Představujeme plemeno

O plemeni kavkazských psů

Kavkazský pastevecký pes, Kavkazský ovčák, Kavkazský pes, Kavkazskaia Ovtcharka, Kavkazskaya Ovcharka, Kavkazskaja Ovčarka, Berger du Caucase, Caucasian Ovcharka, Caucasian Shepherd dog, Caucasian Sheepdog, Caucasian Mountain Dog, Kawkasky Owtscharka, Kaukasisk Ovtcharka, Kaukasische Schaferhund, Kaukasischen Owtscharka, Kaukazský ovčiak, Owczarek Kaukaski, Pastore Del Caucaso, Kavkazský vlkodav, Nagazi, Gampr, Gurdbasar... Hovorově v ČJ: kavkazák, kavkazan, kazoš. Všechna tato pojmenování v rozličných jazycích (a způsob psaní slov) značí psy původem z oblasti Kavkazu, a lze jich objevit ještě více. Oficiální mezinárodní zkratka plemene je: KAO (Kavkazskaia Ovtcharka), v angličtině: CSD (Caucasian Shepherd dog).

Jak plemeno vznikalo, se dozvíte v Historii plemene, na této stránce.

Článek tento si dává za úkol držet se především současnosti. Uvádíme zde hlavní fakta, která nutně potřebujete znát, pokud Vás okouzlili kavkazští psi a Vy nyní zvažujete možnost pořídit si tohoto fascinujícího psa, bytost jedinečných vlastností. Důležité je uvědomit si, že v každém případě jde o psa velmi specifického, jehož chování je posazeno, ve značně individuální úrovni velkého rozsahu, mezi psa a kočku.

Typy kavkazských psů

Současné kavkazské psy lze smysluplně dělit, přihlédneme-li k historicky nezpochybnitelným faktům a současně k celosvětové situaci v chovu, takto:

A) Psi pracovního typu

1. Aboriginal

Je vůbec skvělé, že kavkazští aboriginalové (domorodí psi) dosud existují. I když ti dnešní, stále žijící na pastvinách oblasti Kavkazu, se již odlišují od těch, kteří dali základ psům, které označujeme jako "Red star".

Jsou několika málo typů, s množstvím místních podtypů. O kavkazských aboriginalech jsme psali na tomto webu v samostatném článku v roce 2010. Stále jsou však názory na jejich oficiální členění nejednotné a značně rozporuplné, takže z pohledu současné praxe nemá smysl se tomuto tématu hlouběji věnovat. Podstatné je, že se jedná rozhodně o velmi zajímavé psy lehčí až středně silné kostry a variabilního exteriéru, s vynikajícími pohybovými schopnostmi, rychlých a pružných reakcí, výrazné odolnosti a nesmírné "přírodní" inteligence. Nejčastěji se vyskytují v krátkosrsté formě. Stále jsou vynikajícími ochránci stád a hlídači domů a majetku.

V ČR a v blízkých zemích jsou psi s významným podílem krve aboriginalů zastoupeni pouze nepatrně. Kynologické organizace v naší oblasti nebrání výrazně spojování psů se silným podílem krve aboriginalů mezi sebou ani jejich spojování s dalšími typy kavkazských psů.

2. Red Star

S těmito psy se můžete setkat pod označením "Red Star type" nebo "Old type". Základem šlechtění, probíhajícího v armádní chovatelské stanici Red Star (v bývalém Sovětském svazu), byli precizně vybraní domorodí kavkazští psi. Chovatelským cílem bylo vytvoření dokonalého služebního psa pro účely razantní ostrahy. Jedná se o dobře pohyblivé a aktivní psy lehčí až středně silné kostry, s povahovými rysy skvělých obranářů a strážců. Disponují specifickou inteligencí a odolností aboriginalů.

B) Psi moderního typu

Tito psi jsou označováni jako "Modern type" nebo "Show type". Smyslem bylo/je získat jedince jednotného exteriérového typu, výrazně objemné (pro mnohé líbivější), zároveň pohybově nenáročné a méně samostatné, tedy lépe zvládnutelné a snadněji na výstavách hodnotitelné. Převážně jsou masívní, těžší kostry, se zkrácenou čenichovou partií, často se znaky lymfatičnosti, klidného temperamentu, s oslabenými nebo chybějícími strážními schopnostmi, sníženou vytrvalostí a odolností. Jistě lze souhlasit, že pro výstavní účely jsou ideální. V současné době psi tohoto typu v plemeni celosvětově převažují.

Dovolujeme si upozornit, že dále popsáné charakterové rysy náleží psům pracovních typů. V naší stanici se soustředíme na psy typu Red star, máme psy s výrazným podílem krve aboriginalů. Chovu psů Show typu se nevěnujeme.

Není to ovčák

Kavkazský pastevecký pes a kavkazský ovčák, to je jedno a totéž plemeno. První název je platný v současnosti, ten druhý se používal především v minulosti.

Přejmenování pro potřeby českého kynologa projevilo snahu lépe plemeno vystihnout - tento pes nebyl nikdy psem ovčáckým, vždy byl psem pasteveckým nebo strážním. Díky bohatosti českého jazyka nazýváme psy pracující u stáda dvěma výrazy: "pastevecký" a "ovčácký". Jinak je tomu například v ruštině, která zná pro oba typy psů pouze výraz ovčarka (kavkazskaja ovčarka).

Domníváme se, že pro pracovního kavkazského psa není výstižný ani jeden z názvů. Proto používáme jen označení "kavkazský pes" nebo mezinárodní označení "caucasian ovcharka".

Rozdíl:

Ovčácký pes - pracuje v součinnosti s člověkem, čeká na povel

Pastevecký pes - pracuje samostatně, řídí se vlastní hlavou

Tento rozdíl je třeba pochopit. Je třeba pochopit, že mezi uvažováním a z toho plynoucím projevem chování je mezi ovčákem a psem pasteveckým propastný rozdíl. Není to rozdíl v inteligenci, ale v jejím uplatňování a tudíž ve výsledném efektu. Ovčák spolupracuje, pastevecký pes pracuje dle svého vlastního uvážení.

Je skutečností, že konkrétně dnes nejrozšířenější kavkazský pes pracovního typu (Red star typ) je díky šlechtění více služebním než pasteveckým plemenem. Přesto si zachoval mnoho významných vlastností pasteveckých psů. Stále je silně poután ke všemu "svému", dokáže se samostatně rozhodovat, při řešení náročných situací perfektně spolupracovat s dalšími psy své smečky a vždy účinně hospodařit s vlastní energií. Dobře vybraní jedinci tak dokáží nadále smysluplně působit u stáda.

Rozdíl mezi kavkazským psem a naprostou většinou nepasteveckých plemen psů je obdobný jako rozdíl mezi kavkazským psem a německým ovčákem. (Z pasteveckých plemen je pracovní kavkazský pes tím "nejostřejším".)

Pes výrazných kontrastů. Jaký je

Zásadním kriteriem pro uplatnění v chovu v minulých dobách byla odvaha a ostrost. Mějme to na paměti. Není to "mazlík", ale hrdý pracovní pes.Projev na veřejnosti je velmi různorodý, zcela a naprosto závislý na dosavadním způsobu života psa a jeho vedení. K cizím je kavkazský pes převážně nevšímavý, odmítavý nebo nepřátelský. Z klidu, i z případné zdánlivé apatie, je schopen bleskurychlého útoku. Může budit zdání introverze. Při nedostatečném návyku na civilizační ruch se v hlučném cizím prostředí, zvláště v budovách, necítí dobře. Proto, chceme-li se v takových místech často se psem pohybovat a pracovat s ním v nich, je nutná brzká socializace, takto zaměřená.

Při obraně svého území projevuje obrovskou razanci, nebyl-li v této aktivitě záměrně tlumen. Ve chvílích, kdy není bezprostředně pod vlivem psovoda, se stává nezávislým, řídí se výhradně svou hlavou. Jeho vidění je černobílé (vlastní-cizí), nic mezi tím. V kruhu své rodiny je při správném vedení milý a přátelský (často i s určitým náznakem smyslu pro humor), nesmírně oddaný vybrané osobě, ochranitelský a něžný ke slabším. Přesto je třeba opatrnosti při styku s dětmi - není to pes ke hraní, ani s dětmi, ani jinak. Má jinou životní náplň, v základu striktně hlídací, a toto poslání naplňuje s patřičnou vážností. Vybrané jedince lze využít i pro práci dalšího charakteru: obranné práce širokého rozsahu, pachové práce, sport, ojediněle i canisterapie (čtěte níže). Jde o psa výrazně teritoriálního a smečkového.

V případě chovu ve smečce je na ni velmi vázaný. Jsou-li součástí smečky dobře zvolení jedinci jeho plemene, pak je psem nejšťastnějším. I to nejvíce přátelsky pojaté dovádění a běžná komunikace jsou hrubšího a prudšího charakteru, a tyto poněkud neurvalé způsoby mohou citlivější psy mnohých plemen obtěžovat (ukázky z kavkazích her). Po tomto zjištění k nim kavkazský pes dokáže být do značné míry ohleduplný, ovšem to mu pak brání v přirozeném, svobodném projevu. Na svém teritoriu lpí, určená pravidla důrazně ctí, změny zaběhlých rituálů jsou mu nepříjemné. Při správné fixaci na své území nemá potřebu se toulat, lovecký pud bývá nevýrazný. Silně se váže na svého člověka, avšak nevyžaduje neustálý kontakt. Mnozí jsou typickými "psy jednoho pána", což nijak nebrání jejich pohodovému vztahu s dalšími blízkými lidmi. Kavkazskému psu je vlastní vynikající paměť a výrazná inteligence, výborná a rychlá schopnost vzdělávání (je-li vhodně motivován). Skvěle se učí příkladem od druhého psa, a to pochopitelně jak ve smyslu kladném, tak záporném. Lze říci, že jako u všech ostatních plemen má fena ve většině případů méně razantní (a také méně stabilní) projev než pes-samec, avšak ve vztahu ke stejnému pohlaví projevuje daleko větší hašteřivost než její mužský protějšek.

Dorozumování

Komunikace probíhá prostřednictvím řeči těla a akustických projevů, od kňučení přes štěkání až po vytí, v různých tóninách. Psi si prokazatelně dokáží sdělovat nejrozmanitější minulé zážitky.

Pokud kavkazáček vrtí ocasem, nemusí se zdaleka vždy jednat o projev přízně. Pro identifikaci rozpoložení je nutno sledovat a komplexně vyhodnotit řeč těla - veškerá gesta, mimiku, postoj (i v naprostých detailech). Dodržovat je třeba obecnou zásadu, platnou pro všechna plemena: Bez svolení majitele psy nehladit!

Způsob chovu, specifika

Je určen především k precizní ostraze čehokoli, jednotlivě, účelněji v párech nebo ve vhodně sestavených menších smečkách. Na střeženém území plní skvěle i úlohy detekčního charakteru: upozorní výrazně na jakékoli změny v teritoriu, způsobené přírodními živly nebo technickými závadami. Výborně také hubí škůdce.

Střežicí aktivita bývá nejčastěji dobře rozpoznatelná již před hranicemi teritoria, nemusí tomu však být vždy, a je výraznější po semění. U některých psů (nebo v některých případech) je směrována až na pomyslné centrum teritoria nebo za vytipovanou vnitřní linii území. Psi v párech a smečkách při ostraze cíleně spolupracují, řešení krizových situací je mistrovsky taktické. V době po setmění je střežící aktivita psů nejvýraznější. Ochranný útok v prostoru svěřeného území může být střelhbitý, často bez varování, také ze zálohy. U nezkušených akčních psů může být veden i bez řádné rozvahy - tedy pozor při nezvyklých, abnormálních nočních návratech. :-)

Pracovní kavkazský pes je převážně středně živého temperamentu, disponuje však značnou, přísně účelovou vytrvalostí. Při vážné práci (obrana, ochrana teritoria) únavu nezná, naopak ve sportu ho nelze "přetáhnout" - ví zcela přesně, kdy je již odpočinek vhodný a důrazně si ho, během pro něho nepodstatných aktivit, dovede prosadit. Obecně - kavkazský pes musí mít k dispozici klidné, nerušené místo pro pohodlný odpočinek a denně spoustu času k němu.

Co se týče množství krmiva, je nenáročný, potřebuje obvykle jen 2/3 krmné dávky v porovnání s běžnými plemeny stejné velikosti. Vyžaduje však dokonalé a poněkud specifické složení krmné dávky v období růstu, zvláště s ohledem na obsah proteinů, tuků a minerálních látek. Údržba srsti je jednoduchá, srst má skvělou samočistící schopnost. Kavkazský pes má specifický pach, který nesmýváme, psa nekoupeme s použitím šamponu. Mastná srst je tou nejlepší ochranou.

Jeho odolnost proti veškerým povětrnostním vlivům je pověstná. Nevyužívá boudu ani v největších mrazech našeho klimatického pásma, potřebuje však solidní přístřešek jako ochranu před vytrvalým, silným deštěm. Před slunečním žárem ho zase ochrání stále přístupné stinné místo.

Nutný je stabilní kotec s jištěným uzavíráním, pevné a vysoké ploty u hlídaného prostoru, ideálně s podhrabovými deskami. Počítat je třeba i s možným poničením zahrady (nepříliě časté). Kavkazského psa, ani jakéhokoli jiného psa, nelze dlouhodobě uvazovat (novela zákona, s účinností od 1. 1. 2025). Krátkodobý úvaz (u nás během výcviku), je povolen.

Je nevhodný do bytu.Vyžaduje "svůj" prostor a dostatek času na člověkem nerušený odpočinek. Může se jevit jako problematický ve vztahu k cizím psům, zvířatům a lidem. Proto je vhodné seznamování s civilizačním ruchem a rozumné tlumení případných nežádoucích projevů od raného štěněcího věku. Jakýkoli pozdější zácvik je často zdlouhavý a bez stálé obnovy není u většiny jedinců trvalého charakteru.

Lze s kavkazským psem pracovního typu cvičit a sportovat?

Ano, určitě. Výcvik poslušnosti má však svá specifika (čtěte zde), která se vyplatí respektovat. Nácvik obrany pak vyžaduje bezpodmínečně speciálně poučeného figuranta, jinou než běžně používanou (a pro každého jedince navíc individuálně doladěnou) výcvikovou metodiku a musí být veden pod odborným dohledem. Pachové práce (k této činnosti jsou vhodnější feny) lze cvičit běžnými metodami, s důrazem na setrvalou a výraznou motivaci. Při práci se psem buďte klidní, nespěchejte, soustřeďte se na psa, nejde-li něco, hledejte způsob. Buďte si jisti, že Váš pes také při cvičení přemýšlí. Ne o tom, jak úkol provést, ale o tom, jak se vyhnout neatraktivnímu cviku - udělejte ho tedy poutavým! Musíte být vždy o krok vepředu. A to, v případě kavkazáčka, zdaleka není věc jednoduchá. Stále a pozitivně motivujte!U psů kavkazských je při výcviku zcela prvotním a zásadním úkolem vytrvale pracovat na maximálně možném motivování psa a na budování vzájemné důvěry/souhry. Obrovskou roli hraje rovněž přenos emocí směrem od psovoda.

Kavkazský pes se nehodí pro účast v běžných psích sportech. Chceme-li soutěžit podle klasických zkušebních řádů pro všechna plemena psů, rychle zjistíme: Obrana je bez požadovaných výsledků.Poslušnost je pomalá, neprecizní. Agility je na potřebné úrovni neproveditelné.

Zajímá-li Vás (vůbec ne jednoduché a lehce adrenalinové) cvičení a sportování s kavkazským psem, můžete, pod odborným vedením, budovat skvělou sportovní kariéru v Czech Caucasian Ovcharka Clubu K9. Závodit lze celoročně v mnoha obecně známých disciplínách, které jsou na míru upravené pro kavkazské psy - zohledňují fyzickou i psychickou specifičnost psů. Všechny disciplíny mají své měsíční, celoroční a mistrovské klubové soutěže. Skládat lze i speciální prověrky z výkonu, jejichž počet je značný a je dále rozšiřován.

Jak by měl vypadat ideální majitel

Zcela ideální majitel kavkazského psa je především psychicky a fyzicky silná osobnost, vyrovnaný, naprosto důsledný, spravedlivý, zodpovědný, empatický. Lidí se všemi těmito vlastnostmi najednou je však velmi málo. Co však nelze vynechat? Důslednost, empatii, zodpovědnost, bezpodmínečné ovládání se. Nejste-li takoví, pracujte v tomto ohledu na sobě, chcete-li žít s kavkazským psem bezproblémově. Vyplatí se to. Pamatujte, že tohoto psa nelze vychovávat bitím a násilím. Tím ho lze jen psychicky zdevastovat, pokořit jeho osobnost a připravit se tak na vlastní velké problémy, které se mohou objevit až ve vzdáleném budoucnu.Kavkazí pamět je dlouhodobá, celoživotní, doslova "sloní".

S tímto psem je třeba vyjít na základě vzájemného respektu. Přemýšlivým dámám lze doporučit psa-samce. Při správném přístupu je jeho chování k ženě doslova gentlemanské, bere v úvahu svou hmotnost a postupně se stává v projevu velmi decentním.

Schopnosti být výjimečně galantním a něžně ochranitelským k slabším, tedy i nemocným, lze využít skvěle v canisterapii. Poprvé byli takto kavkazští psi využiti v Belgii (2 feny z našeho chovu a pes, syn a vnuk našich plemeníků).

Canisterapie předpokládá velmi pečlivý výběr štěněte, ranou a dokonalou (obecnou i speciálně zaměřenou) socializaci, velice zkušeného psovoda, vytrvalost, důslednost, fantastickou péči poskytnutou psu, vybudování silné citové vazby psa k psovodovi (majiteli) a naopak. Je to mimořádně náročné, ovšem s úžasnými výsledky díky nevšedně pozitivnímu působení těchto psů na klienty.

Závěrem

Chcete-li poslušného psa v obecně chápaném pojetí, nepořizujte si psa kavkazského. Není však lepšího hlídacího/strážního/obranného psa. Chcete-li velkou psí osobnost do role téměř rovnocenného partnera, chcete-li samostatně uvažujícího a razantního hlídače Vašeho domova a majetku či starostlivého a precizního ochránce stáda, psa s duší a tělem šelmy a se srdcem spolehlivého přítele - a jste-li člověkem vyzařujícím přirozenou autoritu, vyrovnaným, naprosto důsledným a současně empatickým a zodpovědným, pak je tento pes pro Vás nejspíše ideální volbou. Současně myslete na potřebu nenásilné, velmi laskavé, avšak naprosto důsledné výchovy. Chcete-li psa zároveň i do dalších rolí (bodyguard, sportování atd.), pak je přiměřený, účelně směrovaný a kvalitní výcvik nezbytností.

Historie plemene

Kavkazský pes je jedním z nejstarších a nejvíce fascinujících plemen. Jeho vznik je výsledkem tisíciletého přirozeného výběru v drsných podmínkách pohoří Kavkazu.

​Původ plemene je zahalen tajemstvím, ale vědci se shodují, že jeho kořeny sahají až do starověku. Předpokládá se, že pochází z tibetských dog (molossoidních psů), které se s kočovnými kmeny dostaly z Asie na Kavkaz. První písemné zmínky o velkých psech podobných kavkazským psům, kteří sloužili v armádě, pocházejí z 1. století př. n. l. (z doby za vlády arménského krále Tigrana II. Velikého).

​Kavkazský pes je tzv. přírodní plemeno. To znamená, že se nevyvíjel podle estetických standardů, ale podle funkčnosti. Selekce byla drsná. Přežili jen ti nejsilnější, nejodolnější a nejostřejší jedinci. Slabí psi v mrazivých horách a v soubojích s predátory nepřežili. Extrémní mrazy vytvořili hustou, nepromokavou srst s bohatou podsadou. Vlci a medvědi se zase postarali o to, aby u psů vznikly bleskové reakce a extrémní síla stisku. Dlouhé dny u stád bez přítomnosti pána vytvořily vysokou inteligenci a samostatnost.

Tisíce let byl tento pes využíván výhradně k ochraně stád (zejména ovcí) před vlky, medvědy a zloději. Musel být schopen samostatného rozhodování, protože pastýř byl často daleko.

Díky izolaci horských údolí vznikly různé regionální typy – např. mohutnější, dlouhosrstý gruzínský typ nebo lehčí, krátkosrstý stepní (ázerbájdžánský) typ...

RUDÁ HVĚZDA

Centrální škola vojenského chovu služebních psů Rudá hvězda (Krasnaja zvezda) sehrála v historii kavkazského psa zásadní roli. Rudá hvězda, která patřila pod sovětskou armádu, nezískala své první kavkazské psy z jiných chovů, ale přímo z jejich původní domoviny. ​Zde jsou klíčové body o tom, jak armáda tyto psy pro své šlechtitelské programy získala:

​1. Expedice na Kavkaz
​V průběhu 30. až 50. let 20. století vysílala armáda a odborníci z chovatelské stanice (např. významný kynolog Alexandr Mazover) speciální expedice do horských oblastí Kavkazu (především do Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu). Cílem bylo vyhledat a získat ty nejlepší "aboriginní" (původní, domorodé) jedince přímo od místních pastýřů.
​

2. Výběr podle přísných kritérií
​Armáda hledala psy pro výkon. Vybírali se psi, kteří vykazovali:
​Mimořádnou agresivitu vůči cizím lidem (potřebnou pro hlídání vojenských objektů a věznic)
​Fyzickou odolnost a schopnost přežít v extrémních mrazech
​Samostatnost, ale zároveň schopnost pracovat pod vedením psovoda

Velmi nízký práh bolestivosti

​3. Regionální preference
​Nejvíce ceněni byli psi z Gruzie (oblasti Kazbegi), protože byli mohutnější, měli delší srst a byli považováni za exteriérově nejvyrovnanější. Právě tito horští psi se stali základem pro tzv. "typ Rudá hvězda", který se lišil od lehčích stepních kavkazských psů z nížin.

​4. Další zdroje (poválečné období)
​Po druhé světové válce byla situace s čistokrevnými pracovními psy v SSSR kritická. Kromě nových expedic na Kavkaz využívala Rudá hvězda také psy, kteří byli zabaveni nebo odvezeni jako válečná kořist z obsazených území (ale to se týkalo spíše jiných plemen, jako byli novofundlandští psi nebo rotvajleři), ale u kavkazských psů zůstal hlavním zdrojem přímý dovoz z hor.

​5. Standardizace plemene
​Právě v Rudé hvězdě byl vypracován první moderní standard plemene. Jako základ byl vybrán především gruzínský typ.

​Kavkazští psi z Rudé hvězdy byli ostří armádní psi, kteří sloužili k ostraze hranic, gulagů a strategických objektů. V Rudé hvězdě z nich udělali standardizovaný nástroj pro armádu a státní bezpečnost.

Využití u Berlínské zdi

Pravděpodobně nejtemnější kapitolou historie vojenských kavkazských psů z linií Rudé hvězdy bylo jejich nasazení v bývalé NDR. Sloužili k ostraze Berlínské zdi a vnitroněmecké hranice. Po pádu zdi v roce 1989 jich tam zbylo kolem 7 000. Mnoho z nich bylo utraceno, ale část se dostala do civilních rukou a tito psi tvoří významnou část genetického základu dnešního evropského chovu.

​​

Vznik nových plemen (křížení)

​Rudá hvězda nepoužívala kavkazany jen "v čistém stavu", ale využívala jejich geny k vytvoření úplně nových plemen. Více níže.

Dnešní kavkazští pastevečtí psi jsou díky této historii mnohem mohutnější než jejich původní předci z hor. Zatímco původní pastevecký pes musel být dostatečně rychlý, aby uhnal vlka, vojenský typ z Rudé hvězdy byl šlechtěn na psychickou neústupnost při střežení objektů. V Rudé hvězdě nebylo cílem zachovat čistokrevnost v moderním slova smyslu, ale vytvořit dokonalého služebního psa. U kavkazského psa probíhalo křížení dvěma směry: buď se do něj přimíchávala jiná krev pro vylepšení vlastností, nebo byl on sám použit jako základ pro nová plemena.

​Zde jsou plemena, která v experimentech Rudé hvězdy figurovala nejčastěji:

​1. Plemena přikřížená do kavkazského psa (pro vylepšení požadovaných vlastností)
​Aby armáda získala psa, který bude ještě větší, hrozivější a v rámci možností "ovladatelnější", experimentovalo se s těmito plemeny:

​Bernardýn: Byl použit k dosažení větší mohutnosti a k mírnému potlačení extrémní agresivity. Bernardýn dodal klidnější temperament, ale zároveň obrovskou sílu.

​Novofundlandský pes: Přikřižoval se zejména pro zvýšení odolnosti vůči vlhkému mrazu a pro zvětšení tělesného rámce.

​Německý ovčák: Cílem bylo zvýšit ochotu ke spolupráci s psovodem. Kavkazský pes je přirozeně velmi tvrdohlavý, a armáda doufala, že geny německého ovčáka zlepší jeho ochotu reagovat na povely.

​Německá doga: Existují záznamy o pokusech s dogami (tzv. moskevská doga), které měly dodat výšku a ušlechtilejší postavu, ale tyto linie se příliš neudržely kvůli ztrátě odolnosti.

2. Co z kavkazského psa vzniklo (nová sovětská plemena):

​Kavkazský pes byl v Rudé hvězdě považován za vynikající "genetický materiál". Stal se základním stavebním kamenem pro:

​Moskevský strážní pes: Přímý kříženec kavkazského psa, bernardýna a ruského strakatého honiče. Výsledek vypadá jako velmi ostrý, barevný bernardýn. Je to dnes uznávané plemeno, které je populární.

​Černý ruský teriér: Kavkazský pes zde tvoří jednu ze složek (spolu s velkým kníračem, erdelteriérem a rotvajlerem). Dodal tomuto plemeni velikost a nekompromisní odvahu.

​Moskevský vodolaz (moskevský potápěč): Dnes již víceméně zaniklé plemeno vzniklé křížením kavkazského psa, novofundlandského psa a východoevropského ovčáka. Měl to být záchranářský pes pro armádu, ale experiment selhal, protože psi byli místo zachraňování topících se lidí agresivní a místo pomoci na ně útočili.

Proč se to dělalo? Vojenští kynologové v Rudé hvězdě (vedení např. generálem Medvěděvem) sledovali čistě pragmatické cíle. Pokud byl pes příliš malý, přidali dogu. Pokud byl příliš divoký, přidali bernardýna. Důsledkem je, že dnešní kavkazský pes je geneticky mnohem složitější a těžší zvíře než jeho aboriginní (původní) předek, který vypadá spíše jako šlachovitý, středně velký vlkodav.

​Jak se od sebe dnes dají odlišit vojenské linie od těch původních horských?

Dnes se ve výstavním chovu (zejména v Evropě) snažíme tyto extrémní rysy tlumit, aby byl pes schopen bezproblémově žít v moderní společnosti. Přesto v mnohém kavkazském psu stále dřímá kousek Rudé hvězdy – ten moment, kdy se pes přepne do režimu ostrahy a přestane vnímat cokoli jiného než nepřítele. To je přímým důsledkem toho, co armáda v Rudé hvězdě kdysi potřebovala. Pojďme se na to podívat hlouběji z obou pohledů.

​1. Vojenský pohled – pes jako zbraň

​V Rudé hvězdě nešlo o kynologii v běžném slova smyslu, ale o "výrobu" biologického zabezpečovacího systému. Výběru na agresivitu! Armáda nepotřebovala psa, který by vás nejdřív varoval. Potřebovala psa s bleskovým útokem a vrozenou nedůvěrou k cizím. V Rudé hvězdě se u kavkazského psa upevňovala nepodplatitelnost.

​Samostatnost vs. poslušnost: Na rozdíl od německého ovčáka, který čeká na povel, kavkazský pes v Rudé hvězdě sloužil často na tzv. blokových úvazech. To byl dlouhý drát napnutý podél plotu, po kterém se pes pohyboval na řetězu. Pes tam byl sám, musel se rozhodovat sám a musel být schopen zlikvidovat narušitele bez přítomnosti psovoda. To zanechalo v plemeni extrémní samostatnost, která mnohé chovatele trápí dodnes.

​Transport a logistika: Psi museli být schopni přežít transport v mrazivých vagonech a po vysazení kdekoli na Sibiři okamžitě fungovat. Tím se upevnila jejich neuvěřitelná fyzická odolnost.

​2. Chovatelský pohled: Jak Rudá hvězda změnila vzhled

​Pokud byste viděli původního psa z gruzínských hor před 100 lety a dnešního šampiona z výstavy, uvidíte obrovský rozdíl. Dnešní výstavní typy kavkazských psů mají často přes 70-80 kg.

​Gigantismus: V horách byl pes atletičtější, aby mohl běhat za ovcemi a bojovat s vlky. Rudá hvězda chtěla psychologický efekt – pes musel vypadat děsivě. ​Bohatá hříva a hustá podsada byly v Rudé hvězdě klíčová pro přežití venku v -40 °C bez boudy. "Výstavní" chovatelé to dnes udržují jako estetický znak, ale původně to byl čistě funkční pancíř proti mrazu a kousancům.
​

Potlačení loveckého pudu: Armáda nepotřebovala, aby pes utekl za zajícem. Potřebovala teritoriální pud. To je důvod, proč kavkazský pes obvykle nemá zájem o aportování míčků, ale ostražitě sleduje hranici svého pozemku.

​Problém pro dnešního chovatele (dědictví Rudé hvězdy):
​Tady naráží kosa na kámen. Pokud si dnes pořídíte kavkazského psa z "pracovní" nebo "staré ruské" linie, bude zde:

​Genetická paměť: Ten pes pořád čeká, že se někdo pokusí překonat "jeho" zeď. Pro něj není návštěva kamaráda radost, ale narušení teritoria.

​Dominance: V Rudé hvězdě se neřešilo, jestli pes miluje děti. Řešilo se, jestli ho psovod v rukavicích zvládne připnout na řetěz. Dnešní chovatel musí tuto vrozenou dominanci tlumit velmi důslednou (ale ne násilnou) výchovou už od štěněte.

Jak poznat v rodokmenu "vojenské" psy?

Pokud narazíte na ruské rodokmeny, vojenské linie často odkazují na staré sovětské chovatelské stanice a šampiony z 70. a 80. let, kteří byli přímými potomky psů z Rudé hvězdy. Původní psi se dnes do rodokmenů dostávají jako nová krev přímo z Kavkazu (Gruzie, Dagestán, ...), aby se do přešlechtěných linií vrátilo zdraví a lepší pohyb.
​

Dnes je v Rusku i ve světě velký spor mezi třemi tábory: jeden chce mít doma "strašidelného" psa (vojenský typ, typ Rudá hvězda), druhý chce zachovat původního horského bojovníka, třetí chce klidnějšího a nekonfliktního výstavního psa. Je třeba vědět, který z těchto typů je vhodnější pro váš případný záměr (např. precizní ostraha objektu vs. rodinný společník na velkém pozemku).

Kavkazský pes v gulagu

V systému Gulagů nebyl stanoven jeden univerzální počet psů pro každý tábor, protože se to lišilo podle velikosti konkrétního lágru, počtu vězňů a náročnosti terénu. Z historických pramenů a dochovaných pozůstatků (např. z expedic sdružení Gulag.cz) však lze vyvodit určité standardy.

​Počty psů v táborech

​V běžných táborových jednotkách (tzv. lagpunktech) se typicky využívalo přibližně 10 až 20 psů. Například v táboře Barabanicha na Mrtvé trati (rozestavěná železnice Salchard–Igarka) se dochovalo přesně 10 psích bud, které byly umístěny v samostatném oploceném areálu vně vězeňské zóny. U velkých tranzitních táborů nebo v místech s vysokým rizikem útěku vězňů mohly být počty psů vyšší, v řádech desítek.

Psi byli nasazováni zejména při etapách (přesunech vězňů pěšky). Zde se často uvádí, že na skupinu několika desítek vězňů připadalo několik psů, kteří tvořili živý koridor podél zástupu.

​Proč právě kavkazští psi? ​Sovětský režim si kavkazské psy (a jejich křížence) vybral pro střežení v Gulagu z několika důvodů.

Odolnost: Jsou schopni bez úhony přečkat extrémní mrazy (až -40°C) a drsné podmínky Sibiře, bez nutnosti bud nebo zateplených kotců.

​Povaha: Na rozdíl od německých ovčáků, kteří vyžadují neustálý kontakt s psovodem, jsou kavkazští psi velmi samostatní a přirozeně nedůvěřiví až agresivní vůči cizím lidem.

​Zastrašovací efekt: Jejich velikost a neúprosnost působily na vězně jako silný psychologický nátlak.

​Role psů při ostraze

​Stacionární střežení: Psi byli často uvázáni na tzv. běžných drátech (dlouhé dráty natažené podél plotu), kde se mohli poměrně volně pohybovat a hlídat perimetr.
​Stíhání uprchlíků: Byli cvičeni k "lovu" lidí. V pamětech vězňů (např. Vasilije Basovského) se vzpomíná, že tito psi byli záměrně vedeni k takové agresivitě, že by vězně při vypuštění roztrhali na kusy.
​

Po uzavření mnoha táborů v 50. letech došlo k tragickému konci těchto zvířat – většina z nich nebyla převezena jinam, ale byla na místě postřílena, protože byla pro civilní život příliš nebezpečná.

Výcvik kavkazských psů pro potřeby NKVD a později MVD (Ministerstvo vnitra SSSR) byl centralizovaný a probíhal především v legendární Rudé hvězdě.

​Zde jsou klíčové aspekty a metody, které z těchto psů dělaly obávané nástroje ostrahy:
​

1. Transformace z pastýře na "stroj"

​2. Výcvik byl postaven na tvrdé disciplíně a potlačení strachu.

​"Bití náhubkem", tzv. vytloukání: Psi byli cvičeni k útokům s pevným koženým náhubkem. Cílem bylo, aby pes dokázal protivníka srazit k zemi nebo mu zlomit žebra pouhým nárazem své váhy v plné rychlosti.

​Kruhovka (skupinové dráždění): Psi byli uvázáni v kruhu a uprostřed se pohyboval figurant. To vyvolávalo v psech konkurenční zuřivost – když viděli, že pes vedle útočí, snažili se ho v agresivitě překonat.

​Odolnost vůči bolesti a hluku: Psi byli zvykáni na výstřely, výbuchy a fyzické údery. Kavkazský pes, který by při výstřelu ustoupil, byl pro službu v táborech nepoužitelný.

​3. Role psovoda

​V Gulagu nebyl psovod pro kavkazského psa přítelem v moderním smyslu. ​Byl to spíše vodič, který psa krmil a ovládal pomocí drsných mechanických povelů (ostnaté obojky apod.). Psi byli záměrně udržováni v určité izolaci, aby se jejich vazba na člověka neprohlubovala a neztráceli svou přirozenou divokost.

​4. Strategické nasazení v táboře

​Výcvik byl zaměřen na tři hlavní úkoly.
​Hlídka na tzv. běžném drátu (blok-post). Pes byl cvičen tak, aby okamžitě a bez varování zaútočil na cokoli, co se k drátu přiblížilo.

​Doprovod: Výcvik k udržování formace. Psi tvořili živé mantinely kolem zástupu vězňů. Pokud vězeň vybočil z řady byť o půl metru nebo jen zakopl, pes byl cvičen k okamžitému napadení bez povelu.

​Vyhledávání: Psi byli cvičeni ke stopování uprchlíků v extrémních mrazech, kde jiná plemena selhávala.

​Dědictví Rudé hvězdy

​Metody z této éry vytvořily takzvaný pracovní/vojenský typ kavkazského psa, který se liší od výstavního typu. Jsou to psi s extrémně vysokým prahem bolesti a instinktem bojovat do konce. Právě proto jsou tito psi v rukou nezkušených majitelů dodnes považováni za jednu z nejnebezpečnějších zbraní přírody.

Svědectví (vězňů, kteří přežili Gulag) (AI)

Tito lidé vykreslují kavkazské psy nikoliv jako zvířata, ale jako součást bezcitného mechanismu teroru. Vzpomínky literátů i prostých vězňů (např. Alexandra Solženicyna nebo Varlama Šalamova) se v popisu těchto psů shodují v několika děsivých rysech.

​Zde jsou hlavní aspekty jejich soužití s vězni.
​

1. "Živé hranice" při etapách
​Nejnebezpečnější chvíle s těmito psy zažívali vězni během pěších přesunů (etap) z vagonů do tábora nebo na pracoviště. Vězni vzpomínají, že psi byli vycvičeni k útoku na kohokoliv, kdo vybočil z řady. Pes okamžitě útočil na hrdlo nebo končetiny. Byl to psychologický teror. Dozorci záměrně drželi psy na krátkých, napnutých vodítkách přímo u obličejů a zad vězňů. Neustálé vrčení a dech psa na krku nutilo vězně k absolutní poslušnosti a rychlému tempu i při vyčerpání.

​2. Identifikace vězně jako kořisti
​Psi v Gulagu byli cvičeni k tomu, aby reagovali na specifické atributy vězně. Kavkazští psi byli drážděni pachem starých táborových hadrů (bushlatů). Vězeň pro ně nebyl člověk, ale objekt definovaný specifickým pachem špíny, potu a levného tabáku. Vězni uvádějí, že kavkazští psi dokázali vycítit strach i na dálku a na takové jedince se zaměřovali s ještě větší agresivitou.

​3. "Lidožrouti" na drátě
​Vězni, kteří pracovali v blízkosti zakázaného pásma (zapretky), mluvili o psech na úvazech jako o lidožroutech. Na rozdíl od běžných hlídacích psů ti táboroví často neštěkali. Pouze tiše a soustředěně sledovali pohyb vězně podél plotu a vyčkávali na jakýkoliv pokus o narušení pásma, aby mohli vyrazit.

​Krutost dozorců: Existují svědectví o tom, že dozorci schválně pouštěli psy na vězně, kteří už nemohli pracovat nebo byli v bezvědomí, aby prověřili, zda nesimulují.
​

4. Svědectví o selekci a osudu psů
​Zajímavým detailem v memoárech je popis vztahu psů k dozorcům. Vězni si všímali, že ani dozorci si ke kavkazským psům nedovolili žádnou důvěrnost. Byl to vztah založený na respektu z brutální síly.

​Citát z pamětí vězně: "Nebyli to psi, byla to chlupatá smrt. Když se na tebe ten pes podíval, neviděl jsi v jeho očích nic než nenávist, kterou do něj vtloukali od štěněte. Byl to vlk, kterého naučili milovat uniformu a nenávidět hadry."

​5. Konec služby
​Po Stalinově smrti a postupném rozpouštění lágrů v 50. letech se vězni stali svědky masového vybíjení těchto psů. Protože byli vycvičeni k extrémní nenávisti k lidem v civilu (uprchlíkům), nebylo možné je integrovat do společnosti. Mnoho vězňů ve svých vzpomínkách popisuje výstřely ozývající se z opuštěných táborů jako poslední tečku za érou teroru.

Využití kavkazského psa dnes ve věznicích

Kavkazští psi jsou dodnes využívání v ruské věznici Černý delfín. Tato věznice se nachází ve městě Sol-lleck v Orenburské oblasti, přibližně 70 km jižně od Orenburgu a 62 km od hranic s Kazachstánem. Jde o jednu z nejstarších a nejtvrdších věznic v Rusku, která je určena pro doživotně odsouzené vězně (vrahy, teroristy, kanibaly).

Kavkazský pes v Česku

Historie kavkazských pasteveckých psů v Česku je relativně krátká, ale velmi intenzivní. Do tehdejšího Československa se dostal v 80. letech 20. století.
​

Zde je přehled klíčových milníků a faktů z jejich historie u nás:

​1. První importy a začátky chovu
​Do střední a západní Evropy se kavkazští psi začali masivněji šířit až po roce 1969, kdy byli využíváni armádou NDR k ostraze státních hranic a Berlínské zdi. První chovný pár do Československa dovezla paní Jiřina Řapková z Rokycan z tehdejší NDR. Šlo o psa jménem Finn von Gräuen Räuber a fenu Dunja von Gräuen Räuber. První štěňata se tak narodila v roce 1983 v chovatelské stanici Ohrožený Ranch.

​2. Oficiální uznání a změna názvu
​V počátcích se plemeno u nás registrovalo pod názvem kavkazský ovčák (odvozeno z ruského kavkazskaja ovčarka). Postupem času se však odborníci shodli, že název je zavádějící. V roce 1999 Českomoravská kynologická unie (ČMKU) schválila změnu názvu na kavkazský pastevecký pes. Důvod: Na rozdíl od klasických ovčáků (např. německého), kteří se stády aktivně spolupracují a pasou je, kavkazský pes je typický pastevecký pes. Úkolem pasteveckých psů je pasivní ostraha a obrana stáda před predátory.

​3. Chovatelské kluby v ČR
​V současné době jsou chovatelé a příznivci tohoto plemene v České republice sdruženi především ve dvou organizacích FCI (KRaAOP a KKPP) a v Czech Caucasian Ovcharka Clubu K9 (CCOC). KRaAOP zastřešuje více plemen. Kluby FCI se převážně soustředí na výstavní typ psů, v CCOC K9 naleznete výhradně pracovní typy psů.

Další spolky mimo FCI s možným chovem kavkazských psů: MOSZ MADA, IKC, FCE, WFCU, UCI, KOSD, CCOC K9, KUČR, WCHSA, IHV, IHR, IBC, BKV, PRV, ve světě je možné najít i další.

​Charakteristika "českého" kavkazského psa

​V Česku si plemeno získalo pověst nejtvrdšího hlídače. V 80. a 90. letech byl kladen extrémní důraz na ostrost. Nyní mnozí chovatelé usilují o celkově klidné, málo vzrušivé jedince (výstavní typ), jiní o psy vyrovnané, kteří zústávají neúplatnými strážci, zároveň jsou však dobře ovladatelní svým majitelem (pracovní typ).
​

Kavkazský pastevecký pes je u nás i v zahraničí považován za jedno jen z několika přírodních plemen, do jejichž genetiky člověk zasahoval relativně málo. Tito psi si zachovali bleskové reakce, tvrdost a schopnost samostatného rozhodování.