc o aditivnl vztah alel malého účinku.
O aditivitě se mluví, když mezi dvěma pá­rovými vlohami v alelickém páru nejde o kla­sický vztah dominance a recesivity, ale o to, že jedna je aktivní a zodpovídá za určitý stu­peň příslušného znaku, zatímco druhá je ne­utrální a na utváření znaku se nikterak ne­podílí. Účinky aktivních alel z různých vlo­hových párů se přitom sčítají, a proto se mluví o aditivité nebo o aditivnich faktorech. Aditivita může vysvětlovat, proč mezi jednotlivými odlišitelnými stupni existuje více méně plynulá řada přechodů.

 
Vedle dědičných faktorů se na výsledné podobě kyčelního kloubu podílejí další vnitř­ní faktory a do určité míry také vnější vlivy. Důležité přitom je, že toto dědičné podmí­nění neznamená nutně a nezbytně, že no­sitel nežádoucího genetického založení (ge­notypu) musí být vadou také postižen. O tom, zda se nepříznivé vlohové založení uplatní či ne, a když ano, tak v jaké míře, rozhodují podmínky vnějšího prostředí, k nimž patří - kromě jiného - také výživa.

Jednou vyvolávající příčinou vzniku (pro­jevu) DKK je nedostatečná biosyntéza ko­lagenu. (Jinou je nedostatečná biosyntéza glykosaminoglykanů, nezbytných pro dobrý stav kloubních chrupavek, kloubních pouz­der a vazů.) Nedostatek kolagenu narušuje osteogenezi (ale také chondrogenezi a tvor­bu některých druhů vaziva). Jestliže je sti­žen jedinec predisponovaný geneticky k DKK nedostatečnou endogenní (jeho tělu vlastní) produkcí kyseliny askorbové (vita­minu C), anebo nestačí-li endogenní produk­ce enormním nárokům jeho organismu (např. u mladého rychle rostoucího psa vel­kého či obřího plemene), trpí nedostatečnou tvorbou kolagenu, protože vitamin C je pro jednu fázi biosyntézy tohoto proteinu napro­sto nezbytný.(Biosyntézu kolagenu může narušit také výrazný nedostatek využitelných proteinů v potravě.) 

Kostní tkáň je jedním typem pojivových tkání. Tyto tkáně, k nimž patří také vazivo a chrupavka, mají podobnou histologickou strukturu. Sestávají z buněk (u kosti to jsou osteoblasty, osteocyty) a mezibuněčné hmoty (základní nestrukturované matrix), kterou prostupují vláknité struktury (fibrily). V nestrukturované matrix se ukládají mine­rální látky, především hydroxy/I/apatit, což dodává kosti tvrdost. Mikrokrystaly hydroxylI/apatitu jsou uspořádány kolem dlouhých, tenkých proteinových polymerů, kolagen­ních fibril, které jsou v matrix jakoby zalité. 

Kolagen je unikátní živočišná bílkovina, nejhojnější protein v těle savců. Díky svojí struktuře (trojitá pravotočivá superšroubo­vice tvořená třemi levotočivými šroubovice­mi) jsou kolagenní vlákna málo pružná, ale velmi pevná v tahu. Biosyntéza kolagenu probíhá (stručně řečeno) v drsném endo­plasmatickém retikulu osteoblastů (kostních buněk), kde nejprve vznikají alfa řetězce polypeptidů a z nich potom prokolagen. Do něj jsou inkorporovány dvě aminokyseliny - ­prolin a lyzin. Následně dochází za účasti dvou enzymů - peptidylprolinhydroxylázy (_ prolylhydroxylázy) apeptidyllyzinhydroxylá­zy (= lyzylhydroxylázy) - k hydroxylaci proli­nua lyzinu. Kofaktorem peptidylprolinhyd­roxylázy (tj. tou složkou molekuly enzymu, která rozhoduje o jeho účinku) je kyselina askorbová. Hydroxylací prolinu na hydroxy­prolin a lyzinu na hydroxylyzin vzniká z pro­kolagenu vlastní kolagen. 

Z uvedeného plyne, že bez kyseliny as­korbové nemůže hydroxylace prolinu pro­běhnout, a proto nemůže bez vitaminu C z prokolagenu vzniknout kolagen. Tím je také dán význam vitaminu C pro růst a regene­raci (hojení) kostní tkáně, ale i jiných tkání, které tento protein obsahují, např. hyalinních chrupavek pokrývajících artikulační plochy kloubních hlavic (epifýz) v pohyblivých kloubních spojeních (diartrózách). Na rozdíl od vitaminu C a přípravků ob­sahujících glykosaminoglykany (GAG) nemá podávání želatinového (=kolagenního) hvd­rolvzátu pro stav kostí a kloubních chrupa­vek, a tím pro stav kloubů (diartróz), prak­ticky žádný význam. I kdyby byl tento hyd­rolyzát pro organismus psa dobře využitel­ným zdrojem hydroxyprolinu a hydroxylyzi­nu, pro biosyntézu kolagenu je to zcela ne­podstatné. Hydroxyprolin, pro strukturu ko­lagenu velmi důležitá aminokyselina, ani hydroxylyzin, není totiž inkorporován do ko­lagenu syntetizovaného organismem. Nee­xistuje žádná tRNA (transferová ribonukle­ová kyselina), která by byla schopna hydro­xyprolin (a právě tak hydroxylyzin) akcepto­vat a umístit do řetězce vytvářeného kola­genu. Představa, kterou výrobci imputují zá­kazníkům, že želatinový hydrotyzát se do­stává "přímo" do kloubních chrupavek, kos­tí a vazů a vyživuje je, je naprosto nesmysl­ná. 

V průběhu trávení se totiž vůbec nevstře­bávají proteiny, ale převážně pouze jejich stavební kameny - aminokyseliny a z části dipeptidy a tripeptidy, které jsou pak hydrolyzovány na aminokyseliny intracelulárně (ve slizničních buňkách). 1 kolagenníhydrolyzát musí být nejprve v trávicím traktu rozložen na uvedené složky. Z aminokyselin přiiatých potravou potom organismus syntetizuje podle svého genetického kódu sobě vlastní oro­teinv. Při potravě obsahující dostatek pro or­ganismus psa dobře využitelných proteinů,­ zdrojů aminokyselin, je podávání želatinové­ho (= kolagenního) hydrolyzátu zbytečné. 

Je známo, že ze spojení dvou DKK postižených rodičů vzejde většina potom­stva rovněž touto vývojovou vadou po­stiženého. Nižší procento postiženého potomstva vzejde ze spojení rodičů, z nichž alespoň jeden je této vady prost a nejmenší procento DKK postižených ště­ňat pochází z takových spojení, v nichž ani jeden z rodičů není vadou postižen. Tato skutečnost odůvodňuje poměrně časté chovatelské opatření - zákaz vzá­jemného spojování rodičů postižených DKK. V některých případech, např. při po­měrně úzké chovné základně, nelze však toto opatření uplatňovat plošně a do všech důsledků. 

Je-li nutné či potřebné, at' již z jakého­koli důvodu, spojovat rodiče postižené DKK, je třeba počítat s vyšším výskytem této vývojové anomálie u potomstva. Na­štěstí lze vhodným složením potravy fe­notypickému (vnějšímu) projevu nepříz­nivého genového založení do značné míry zabránit. Vhodným složením potra­vy se v tomto případě myslí odpovídající přívod minerálií, hlavně vápníku, glykos­aminoglykanů a vitaminu C (jakož i při­měřené množství proteinů živočišného původu). Jde o zajištění odpovídající osi­fikace kostní tkáně, o úspěšnou kalcifi­kaci mezibuněčné hmoty, o úspěšný prů­běh biosyntézy kolagenu, o perfektní stav kloubních chrupavek, kloubních pouzder a vazů díky normálně probíhající výmě­ně látkové (metabolismu) v nekrvené hyalinní chrupavce kloubních epifýz. Tím­to způsobem je možno výrazně snížit pro­cento postižených štěňat, případně lze u potomstva dosáhnout (za předpokladu pokračující dotace všech potřebných lá­tek) signifikantně nižšího stupně postiže­ní.
Pes nikdy neonemocní skorbutem (kurdějemi), nemocí, která je typickým proje­vem avitaminózy C. Většinou, ovšem zcela nesprávně, bývá tato nemoc pova­žována za jediný příznak nedostatku vi­taminu C. Ve skutečnosti existují i jiné příznaky, ale nejsou obvykle na první po­hled tak nápadné jako kurděje. Mají ovšem stejnou příčinu jako skorbut - po­stižení tkání obsahujících kolagen. Pes nemůže skorbutem onemocnět, protože jeho organismus - na rozdíl od organis­mu primátů, morčete a některých jiných savců - si sám vitamin C v určitém množ­ství syntetizuje z glukózy (tato endogen­ní produkce činí asi 40 mg na 1 kg těl. hmot. a den). To ovšem neznamená, že vlastní produkce kyseliny askorbové po­kryje veškeré potřeby organismu psa, že pes nemůže trpět nedostatkem tohoto vi­taminu. 

Je známo, že u skorbutických pacien­tů se kromě klasických příznaků tohoto onemocnění - krvácivost dásní, viklání a vypadávání zubů, atd. - pomalu a obtíž­ně hojí různá poranění a v mládí se u nich špatně vyvíjejí kosti a zuby. Tyto defekty souvisejí bezprostředně s nedostatečnou produkcí kolagenu, způsobenou nedo­statkem vitaminu C. Pes, i když se u něho špatný stav sliznice dutiny ústní typický pro skorbut nevyvine, může trpět, stejně jako člověk, dalšími výše uvedenými po­ruchami z nedostatku kyseliny askorbo­vé nebo jejích solí - askorbátů (askorba­nů), především sodnéhoa vápenatého. Biosyntéza kolagenu a vznik kolagenních fibril se při dostatečném množství kyseli­ny askorbové zvyšuje o 30 až 90 % a je­jich ukládání do základní matrix vzrůstá o 80 %.
Mnohá průmyslově vyráběná krmiva pro psy vitamin C buď vůbec neobsahu­jí, anebo jej obsahují tak málo, že to pro účinné ovlivnění biosyntézy kolagenu nemá žádný podstatný význam. Tito vý­robci obvykle argumentují tím, že když všeobecně uznávaná americká norma NRC (National Resource Council) jeho minimální potřebu u psa vůbec nestano­vuje, není jej nutno do kompletní krmné směsi přidávat. Z toho se potom někdy nesmyslně vyvozuje, že když norma NRC potřebu tohoto vitaminu neuvádí, je zby­tečné ba nesprávné jej doplňovat (suple­mentovat) do potravy psa. Tato zcestná úvaha však dokazuje pouze to, že její au­tor neví zhola nic o biosyntéze kolagenu, o biochemických reakcích, které při ní probíhají. 

Vitamin C ve vhodné lékové formě (předcházející překyselení zažívacího traktu) je třeba přidávat do potravy psů ohrožených dysplazií kyčelního kloubu nebo touto vývojovou anomálií postiže­ných. Suplementace kyseliny askorbové je potřebná také u kloubních onemocně­ní jako je artritida, disekující osteochond­ritida nebo Legg-Calvé-Perthesova ne­moc aj. Je však velmi vhodná i při hojení kostních zranění (fraktur) nebo po chirur­gických výkonech na kostře.
Význam vitaminu C pro dobrý vývoj, růst a stav kostní tkáně nesnižuje ani ne­ruší nutnost přívodu minerálních látek, především vápníku, ani potřebu podává­ní glykosaminoglykanů. Rozhodně neči­ní zbytečnou suplementaci těchto látek do potravy jedinců ohrožených či trpících některou z výše uvedených chorob nebo vývojových poruch (jako je DKK). 

Tam, kde je třeba, např. u mladých rychle rostoucích jedinců velkých a ob­řích plemen, nebo u jedinců pocházejí­cích ze zatížených linií, je nejen možné, ale nezbytné podávat vhodný zdroj váp­níku (z nabídky naší firmy např. WEL­PENKALK, CALCIUM CARBONAT, CAL­CIUM CITRÁT, CALCILETTEN, CALCI­VITAL), účinný zdroj glykosaminoglyka­nů (GAG), vitamin C a případně aktivátor metabolismu kostní tkáně (ARTHRO­TABS) současně a v odpovídajících dáv­kách podle doporučení výrobce (s výjim­kou vitaminu C - ten se dávkuje podle níže uvedeného doporučení). Všechny tyto přípravky se vzájemně vhodně doplňují, působí synergicky. 

Obecně doporučované léčebné dávky vitaminu C pro psa se pohybují od 100 do 500 mg pro zvíře (podle velikostí) 3krát denně. Pro zlepšení biosyntézy kolage­nu tyto dávky ale nestačí. Potřebné jsou dávky mnohem vyšší, megadávky. Je možné je podávat díky tomu, že kyselina askorbová je vodorozpustný vitamin, kte­rý se v organismu nekumuluje a neškodí mu. Podávání megadávek ovšem vyža­duje vhodnou lékovou formu, běžné hu­mánní nebo veterinární přípravky k tomu­to účelu nejsou použitelné. 

Podávání megadávek vitaminu C ve formě tablet, potahovaných tablet nebo dražé může vyvolat gastrointestinální problémy (způsobené hyperaciditou). Vi­tamin se navíc po podání těchto lékových forem nestačí utilizovat, rychle je vylučo­ván močí a nevyužit odchází z organis­mu. Vitamin C podávaný ve formě kapslí s prodlouženým účinkem, které pomalu uvolňují účinnou látku, nebo v podobě solí kyseliny askorbové, jako je calcium ascorbat nebo magnesium ascorbat, je v tomto směru vhodnější. Ještě vhodněj­ší je polyascorbat, tzv. ester - C, který se nejlépe ze všech chemických podob vi­taminu C vstřebává a distribuje v orga­nismu. Proto je také považován za ob­zvlášt' účinný prostředek proti osteoartri­tidě, rheumatoidníartritidě a dysplazii ky­čelního kloubu. Umožňuje suplementaci účinné látky v dávkách, které vykazují žádoucí efekt, aniž by měly jakékoli nežá­doucí vedlejší účinky. 

Bohužel, ani přípravky s obsahem as­korbátu vápenatého nebo askorbátu ho­řečnatého, ani přípravky na bázi esteru ­Cdosud u nás nejsou k dispozici. Je však k dispozici přípravek Cetebe© -kapsle s prodlouženým účinkem. Z těchto kapslí se účinná látka uvolňuje pomalu a její hla­dina v organismu psa se udržuje asi 12 h po podání na žádoucí úrovni (dostupnost a využitelnost kyseliny askorbové pro organismus je tak mnohem lepší než po stejné dávce ve formě tablet). Uvedený přípravek je určen pro humánní účely, ale může se používat i u psů. Je k dostání v každé lékárně bez lékařského předpisu.

Vliv výživy na vývoj kostry

Růst a vývoj jednotlivých kostí a celé kostry psa závisí na určitých vnitřních a vnějších faktorech. Vnitřní faktory představují hormony produkované některými žlázami s vnitřní sekrecí (růstový hormon -somatotropin, pohlavní hormony, parathormon z příštítných tělísek, kalcitonin z C-buněk štítné žlázy), k vnějším faktorům patří (mimo jiné) přívod bílkovin, vitaminu C a vápníku potravou. K využití (vstřebání) vápníku obsaženého v potravě je nezbytný vitamin D, resp.jeho biologicky aktivní metabolit - kalcitriol (chemicky1,25dihydroxycholekalciferol), hormon vznikající v ledvinách.

Nedostatečný přívod bílkovin potravou v období růstu může být příčinou nedostatku aminokyselin a následného snížení syntézy kolagenu v kostních buňkách osteoblastech. Stejně tak nepostačující množství vitaminu C brzdí syntézu kolagenu, a tím také růst kostí. Kolagen je bílkovina typická pro pojivové tkáně (k nimž patří vazivo, chrupavka a kost). Tvoří dlouhá vlákna protkávající nestrukturovanou základní hmotu (matrix), která obklopuje buňky typické pro tu kterou tkáň (ve vazivu fibroblasty, v chrupavce chondroblasty a v kosti osteoblasty).
Nedostatek kalcia způsobuje, že organická kostní hmota (nestrukturovaná matrix, v níž jsou zalita kolagenní vlákna) nedokonale vápenatí (kalcifikuje). Kost pak není dostatečně pevná, kostní tkáň řádně neosifikuje, má tzv. osteoidní charakter. Pokud by chyběl kalcitriol (vitamin D), vápník obsažený v potravě by se nevstřebával a odcházel by z organismu psa nevyužit, takže by se nemohl ukládat (spolu s dalšími ionty) v podobě mikrokrystalů hydroxyapatitu kolem kolagenních vláken v základní hmotě kosti, takže i při dostatku ba nadbytku vápníku by neprobíhala osifikace tak, jak má.

Nadměrný přívod dobře využitelných proteinů živočišného původu ovšem působí, zejména za přítomnosti nadbytku vitaminů (který je naprosto běžný v suché průmyslově vyráběné stravě), anabolicky, což znamená, že výrazně podporuje růst psa a obzvláště přibývání měkkých tkání - svaloviny.Tomuto nárůstu hmotnosti kosterní svaloviny vývoj kostry při nedostatečném přívodu vápníku nestačí, její kalcifikace (osifikace) se opožďuje, a to má pro její růst závažné negativní důsledky. Proto je nutné přívod proteinů limitovat, nepřehánět. Omezování proteinového podílu ve stravě mladých rychle rostoucích psů velkých a obřích plemen z důvodu zpomalení (zbrzdění) růstu musí být velmi opatrné, rozvážné,aby k poruše vývoje kostry nevedl na druhé straně nedostatek aminokyselin nutných pro tvorbu kolagenu.

Význam kyseliny askorbové (vitaminu C) pro biosyntézu kolagenu je dán její rolí kofaktorupeptidylprolinhydroxylázy, enzymu podílejícího se na hydroxylaciprolinu, což je reakce nezbytná pro vznik kolagenu z prokolagenu v drsném endoplasmatickém retikulu kostních buněk osteoblastů. Vitamin C nesmí z tohoto důvodu v dietě psa rozhodně chybět.

Je známo, že pes si vitálně nezbytné (esenciální) množství tohoto vodorozpustného vitaminu je schopen sám vyprodukovat. Toto minimální množství ale nestačí tam, kde jsou nároky organismu extrémní, např. u mladého rychle rostoucího psa obřího plemene. Zde jsou nezbytné dávky mnohem vyšší,zvláště je-li pes geneticky disponován k některým vývojovým poruchám kostry (dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu apod.). Předávkování psa vitaminem C není třeba se obávat, protože jde o vitamin rozpustný ve vodě.

Přívod vápníku musí být takový, aby vyhovoval požadavkům organismu mladého rostoucího psa velkého plemene,tj. 200 - 400 mg na 1 kg těl. hmot. a den. Musí respektovat individuální potřebu a nároky (tzv. genetickou individualitu) organismu konkrétního psa v určité fázi vývoje. V každé etapě růstu mladého jedince lze určit z několika základních údajů (tělesná hmotnost, obsah vápníku a jeho zdroj v používaném krmivu, dávky krmiva doporučené výrobcem) poměrně přesně, zda je dostatečně saturován tímto prvkem (a žádná dotace tedy není nutná) či zda jej dostává málo (a dotace je nezbytná).
Pokud se zjistí, že přívod vápníku je nedostatečný, je možné spočítat množství, které je třeba doplňovat, a podle stavu psa (nekorektní postavení končetin, pohybové problémy, obtíže při vstávání apod.) je také možno zvolit nejvhodnější doplňkový zdroj vápníku a stanovit jeho dávkování. Přitom je nutno respektovat obsah vápníku v podávané kompletní krmné směsi a skutečnost, že různé doplňkové zdroje jsou různě vydatné a v organismu psa různě využitelné.

Podle okolností jsou pro psy krmené výhradně nebo z větší části průmyslově vyráběnou potravou některá doplňková krmiva vhodná, jiná méně vhodná a další zcela nevhodná.
Zcela nevhodná jsou k tomuto účelu všechna doplňková krmiva obsahující vedle vápníku také cholekalciferol (vitamin D3). Ten je prakticky v každém granulovaném krmivu obsažen v dostatečném množství a kdyby se ještě navíc přidával prostřednictvím doplňkového krmiva, mohlo by po určité době dojít k jeho předávkování. Tento typ doplňkových krmiv je vhodný jen tam, kde se průmyslově vyráběná potrava nepoužívá, tam, kde se krmí masem s přílohou.
Krmiva obsahující kromě minerálií také vitamin D3, jako je např. z naší nabídky CANIPULVER, CALCILETTEN, MINERÁL-VITAMIN-TABS nebo CALCIVITAL, jsou vhodná jen tam, kde se krmí převážně nebo výhradně doma připravenou potravou (masem s přílohou).

Jestliže pes trpí nedostatkem vápníku, což se pozná např. podle nekorektního postavení končetin, obtížného vstávání a pohybu, kulhání, a jestliže se vyšetřením krve na makroprvky (stanovením vzájemného poměru vápníku a fosforu) zjistí, že je tohoto prvku v krevní plazmě tolik jako fosforu nebo dokonce méně (absolutní množství vápníku není vtomto případě důležité, vypovídací hodnotu má především vzájemný poměr obou prvků), nejsou vhodná ani ta minerální doplňková krmiva, která kromě vápníku obsahují také fosfor.
Dodatečný přívod fosforu je v takovém případě nežádoucí, protože vysoká hladina tohoto prvku způsobuje další snižování hladiny vápníku. Případy, kdy fosforu je oproti vápníku příliš mnoho, jsou časté, protože fosfor je všudy přítomný a v krmivech většinou - na rozdíl od vápníku - bohatě zastoupený. Kromě toho není, zase na rozdíl od vápníku, jeho vstřebávání nikterak regulováno, je přímo úměrné jeho obsahu v krmivu a tudíž značné.
V těchto případech jsou vhodná ta doplňková krmiva, která obsahují pouze vápník, nejlépe rychle vstřebatelný. Z nabídky fy Canina® je to přípravek CALCIUM CITRAT.

Preventivně, pokud postoj končetin mladého rostoucího psa velkého či obřího plemeneje korektní, pes netrpí žádnými potížemi pohybového aparátu a v pořádku je (pro toto životní období) také poměr vápníku a fosforu v krevní plazmě (přibližně 1,6 - 2 : 1), jsou jako zdroje vápníku vhodné přípravky, které obsahují také fosfor. Jsou to však jen ty, u nichž vzájemný poměr Ca : P = 3 : 1. Důvod je prostý - je-li poměr vápníku a fosforu v používaném kompletním krmivu zhruba 1 : 1 (např. 1,1 : 0,9), je třeba jej přídavkem doplňkového krmiva s poměrem obou prvků 3 : 1(ve prospěch vápníku) změnit na žádoucí poměr 2 : 1 (1 : 1 + 3 1 = 4 :2 neboli 2 : 1). Jestliže je ale v krevní plasmě přebytek fosforu, přípravky obsahující fosfor vhodné nejsou.

Pro mladé rychle rostoucí jedince velkých plemen krmené kompletní průmyslově vyráběnou stravou, u nichž je příznivý poměr Ca : P v krevní plazmě, jsou v období nejintenzivnějšího růstu vhodným zdrojem vápníku doplňková krmiva s poměrem Ca : P = 3: ~ neobsahující cholekalciferol (vitamin D3). Z nabídky přípravků fy Canina® je to WELPENKALK a WEKATABS.

Jestliže však poměr Ca : P není příznivý (je-li fosforu tolik jako vápníku nebo dokonce více) a pes nemá ještě žádné problémy (nevykazuje nekorektní postoj končetin, netrpí pohybovými obtížemi apod.), jsou vhodné přípravky, které fosfor neobsahují. Z naší nabídky je to CALCIUM CARBONAT nebo přípravek CALCI-TABS.

Pokud i přes to nastane při podávání Welpenkalku - zpravidla při výměně mléčného chrupu za trvalý -z nějakého důvodu, např. vinou nedokonalého vstřebávání vápníku nebo nadměrného přísunu fosforu ostatní potravou, v organismu nedostatek vápníku, je třeba jej co nejdříve odstranit podáváním doplňkového krmiva obsahujícího pouze rychle vstřebatelný vápník (místo Welpenkalku se dočasně podává Calcium citrat). Jakmile se poměry upraví, je možno opět přejít na původní přípravek s poměrem Ca : P = 3 : 1 (Welpenkalk). Podobně kdyby nestačil Calcium carbonat, bylo by třeba jej dočasně nahradit přípravkem Calcium citrat.
Doplňkový zdroj vápníku vhodný v určité fázi růstu a vývoje mladého rychle rostoucího psa velkého nebo obřího plemene nemusí pro něho být nejvhodnější v jiné fázi téže životní etapy. Záleží na konkrétních okolnostech, z těch je nutno vycházet, těmi je třeba se řídit.

Strach z předávkování vápníku je při respektování výše uvedených pravidel zbytečný. V žádném případě nelze tvrdit. že by si organismus psa neuměl poradit s případným nadbytkem vápníku v potravě. Existuje naprosto spolehlivý, dalo by se říci "několikrát jištěný" kontrolní mechanismus, který předávkování psa vápníkem za normálních (fyziologických) okolností brání (znemožňuje). Při vysoké hladině Ca2+ v plazmě klesá produkce kalcitriolu v ledvinách, takže další vápník se prostě nemůže vstřebávat a opouští organismus nevyužit. Také zpětné vstřebávání Ca2+ v ledvinách se snižuje (množství vápníku odcházející močí se zvyšuje), a tím se organismus zbavuje dalšího přebytečného vápníku.

Organismus psa si ale nedovede poradit s déle trvajícím nebo dokonce dlouhodobým nedostatkem vápníku v potravě. Pokud nejsou splněny jeho nároky na přísun tohoto prvku, kompenzuje se nedostatek Ca2+ v plazmě jeho zvýšeným vstřebáváním z krmiva (tato možnost je ovšem limitována skutečně využitelným množstvím tohoto prvku v potravě) a zvýšenou činností speciálních kostních buněk-osteoklastů, rychlejším odbouráváním osifikované kostní tkáně (jež je zásobárnou minerálních látek), které podporuje parathormon.
Trvá-li nedostatečný přívod vápníku potravou dlouho, dochází v kostní tkáni rostoucího psa k závažnému nedostatku tohoto prvku. Ten vede k různým vývojovým poruchám kostry a následným pohybovým obtížím.
Špatný stav kostní tkáně u mladého rychle rostoucího psa velkého nebo obřího plemene, provázený pohybovými potížemi, má za následek také úměrně závažné poškození kloubních chrupavek, vazů a vaziva tvořícího kloubní pouzdra. Je tomu tak proto, že v kloubech nastanou abnormální mechanické poměry, nepatřičné tlaky a tahy způsobující přetěžování uvedených tkání. To je provázeno úbytkem vody v nich a ten s sebou nese nejen zhoršení mechanických vlastností postižené tkáně, ale především zhoršení metabolických poměrů v ní. Vinou úbytku vody nedostávají buňky potřebné živiny a zplodiny jejich výměny látkové nejsou odváděny. Tím se tkáň stává po nějaké době funkčně méněcennou.

Chrupavka i vazivo má podobnou strukturu jako kost - buňky (chondroplasty / fibroblasty) jsou obklopeny nestrukturovanou matrix, základní hmotou, která je protkána vláknitými strukturami, fibrilami, např. kolagenními (kloubní chrupavka, kolagenní vazivo).

Základní hmota obsahuje profeoglykany a glykoproteiny. Jak proteoglykany, tak glykoproteiny obsahují složku cukernou (sacharidy) a bílkovinou (proteiny), ale přesto se od sebe liší.
Sacharidovou součástí proteoglykanů jsou glykosaminoglykany, které se vážou na tzv. osové proteiny či proteinová jádra. Glykosaminoglykany představují 80 - 90 % hmotnosti proteoglykanové molekuly. Molekula proteoglykanu se podobá štětce na mytí láhví. Osu "štětky" tvoří proteinové jádro, "štětiny' představují lineární molekuly glykosaminoglykanů. Na nich jsou hydroxylové,karboxylové a sulfátové skupiny, které mohou za to, že seglykosaminoglykany (a tudíž i proteoglykany) chovají jako polyanionty a jsou vysoce hydrofilní.

Molekuly vody mají tvar nepravidelného, mírně zkoseného čtyřstěnu a díky tomu nemají stejnoměrně rozmístěný elektrický náboj. Proto se snadno vážou na molekuly glykosaminoglykanů a zabezpečují základní hmotě vaziva nebo chrupavky nezbytnou hydrataci. A proto také jsou proteoglykany vysoce hydratované struktury s molekulami obklopenými silnou vrstvou vody. V plně hydratovaném stavu zaujímají podstatně větší objem než ve stavu anhydrickém.
Z nabídky přípravků firmy Canina® je účinným zdrojem glykosaminoglykanů přípravek GAG. Je možno jej používat preventivně i intervenčně, ale pouze ke zlepšení stavu vaziva a kloubní chrupavky, nikoli ke zlepšení stavu kostní tkáně. Aktivátorem látkové výměny v kostech je další přípravek z naší nabídky - Arthro-Tabs, nepostradatelný při rozsáhlých poruchách osifikace a vývoje kostry, provázených pohybovými obtížemi.

Výslovně je třeba zdůraznit, že přípravky s obsahem vápníku nenahrazují ani GAG ani Arthro-Tabs, a naopak - GAG. ani Arthro-Tabs nemůže nahradit přípravky, které slouží jako zdroj vápníku.

Růstová aktivita tkáně

Objektivní hodnocení výsledků laboratorního vyšetření krve na makroprvky a stanovení tzv. růstové aktivity tkáněIvan Stuchlý, Alena Stuchláuveřejněno s laskavým svolením autorů

Pro celkové posouzení stavu kosterní soustavy mladého rychle rostoucího psa, zejména velkého nebo obřího plemene, se často používá laboratorní vyšetření krve zaměřené na stanovení hladiny vápníku a fosforu a jejich vzájemného poměru a na stanovení hladiny enzymu zvaného alkalická fosfatáza (ALP).

Normální hodnota hladiny vápníku v krevní plazmě se nazývá kalcémie. Její výraznější výkyvy směrem dolů (tj. nízké hodnoty vápníku) se nazývají hypokalcémie, výraznější výkyvy směrem nahoru (tj. zvýšené hodnoty vápníku) se nazývají hyperkalcémle.

Hladinu vápníku v krevní plazmě regulují dva hormony - parathormon produkovaný parathyreoideou (přištítnými tělísky) a kalcitonin vylučovaný C-buňkami (parafolikulárními buňkami) thyreoidey (štítné žlázy).

Klesá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování parathormonu (a tlumí se produkce kalcitoninu). Parathromon zvyšuje v ledvinách zpětnou resorpci vápníku a uvolňuje Ca2+ z kostí. Stoupá-li hladina vápníku v krvi, zvyšuje se vylučování kalcitoninu (a tlumí se produkce parathormonu). Kalcitonin tlumí uvolňování Ca2+ z kostí a snižuje zpětnou resorpci Ca2+ v ledvinách.

Tímto mechanismem je hladina vápníku v plasmě udržována v určitých fyziologických mezích (kalciumhomeostáze).

Z uvedeného plyne první důležitý závěr:

Laboratorně zjištěná hodnota hladiny vápníku vypovídá o momentálním stavu v okamžiku odběru krve. Nic víc. Je to tedy více méně náhodný výsledek, z něhož nelze vyvozovat žádné dalekosáhlé závěry. Působením parathormonu a kalcitoninu se hladina vápníku v krvi neustále mění.

Parathormon a kalcitonin nejsou jediné hormony ovlivňující stav, růst a vývoj kostí. Délku doby fungování epifyzárních chrupavek, které zabezpečují růst dlouhých kostí do délky (jsou to "chrupavčité destičky" různé síly "vložené" mezi střední rourovitou část kosti, diafýzu, a její koncové části, epifýzy, uzpůsobené k artikulaci se sousedními kostmi) ovlivňuje růstový hormon z hypofízy somatotrooin, který působí na celkový růst jedince, a pohlavní hormon, které mají komplexní účinek na kosti a fungují jako stimulátory osteogeneze tím, že ovlivňují dobu vzniku i vývoj osifikačních center.

Kostní tkáň zpevňují nerostné látky, které se v ní ukládají (především trikalciumfosfát, základ hydroxy/I/apatitu). Tento proces se nazývá vápenatění (kalcifikace) a probíhá jako ukládání hydroxy/1/apatitových mikrokrystalů kolem kolagenních fibril v mezibuněčné hmotě (nestrukturované matrix) kosti. Indukují jej zde přítomné glykoproteiny, zejména osteonektin, který vykazuje velkou afinitu k vápníku.
Aby vůbec mohlo dojít k ukládání hydroxy/l/apatitu, musí v kostní tkáni nejprve vzniknout trikalciumfosfát ("třívápenatá" sůl kyseliny fosforečné). Vznik této soli je podmíněn:
(1.) schopností kostních buněk (osteoblastů) koncentrovat vápenaté ionty v intracytoplasmatických váčcích a uvolňovat je v případě potřeby do extracelulárního prostředí a
(2.) činností osteoblasty produkované alkalické fosfatázy (ALP) která katalyzuie hydrolýzu fosfátových esterů z krve, čímž stoupá v okolí kostních buněk koncentrace fosforečnanových (fosfátových) iontů
Trikalciumfosfát (základ hydroxy/I/apatitu) precipituje (vysráží se, krystalizuje) z roztoku v základní hmotě kosti při určitém součinu koncentrací vápenatých iontů (Ca2+) a fosforečnanových (fosfátových) iontů (PO4 3-), zvaném součin solubility.

Z uvedeného plyne druhý důležitý závěr:

Posuzování růstové aktivity kostí (kostní tkáuě) podle hladiny ALP (alkalické fosfatázy) v krevním séru je problematické. Tento enzym růst kostí v pravém slova smyslu neovlivňuje, ovlivňuje pouze jejjch kalcifikaci, vápenatění. Jeho hladina v séru proto nevypovídá nic o růstové aktivitě kostní tkáně, může nanejvýš vypovídat o intenzitě její kalcifiace, ale také nemusí!

Problém je totiž v tom, že laboratorně stanovená hodnota hladiny ALP je obtížně (nejednoznačně) interpretovatelná:1. Existují celkem 3 izoenrymy ALP - jeden z nich je obsažen v kostech, játrech a ledvinách.2. Kostní a jaterní izoforma ALP si jsou strukturně velice podobné a lze je od sebe obtížně laboratorně odlišit (bud' vazbou kostní ALP na lektin nebo finančně náročně imunochemicky).3. Zvýšení hladiny ALP v séru může mít příčinu fyziologickou (např. u mladého rostoucího jedince zvýšená produkce enrymu kostními buňkami - má rozsah značně individuální) nebo patologickou (např. rachitida, osteomalacie, ostitis deformans, primární nebo sekundární hyperparathyreóza).

Absolutní hladina fosforu v krevní plazmě vypovídá o množství tohoto prvku v organismu více než u vápníku. Velmi často je fosforu oproti vápníku v těle psa příliš mnoho. Je to tím, že fosfor je takřka všudy přítomný a v krmivech většinou - na rozdíl od vápníku, bohatě zastoupený. Jeho vstřebávání není - opět na rozdíl od vápníku - nikterak regulováno a probíhá lineárně, což znamená, že je přímo úměrné jeho obsahu v krmivu a tudíž značné.

Z toho plyne třetí důležitý závěr:
Výrazná dysbalance obou hlavních makroprvků v organismu psa bývá často způsobena nadměrným množstvím fosforu. Nikdy by jej nemělo být více nebo právě tolik jako vápníku,vždy by jej mělo být výrazně méně. Žádoucí poměr, např. v době výměny chrupu mléčného za trvalý, v období velmi intenzívního růstu, je 1,6 - 2 : 1 ve prospěch vánpíku.

SHRNUTÍ:

1.

a) To, že je laboratorním vyšetřením krve zjištěna vyšší hladina vápníku v krevní plazmě (hyperkalcémie) vůbec neznamená, že je nadbytek vápníku v celém organismu psa nebo že mu dokonce hrozí nějaké poškození z nadbytku tohoto prvku. Vůbec ne! Skutečné "převápnění" má tyto klinické příznaky: polydipsie (nadměrná žíznivost), polyurie (nadměrné močení), somnolence (spavost), adynamie (slabost), zácpa, zvracení. Vzniká pouze za současného nadbytku vitamimo D.
b) I když je hladina vápníku v krevní plazmě vyšší, může kostní tkáň trpět nedostatkem tohoto prvku - zjištěná hyperkalcémie může totiž být následkem hormonálně vyvolaného intenzívního odbourávání vápníku z kostí.

2.

Hladina ALP nevypovídá nic o vlastní růstové aktivitě kostní tkáně, může vypovídat o úrovni kalcifikace kostí (nízká hladina kostní ALP = nízká úroveň vápenatění kostní tkáně, vysoká hladina = vysoká úroveň kalcifikace), ale může být také důsledkem některých patologických jevů (viz výše).

3.

Z celého vyšetření krve na makroprvky má význam (vypovídací hodnotu) vzájemný poměr obou hlavních makroprvků - Ca a P. Pouze ten je přínosný pro celkové posouzení stavu mladého rostoucího psa velkého nebo obřího plemene.