Reportáže, reference
Jak Lištičky K9 uzavřely rok 2025 (122. LD CCOC K9)
REPORTÁŽ: Mrazivý vzduch a horká krev
Prosincové slunce se opírá do ojíněné trávy cvičiště ZKO Dobříš, ale nenechte se mýlit – teplota se drží proklatě nízko. Zatímco většina lidí doma balí dárky, tady na place vibruje vzduch čistým adrenalinem. Jsme na posledním tréninku sezóny a Lištičky K9 v doprovodu svých psovodů se chystají dokázat, že pro ně slovo "překážka" neexistuje.
Disciplína jako tichý dialog
Trénink nezačíná chaosem, ale absolutním soustředěním. První blok patří poslušnosti. Je fascinující sledovat tu proměnu – pes, který před chvílí hravě poskakoval, se v momentě nástupu na plac mění téměř v precizní stroj. "Ke mně!" zazní povel. V tu ránu se tmavý stín odděluje od horizontu. Země pod nohama skutečně duní. Je to ten typ rychlosti, při kterém nestíháte ostřit fotoaparát. Během vteřiny pes brzdí těsně před psovodem a usedá do perfektní pozice. Žádné váhání, jen čistá radost z vykonaného úkolu.
Poté běh: Stopky v rukou trenérů neúprosně cvakají – dnes jde o každou setinu, dnes se bojuje o osobní rekordy.
Tanec na hraně kladiny
Adrenalin stoupá, když se skupina přesouvá k technickým překážkám. "Áčko" – vysoká šikmá stěna – vypadá pro laika děsivě, ale pro psy z CCOC K9 je to jen další herní prvek. Vybíhají ho s takovou lehkostí, jako by popírali gravitaci. Ještě náročnější je však kladina. Tady končí čistá síla a nastupuje chirurugická přesnost. Sledujeme psa v plném běhu, jak s naprostou jistotou kopíruje úzký profil dřeva. Ani jedno zaváhání, ani jeden chybný krok. Je to ukázka dokonalé rovnováhy a vzájemné důvěry mezi člověkem a zvířetem.
Test nervů a pevných čelistí
Vrchol odpoledne přichází s figurantem. Atmosféra houstne. Psi, kteří byli doteď klidní, okamžitě napínají svaly. Jejich pohled je upřený na jediný cíl. "Prásk! Prásk!" Výstřely proříznou chladné ticho. Čekáte úlek? Kdepak. Lištičky K9 ani nehnou brvou. Jsou to profesionálové, zvyklí na hluk i tlak.
Jakmile figurant vyrazí z úkrytu, následuje bleskový zákrok. Zákus je plný a pevný – přesně takový, jaké definuje špičková pracovní kynologie. V tu chvíli vidíte tu obrovskou sílu, která je však pod kontrolou psovoda.
Generace zítřka. Malí pozorovatelé
U okraje cvičiště, pod ochranou stromů, probíhá jiný druh výuky. Štěňata, budoucí naděje týmu, sledují své starší kolegy. S nastraženýma ušima a jiskrou v očích nasávají atmosféru. Je to škola hrou – učí se klidu psovodů i odvaze dospělých psů. Pokud je pravda, že příklady táhnou, pak v CCOC K9 rostou budoucí pracovní šampioni.
Tečka za rokem 2025
Jakmile se slunce začne sklánět k obzoru, dynamika ustupuje pohodě. Psi, příjemně unavení a s vyplazenými jazyky, odpočívají u svých pánů. Psovodi probírají úspěchy roku, sdílejí zkušenosti a plánují, co dál. Byl to rok dřiny, ale výsledek stojí za to. I když teď přichází zimní odpočinek, nikdo zde nepochybuje o tom, že s prvním jarním sluncem se Lištičky z CCOC K9 vrátí v plné síle. Pro tuhle komunitu totiž trénink není povinnost – je to životní styl.
Tip reportérky: Pokud se chystáte na lednový trénink, nepodceňujte zahřátí. Svaly vašich parťáků jsou v mrazu náchylnější ke zranění. Pořádný warm-up před startem a cool-down po výkonu je základem pro to, aby Vaši psi do sezóny 2026 vykročili zdraví a silní!
2025
Lištička oslavila 47 let!
47 let síly, věrnosti a respektu. Slavíme! Neuvěřitelných 47 let uplynulo od chvíle, kdy jsme se rozhodli spojit náš život chovatelsky napřed se středními černými knírači, od roku 1985 s kavkazskými psy. Nebyla to vždy snadná cesta – tito psi, a zvláště ti pracovního typu, pro který jsme se rozhodli, vyžadují obrovské srdce a pochopení. Za tu dobu prošly našima rukama desítky štěňat, která vyrostla v neohrožené ochránce a věrné společníky. Viděli jsme generace úžasných psů, radovali se ze sportovních úspěchů a především jejich reálných praktických zásahů, které také byly, ale největší odměnou pro nás vždy bylo vidět naše odchovy ve spokojených a zodpovědných rodinách. Těchto 47 let není jen o nás. Je to stejnou měrou i o vás – majitelích psů z Lištičky. Děkujeme vám za důvěru, kterou jste nám dali, a za péči, kterou našim milovaným Lištičkám věnujete.Děkujeme také našim veterinářům, přátelům chovatelům a dalším spolupracujícím, zkrátka všem, kteří nás na této dlouhé cestě podporovali. Těšíme se na další roky s kavkazáčky po boku. Jedeme s nadšením dál2026
Štědrý večer roku 2025 na Liškárně
(Jak ho viděla AI. Vše tak bylo, jen liška chyběla.)
Dům na samotě u lesa působil v temné prosincové noci jako nedobytná pevnost. Nebyl to žádný starý barák, ale moderní, bytelné stavení, které budilo respekt. Venku letos nepadal sníh; zmrzlá tráva křupala a holé větve stromů se černaly proti noční obloze.
V rohu prostorného obývacího pokoje tiše bzučel server a na stěně visel monitor rozdělený na několik sekcí. Kamery zabíraly celý pozemek. Na jedné z nich se mihl obrovský stín. Byla to smečka kavkazských ovčáků, která neúnavně patrolovala kolem plotu. Jejich huňaté kožichy je chránily před zimou a jejich hluboký štěkot občas prořízl ticho noci, aby lesní zvěři připomněl, kdo je tady pánem. Uvnitř však vládlo teplo a klid. Karel seděl v křesle a jedním okem sledoval monitory, zatímco druhým kontroloval Zrzku. Domácí liška právě seskočila z pohovky a kradla se k vánočnímu stromečku, kde ji lákaly lesklé řetězy. U krbu ležel Bor – jediný pes, který měl to privilegium trávit Štědrý večer uvnitř s rodinou, zatímco jeho bratři hlídali venku.
"Už je tady," prohodil Karel, když na monitoru uviděl známá světla auta blížící se k bráně. Psi venku se srotili u vjezdu, ale jakmile poznali zvuk motoru a pach, jejich hrozivé vrčení se změnilo v očekávání. Kája vystoupil z auta do mrazivého večera, poplácal nejbližšího huňáče po masivní hlavě a zamířil ke vchodu.
"Čau naši! Tak jsem to stihnul,"
zavolal Kája, když za sebou zavřel těžké bezpečnostní dveře a zul si
boty. "Ahoj Kájo!" Eva vykoukla z kuchyně s úsměvem. "Načasování máš
perfektní, zrovna to nesu na stůl." Zasedli k večeři. Vůně smažených
řízků a bramborového salátu okamžitě přebila chlad, který Kája přinesl
zvenku. Bor se zavrtěl pod stolem a Zrzka vyskočila na volnou židli,
odkud pozorovala dění svýma bystrýma očima.
Karel pozvedl sklenku.
"Tak, rodino. Nejdřív to nejdůležitější. Evi, všechno nejlepší k svátku.
Jsi náš generál i naše srdce," řekl a podal jí dárek. Kája se přidal s
gratulací a Eva, ačkoliv to slyšela každý rok, se znovu dojatě usmála.
Večeře proběhla v naprosté pohodě. Bylo fajn být spolu, v bezpečí, daleko od ruchu města. Když dojedli, Karel vstal: "Dojdu dát klukům ven výslužku." Vzal velkou mísu s masem a vyšel na chvíli do tmy, zatímco Eva s Kájou a zvířaty přešli ke stromečku. Rozbalování dárků bylo klidné a radostné. Žádný shon, jen šustění papíru a spokojené oddechování Bora, který dostal novou pískací hračku (kterou mu Zrzka okamžitě začala závidět). Kája dostal vybavení do bytu, Karel technickou vychytávku k systému kamer a Eva svou oblíbenou kosmetiku.
Zbytek večera už jen seděli v obýváku. Na monitorech občas problikla silueta psa střežícího jejich klid, venku panoval mrazivý klid bez jediné vločky a uvnitř bylo všechno tak, jak má být. Rodina byla pohromadě, liška spala stočená do klubíčka a všichni věděli, že tady, na samotě u lesa, je svět naprosto v pořádku.
2025
Dnes slaví
Vulkaan a jeho sestra Vedettka své třetí narozeniny. Přeji jim pevné zdraví a mnoho sportovních úspěchů.
MsA. cMs. Vedette Lištička (CCOC) je těsně před splněním podmínek pro získání vrcholného pracovního titulu Master of Performance CCOC, který dosud žádná fena nezískala. Je velmi šikovná a má skvělé majitele.
Vulkaan s Vedettkou jsou potomky pracovních psů velmi ostrých povah. V jejich rodokmenu figuruje např. TBP. TBE. Bátorfia-Örzö Grisa, TBP. TBE. Evdokim iz Russkoj Provincii, TBP. MsE. JCh. Yaromir Solnechny iz Imperii Anny, TBP. Cesare z Brosikova, TBP. I´am Liška Lištička.
Vulkaana jsem si přivezla v lednu. Bylo hodně sněhu a docela chladno. Měla jsem pro něj na spaní připravený kotec s krásnou boudou, vystlanou dřevitou vlnou. Ovšem Vulkaanovi byla bouda ukradená a považoval ji za něco zbytečného. Později z ní zbyly jen třísky. :-) Takže jsem si toho malého broučka nastěhovala domů, kde již bydlela třináctiletá Sanynka. Vulkaan mě totálně ignoroval a spíš si zkoušel dovolovat, než aby se mnou kamarádil. Ve dne spal, v noci se Sany dělali neskutečný bordel. Než jsem si Vulkaana přivezla, Eva mi říkala, že je to velmi vážný a přísný pes, že se nebude chtít se mnou hned tak mazlit. No, a měla pravdu, ostatně jako vždy.
Trvalo mi docela dlouho, než jsme si s Vulkaanem k sobě našli cestu. Nebylo to vždy jednoduché. Naše první procházky dopadly ve výsledku na výbornou, oba jsme se vždy vrátili domů. :-) Vulkaan s úsměvem na rtech a já lehce potlučená, s natrženým meniskem, několika modřinami, i nějaká ta jizvička se dodnes najde. Dnes zvládáme chodit na procházky společně i se Zorinkou. Jen pro představu: Zora váží přes 50 kg, Vulkaan kolem 70 kg, já 0 kg. :-) Dnes se vracíme z procházek s úsměvem na rtech všichni tři, já bez jakýchkoliv odřenin a šrámů. Nebyla to však snadná cesta.
Vulkaan je velmi ostražitý a ostrý pes, hlídá si mě na každém kroku. Při volbě chovatelské stanice jsem měla štěstí. Chovatelská stanice Lištička (CCOC) má vůbec ty nejlepší psy s pracovními povahami, ovšem každý pes je originál! Já chtěla přesně takového psa s povahou jako má Vulkaan. Jeho neoblbnete, ten pes mě má načtenou a zná mě snad lépe než se znám já sama. Co mě ale velmi potěšilo, když mi náš veterinář, který zná Vulkaana od miminka, řekl: "Važte si toho, že máte takového psa, který má ještě původní přírodní a velmi přirozené vlastnosti, takové psy dnes už nenajdete." A já ho našla. U Evy, která je pro mě tou nejpovolanější osobou v chovu a výcviku pracovních kavkazanů.
Lenka Čápová, 2021
Narozeniny
MultiMs. Vulkaan Lištička (CCOC) dnes slaví své druhé narozeniny. Přeji mu pevné zdraví a hodně zábavy v životě. A to myslím, že ani doteď se u nás nenudil.
Vulkaan je kavkazský pastevecký pes pracovního typu. Když jsem hledala psa na hlídání, chtěla jsem psa, který by byl schopný za mě a mou rodinu položit i svůj vlastní život, tak ošklivá já jsem. :-) Ovšem to jsem netušila, že si domů přivedu psa, který mi změní moje kynologické myšlení natolik, že si budu připadat jako úplné tele. :-) (Než jsem si pořídila Vulkaana, myslela jsem si, že o psech vím téměř vše.)
Vulkaan byl u nás asi týden a už na mě zkoušel typické kavkazí chování, zkoušel co se dá, a já si v tu chvíli říkala "a do prdele" :-), co s ním budu dělat?! Volala jsem celá zhroucená paní chovatelce, že její odchovanec nás chce všechny převychovat, a to již v jeho třech měsících. Ještě než jsem si ho přivezla domů, byla jsem několikrát upozorněna, že Vulkaan je komplikovaný pes, který potřebuje citlivý, stručný a hlavně nedrsný přístup. Já jsem citlivá, myslím, že hodně.
Naše společná procházka s Vulkaanem trvala asi 15 minut. Vyšli jsme za dům, potkali jsme zajíce, a já zorala skoro celé pole! Psovi jsem nic neřekla, ale brečela jsem jak malé dítě. Když mě viděl manžel, zeptal se: "Co to bylo? Zajíc nebo srna?"
Czech Caucasian Ovcharka Club K9 mi změnil život. Hlavně lidé, kteří ten klub tvoří. Nikdy by mě nenapadlo, že JÁ budu mít kavkazana, natož pracovního typu. Právě díky členům tohoto klubu a mojí citlivosti jsme to s Vulkaanem zvládli. A troufám si říct, že spolu tvoříme relativně vyrovnaný pár, Vulkaan a já.
Moje veliké poděkování patří panu Zbyňku Lhotákovi, paní Petře Lhotákové a především paní Evě Červené, majitelce chovatelské stanice Lištička (CCOC), ze které Vulkaan pochází. Bez nich bych byla "v háji".
Stručně: poslední návštěva na veterině s Vulkaanem. :-) Přišli jsme do čekárny, paráda, nikdo tam není, tak je Vulkaan v klidu. Po pěti minutách je to ale "v hajzlu". Přišel chlap s ďábelským jorkem (na stříhání). Bylo mi ho líto. Jorka, ne chlapa. Také nesnáším stříhání. :-) Chlap odešel, tak super, zase sami. Život je ale nevyzpytatelný. Nahrnulo se tam několik hlučných páníčků s docela fajn pejsky. Říkala jsem si "pohoda, to dáme", ale v tu samou chvíli jsme z venku uslyšeli mňoukat kočku. No to je průser! (Vulkaan totiž kočky nesnáší.) Vešla paní s přepravkou, v níž byla ukrytá mňoukající kočka, a doprovázel ji pes v zimní bundě, ozdobené kožíškem. Pro Vulkaana to byl neuvěřitelný zážitek! Poprvé viděl psa v bundě, a on dokonce mňouká.
A to jen zlomek ze života s Vulkaanem. Příští měsíc má narozeniny Zora, to se teprve pobavíme. :-) Narozeniny slaví i Vulkaanova sestra MsA.cMs Vedette Lištička (CCOC), přejeme jí pevné zdraví a mnoho sportovních úspěchů.
Lenka Čápová, 2020
5. Velký Liščí den (23.3.2013) aneb udílení Fox Awards 2013
Řečeno slovy klasika: "Žádám opakování ceremoniálu!"
A protože je jasné, že až do příštího Liščího dne se na jednom místě
jenom těžko sejde dvaadvacet kavkazáků a ještě o deset víc jejich
páníčků, musí nutně dojít k opakování ceremoniálu v jejich
nepřítomnosti.
Nebojte, poháry za vítězství se vracet nebudou!
Kdo vyhrál, vítězství si bezpochyby zasloužil a trofej může hrdě
vystavit. Opakování slavnostního ceremoniálu se týká pouze doplnění
ocenění, protože organizátoři měli oči jenom pro chlebíčky a spousta
výkonů jim přímo na místě unikla. Na základě protestu některých
účastníků byl k nápravě využit videorozhodčí, elektronická tužka i
jestřábí oko.
Na Dobříši jsme se sice potkali v průběhu
čtvrtého jarního dne, ale kdo nezvolil vrstvení oblečení stylem
termotriko, termomikina, mikina, bunda, mohl mít v panujících minusových
teplotách problém s dostáním se do tempa. O rozehřátí se sice kromě
čaje s rumem postaraly už malé Lištičky, které se ve složení Norbert
(alias Nero), Maršál, Lupin a Grácie proháněly zleva doprava, zprava
doleva a pak zase zpátky, ale lezavo bylo, ne, že ne. Jestřábí oko v
tomto případě odhalilo, že Grácie si počínala jako skutečná dáma a
mladším drzounům uštědřovala jednu výchovnou lekci za druhou. Dostali,
co se do nich vešlo, a někteří z nich (Maršál) ještě víc.
Po
nástupu zbytku liščí smečky a jejích hostů se o něco oteplilo, především
díky kadenci soutěží, kdy jeden vrcholový výkon stíhal druhý. Hodnocení
exteriéru, handlingy, povahové soutěže a především speciality Lištiček –
"Nejhbitější Lištička", kdy (ač nezvítězil) čaroval Kavkaz, který
bravurně překonával překážky do té doby pro kavkazáka považované za
nepřekonatelné a "Ukaž, co umíš". Vzhledem k teplotě se tentokrát
páníčci ani příliš nevymlouvali na hnutá záda, bolavá kolena a celkově
fyzickou nezpůsobilost a především soutěže "Nejhbitější Lištička" se
zúčastnili v hojném počtu. Při běhu se psem byla nejdůležitější zvolená
taktika, většina vsadila na čtyři zabírající tlapy a nechala se táhnout.
Obecně platilo, že psi v cíli znechuceně kroutili palicemi a špitali si
vzdorně o tom, kolik vteřin díky tomu nemehlu na druhém konci šňůry
ztratili. Velký dík za tuto soutěž patří liščí guru Evě Červené, která
se obětavě chopila časomíry, takže se, kromě toho, že s časy
švindlovala, opět nemohla aktivně zúčastnit.
Co se týče počtu ocenění, stali se nejúspěšnějšími Norbert Lištička (nejlepší štěně, handling své kategorie a Nej sympaťák), Frol Pes do kapsy (nejlepší junior, handling své kategorie a super povaha 2. stupně) a Regent Lištička (nej pes, handling své kategorie a k tomu BOB). Celkem se vyhlásilo 15 vítězů, jejich jména již buď znáte, nebo je snadno najdete na webových stránkách Lištiček. Pojďme raději rovnou k nutnému opakování ceremoniálu, nebo lépe řečeno k jeho doplnění.
Fox Awards 2013
Cena Terence Hilla, aneb Šťastný Luke
Zpočátku nesmělý, v závěru nekompromisní střelec, který zlikviduje
všechno, co se pohybuje v jeho blízkosti. K tomu pochopitelně dech
beroucí suverénní úsměv a houf nově získaných fanynek.
Vítězem
se stává... Norbert Lištička! Sympaťák dne si počínal hodně odvážně,
přestože měl start před tolikerým obecenstvem vlažnější. Do správné
provozní teploty však čtyřměsíčního hrdinu dostal hned první dvounožec,
který se rozhodl, že mrkne, zdali má sestouplé kulky. Nemrknul...
Cena Roberta Rosenberga, aneb do 18 let nevhodné
Bezkonkurenčně nejlepším plemeníkem dne se stala Grácie Lištička. S
velkou chutí a láskou se vrhala především na Forta Lištičku a Kavkaze
Lištičku. Zepředu, zezadu, bylo jí to jedno. Velká gratulace majitelům k
liberálně pojaté výchově. Varování: Pokud se budou podobné excesy
opakovat, bude nutné z příštích Lištiček vyloučit štěňata.
Cena Alexandra Dumase, aneb Muž se železnou maskou
Fort Lištička dokázal "popocházet" po cvičáku, aniž si jednou jedinkrát
sundal protivný košík. Páníček se poučil – kde selhávají brutální
metody, přišel čas na výcvikovou metodiku obecně známou pod termínem
"piškotky". Prosba na výrobce piškotů: Mohli byste, prosím, upravit tvar
tak, aby se lépe protáhl škvírou v košíku? Děkuji.
Cena Humphreyho Bogarta, aneb Casablanca
Kdo neviděl něžný výraz v očích Regenta Lištičky ve chvílích, kdy
láskyplně mrkal na paničku, neuvěří. Jako pravý gentleman metal blesky
na každého konkurenta, který se ocitl v jejich blízkosti, ale stačilo
něžné slůvko a zlostný výraz okamžitě zjihl. Takhle vypadá skutečná
kynologická romantika.
Cena Jeana-Paula Belmonda, aneb Profesionál
Z Jardy (v rodokmenu se píše Black and White Lištička) se stává těžká
váha. Vítězství v super povaze 4. stupně a vyhlášení nejlepším pracovním
psem dne by mělo mluvit za vše. Jarda kouše hodně, Jarda kouše dlouho,
Jarda kouše rád. Figurant Roman by však měl zvážit, jestli by neměl svůj
tradiční výkřik "Já už nemůžu, sundejte ho ze mě", raději obměnit. Až
jednou nebude opravdu moci, bude Jardův páneček opět v klidu přihlížet s
cigárem v koutku a usmívat se.
Cena Charlieho Sheena, aneb Mladé pušky
Měsíc před svými prvními narozeninami opanoval Frol Pes do kapsy snad
všechno, co mohl – exteriér, handling i super povahu 2. stupně. Buďte si
jistí, že tenhle pes do kapsy nepatří. Je to fešák a přitom se
nespoléhá jenom na svojí hezkou tvářičku. Což by opět nejlépe ze všech
potvrdil zmiňovaný a figurující Roman.
Cena Jana Hřebejka, aneb Pelíšky
Tak krásný pelíšek jako Lupin Lištička neměl s sebou nikdo jiný! A že
si ho uměl před dalšími dotěrnými nenechavci z říše kavkazího potěru
setsakramentsky uchránit. Navíc další názorný důkaz toho, jak může mít
kavkazáček srdce i oči jenom pro paničku.
Na koho se nedostalo, dostane se příště. Opět se uvidíme 27. dubna!
Martin Záruba, 2013
4. Velký Liščí den (17.3.2012)
Tak kde začít? Když už jsem nechal uvrtat do sepsání reportáže z březnového Velkého liščího dne, nezbude, než se s tím chlapsky popasovat. Proto slibuji, že půjde o reportáž originální, exkluzivní a patřičně kontroverzní. A začnu hned omluvou za prodlení.V rámci originality jsem se chystal promlouvat očima našeho nezvedence Forta Lištičky, který shodou zvláštních okolností získal pohár za NEJ štěně a NEJ sympaťáka. Nebojte, nezpychl. Sotva po návratu z Žižic vyskočil z auta a zakousl se do tety Tosky Lištičky, dostal nakládačku šampion nešampion.
Takže zpátky "z lustru na zem" a znovu tvrdá práce, minimálně na tom vodítku by se mohl naučit. Každopádně posílá svému věrnému fanklubu pozdrav z Kozích Hor a slibuje, že žádné trofeje ho nezmění. Páneček s paničkou sice trochu doufali, že by mohly, ale jak prohlásila Eva Červená: "Oni ti se zatočenýma ocáskama jsou vždycky největší magoři... Jé, já vám to neřekla? Ale to nevadí, však vy ho zvládnete."
Nebojte, očima Forta Lištičky promlouvat nebudu. Už jenom proto, že jeho skoro šestnáctitýdenní mozeček zatím funguje na principu: žrádlo, kousnout, víc žrádla, ještě víc žrádla, kousnout, kousnout, podrbat, kousnout, žrádlo – bylo by to tedy příliš jednotvárné. Při pročítání předchozích reportů ze Žižic jsem navíc zjistil, že můj skvělý nápad mělo přede mnou už asi tak sto padesát lidí. Nebudu se rozplývat ani nad řízky s domácím bramborovým salátem, byť to měl být hlavní motiv. Ano, při pročítání předchozích reportů jsem zjistil, že můj skvělý nápad mělo přede mnou už sto čtyřicet devět lidí (na toho sto padesátého evidentně buď nevyzbylo, nebo šlo o nenapravitelného vegetariána). Hlavně by to bylo i nespravedlivé, protože jsem se na vlastní chutě přesvědčil o tom, že v Žižicích mají neméně skvělé klobásy. Budu k vám tedy promlouvat očima člověka, který v podstatě vůbec neví, o co jde. A zkusím se zabývat pejsky, kteří mi svou krásou a naturelem zvedají tepovku, ale kterým v podstatě vůbec nerozumím. Doufám, že je to dostatečné alibi.
Žižice, 17. března 2012. To jsou základní data 4. Velkého Liščího dne. Pro ty, kteří mají problémy s kalendářem, byl to ten víkend, kdy zaútočilo jaro, takže v Žižicích bylo naprosté azuro, kavkazáci u úvazů plazili jazyky a vzpomínali na minusové teploty. Jejich páníčci postupně odkládali bundy a mikiny, v závěru končili jen s krátkým rukávem (jednou z výjimek byl figurant Roman Šonský a buďte si jistí, že pobyt v ringové vestě mu při obranách nikdo nepřál).
Jako obvykle se sešly Lištičky i jejich odchovy, celý den pak měla pod palcem "Liščí guru" Eva Červená a program byl opravdu nabitý – handling, soutěže o NEJ v jednotlivých kategoriích, nácvik obrany, povahové soutěže. Začínalo se chvíli po jedenácté, končilo po šesté... Hned na samém začátku dostal pohár Winner Lištička za své už čtvrté vítězství v celoroční pracovní soutěži. Eva Červená v hecu poprosila majitele, aby dali s Winnerem šanci příště taky někomu jinému, jenže Winner to vzal bohužel doslova – zatrucoval si a zbytek dne prostávkoval.
V handlingu postupně vítězili (vlastně vítězilY, protože šlo o ženský, kluci asi nemají na přehlídky buňky) Energy Lištička (štěňata), Adora z Javorového ranče (junioři) a Top Lištička (open). Mezi štěňaty se střetávali jen Fort s Energy, ale jinak byla konkurence prvotřídní. Po handlingu přišla soutěž NEJ. Mezi štěňaty to vyšlo na Forta, nejhezčím juniorem se stal Black and White, Nej fenou se stala Top a Nej psem Kavkaz. Tady je jasně vidět, že kluci sice nemají buňky na výstavní molo, ale zase mají šarm a charisma...
Bylo toho hodně, uhnaní byli úplně všichni, ale skutečně běhat se přitom teprve začínalo. A sice při soutěži o Nejhbitější Lištičku. To v praxi znamenalo běh s kavkazákem na vodítku na čas, obodování výsledků a následná možnost vylepšit si případný bodový handicap na překážkách. Zatímco běh probíhal ve stylu sprintujících páníčků a za nimi plandajících a brzdících kavkazů (tip pro soutěžící: použijte dvacetimetrovou stopovačku a časy budou ještě lepší :-), tedy v případě, kdy vlečený kavkazák udrží směr a neodtáhne vás někam do polí), překážky teprve ukázaly tu správnou hbitost. Tady si neodpustím jednu vsuvku s Fortem Lištičkou – mimo soutěž jsme si vyzkoušeli přeskok nejnižší překážky a Fort to pojal ve stylu čistokrevného pastevce, proč poskakovat jako kůzle, když se dá překážka ve stylu těžkotonážního tančíku jednoduše povalit? Z toho kluka zkrátka jednou něco bude. Už na třech a půl měsících se nebojí použít hlavu, a to doslova. Ale zpátky k soutěži, po započítání časů a jejich bodových úprav došlo k tomu, že byli hned dva vítězové. Jenže pohár je jenom jeden... Co s tím? Naštěstí se v Žižicích sešlo dostatek zdravě škodolibých lidí, takže se odhlasoval "rozstřel" ve stylu divokého západu. Pistolník proti pistolníkovi. Muž proti muži. A Mirek i Ivo bojující za úspěch Gigi Zlaté studánky, respektive Winnera Lištičky se zachovali jako skuteční chlapi a přestože je tížil v žaludku oběd, absolvovali dráhu okořeněnou překážkami. Sice o fous, ale vítězem se stal vítěz – tedy Winner.
Nácvik obran nemá smysl příliš popisovat. Chvílemi to ale bylo o strach. Především o osud traktoristy, který v pravidelných intervalech jezdil kolem cvičáku a zdálo se, že je bestiemi zaujatý natolik, že s traktorem spadne ze stráně. Sluníčko pálilo, figurant Roman se nechával ožužlávat jako cukrátko, psi i čubiny řvali jako pominutí. Prostě sobotní žižická idylka, při které se místní zamykají i se slepicemi v horních patrech domů.
Vyhecovaná nálada přinesla klasické mouchy, jako jeden přervaný obojek a jedna drobná bitva mezi sestrami z Javorového ranče. Bojovalo se ale hlavně o ceny, jenže v Žižicích se scházejí natolik rozumní lidé, nebo svoje ambice dokáží aspoň tutlat, že atmosféra a nálada byla i tak skvělá. Nic na tom nezměnily ani povahové soutěže, kdy se v jednotlivých kategoriích o pohárky zasloužili Czech Nufira (1. stupeň), Jupiter Lištička (2. stupeň) a skvělý Charzo z Azgiru (5. stupeň a vyhlášení nejlepším pracovním psem dne) - jeho reakce při přepadení v hodně hlučné hospodě byla super.
Pokud se chystáte na rušnější večírek a bojíte se o svojí bezpečnost, vezměte s sebou Charza, on už to tam vyčistí. Zapomněl jsem na něco a na někoho? Určitě na spoustu věcí, ale nejlepší bude, když sami dorazíte na příští Lištičky a o všem dění se přesvědčíte. Zapomněl jsem taky na nejodvážnější štěně v podání Energy a soutěž "Ukaž, co umíš", při které doslova excelovali ukázkou poslušnosti Tellus Lištička s páníčkem.
Slíbil jsem reportáž exkluzivní, originální a patřičně kontroverzní. Jestli jste to protrpěli až sem, zkusím splnit aspoň to první – řízky s bramborovým salátem byly skutečně více než exkluzivní :-)
Martin Záruba, 2013.
Velký Liščí den (28.5.2011)
Z mého pohledu...
Kde začít ? O přípravách nemá cenu psát, však to všichni znáte nejlíp, jak jsou páníčci nervozní před jakoukoliv akcí, kdyby týden, dva, ale u nás minimálně měsíc před drnčí neustále telefony, panička vysedává u počítače a pořád si s někým dopisuje, konzultuje, radí se, na mě se usmívá, ale nic mi nechce prozradit, mám se nechat překvapit. Tak jo, dělám, že nic a čekám, čím mě ta moje panička překvapí.
Ráno ti naši celkem brzy vstali, na to, že je sobota, panička mě šupne
do auta se šibalským úsměverm, že dnes něco príma zažiju, tak tedy
jedeme a jedeme a jedeme… Hmmm, cesta je fakt daleká, ale musím říct, že
cestou byla jediná starost těch mých lidí, jestli se mi dobře leží,
jestli mě nebolí bříško, jestli se mi nechce čůrat, jestli bych se
nechtěl projít nebo napít voděnky… dělá mi to moc dobře u srdíčka, ale
nejsem přece žádnej rozmazlenej kluk, abych cestu nepřečkal a vymýšlel
si, jsem kavkazák a umím být nejen trpělivý, ale i ohleduplný a taktní a
tak jen tiše s napětím čekám, kam pojedeme a co tak velkého se bude dít
?!
No, konečně, už jsme na místě, před velikým cvičištěm, na kterém
jsem ještě nikdy nebyl, asi jsme tu první, tak jsme si rozdělili úkoly:
páneček zaparkuje auto a my s paničkou se jdeme projít, protáhnout se a
trošku se poohlídnout po okolí.
Jenže to už se pomaloučku sjíždějí další auta, plná kavkazáčků,
různého věku a z různých konců republiky, dokonce i z Belgie dojeli (to
musím uznat, že to měli asi opravdu dál, než já).
No těch krásných kavkazích feneček, co se přijelo podívat, až se mi
z nich hlava zatočila, a z "kavkazího potěru" jsem měl radost největší,
byli všichni moc krásní, baculatí, očepýření a všech možných barev,
prostě radost se koukat.
Panička mi pošeptala, že je to překvapení pro mě, že jsou to všechno
moji příbuzní, že je to můj velký den a den všech Lištiček, který se
slaví už 3.rok a že si dnes všichni užijeme spoustu legrace a soutěží,
do kterých mě okamžitě (ovšem pochopitelně s mým souhlasem) běžela
přihlásit. No přece tu nebudu jen tak sedět, když program dne je tak
pestrý a každý si může vybrat podle svého gusta.
Tak jo a jdeme na to... Jsem přihlášený do soutěže Povaha II.stupně a
tu taky s přehledem vyhrávám!!! Jupí, panička je šťastná a já taky, když
vidím, že je na mě tak strašně pyšná. Taky soutěžím o Nej psa, tady se
vybírá nejpěknější exteriérový jedinec, a si představte, že vyhrávám -
já, Idol Lištička, jsem vyhlášený NEJ PSEM 3.Velkého Liščího dne. O
paničce ani mluvit nebudu, její rozzářená očenka mluví za všechno a tak
se jí ani neptám, jestli má radost, protože vím, že má a děsně
obrovskou!
A korunu mému soutěžení dala Soutěž o NEJ sympaťáka,
kterou jsem opět vyhrál já. Panička říkala, že jsem musel dostat
spoustu hlasů i od majitelů jiných pejsků od Lištiček, o to je to prý
cennější. No já tomu nerozumím, ale když to říká moje panička, tak je to
zcela jistě pravda, no ne?!A pro mě a naše lidi se bohužel
blížil konec…. museli jsme domů, ostatní zůstávali, program byl v plném
proudu, jenže nedá se nic dělat, čekala nás dlouhá cesta domů.
Panička se šla rozloučit se všemi novými kamarády, předlouho se loučila
s paní Evou – Největší Lištičkou, naposledy si zašpitala narychlo s
paničkou Regenta a se všemi, kteří přijeli, tak jako my, strávit
překrásný den, v kruhu takřka "rodinném".
Páneček s námi jel jako o závod, takže jsme po půlnoci dorazili domů. A
mě se zdály tu noc ty nejkrásnější kavkazí sny, plné kavkazích príma
kluků a krásných kavkazích slečen, kavkazích naducaných miminek…….
prostě kavkazích Lištiček.
A taky vám řeknu jedno malé tajemství, je
jedno, jestli Velký nebo Malý, hned na ten příští Liščí sraz jedu zase,
to mi panička už dnes slíbila a že jsem ji vůbec, ale naprosto vůbec
nemusel přemlouvat, to si teda pište !!! Přísahám na můj chlupatý pupík,
že nelžu, tak v říjnu zase ahoj všechny LIŠŤIČKY, já nebudu chybět
určitě!
Idol Lištička, 2011
O Polárce a její babičce Ašiře
Polárka není slečna chladná či snad dokonce mrazivá, jak by se patřičně slušelo, to rozhodně nikoliv - naše mladá dáma je navzdory svému studenému jménu žhavá a divoká, nespoutaná a značně svévolná. Polárka je zkrátka pravá kavkazská Lištička, a to každým coulem: kožich barvy nezaměnitelně liščí, bujaře osrstěný ocas, rychlost, bystrost, vynalézavost a škodolibost - to je naše milovaná zrzavá holčička.
Maminka Vanilka se věnovala své jediné dcerce dlouho a s plným nasazením, snášela s porozuměním její miminkovské rozmary, její dětskou urputnost a svévolnost, byla aktivní účastnicí jejích rozpustilých her. Urputné dovádění matky a dcery nabylo po čase takových rozměrů, že život Polárky se zdál být ohrožen. Obrovská maminka dravých pohybů a střemhlavé rychlosti se zdála být potenciálním nebezpečím pro rostoucí dcerku. I nabídla se zcela dobrovolně a nadšeně babička Polárky Aša - úctyhodná prošedivělá dáma pokročilého věku -, že výchovu vnučky převezme naplno do svých tlap, by mladičkou rošťandu uchránila před fyzickým ohrožením a na straně druhé dodala malé slečně kapku dosud chybějícího smyslu pro disciplínu.
Lišče Polárka změnu přijalo s úsměvem, nastává svoboda a zlaté Liščí časy, však všichni známe babičky a jejich vnoučátka! Jak hluboce se Polárka mýlila, babička nastolila režim nekompromisní, a jala se důsledně vytýkat vše nesplněné a povrchně provedené. Nezbedná Polárka obdržela několik pohlavků a jako bystré Liščátko se obratem přeměnila v poslušnou, uctivou a oddanou holčičku, jen radost pohledět. Aša byla výsostně spokojena a její pedagogické ego nabylo náležitých rozměrů. Ovšem odměny pro pilnou žačku je rozhodně třeba!
A adekvátní odměna pro stále hodňoučkou Polárku? Jen zběsilé dovádění! A tak je z usedlé důstojné dámy divoce lítající, skotačící a poněkud značně rozverná babička, kterou vnučka jen velmi těžko předčí v lotrovinách :-). Ašenko a Polárko, ještě mnoho krásných společných her!
2010
Byl to podraz, vážení! Aneb jak bylo na 2. Velkém Liščím dnu (10.7.2010)
Všechno začalo v sobotu, 10.7.2010 ráno. Přišel páníček, a že se jede na slezinu do Žižic, dokonce na řízek říkal - a že to bude príma. Počkali jsme na paničku, až přijde z práce, šoupli mě do "fára" a hurá. Chvíli bylo dobře, ale ouvej, bříško se tlačí krkem ven, ještě, že nevyskočilo celé. Dokonce i spát se teď nechá. Žižice - konečná!
Šup ven, ani rozkoukat mě nenechají. Chvíli sedím a pak mně to došlo -
podraz - žádná slezina! Setkání to je, ale ty řízky cítím! A jde se na
průzkum, chyťte si mě. Rovnou za nosem - tam, kde to nejvíc voní. Míjím
již přítomné lidi i s hafany a jsem tady. Paráda. Sedí tady nějaká paní.
Nasadím šibalský kukuč, zavrtím ocáskem a je moje. Drbání za ouškem já
ráda a ta mňamka co jsem dostala - hmmmhm. Prý je Sojková, ale věřte
jim. Copak sojky chodí oblečené? Jejda, už mě lapli a jsem venku.
Navlékli mi obojek i s vodítkem - a - ztratila jsem nožičky! Ležím pod
stolem a sleduji cvrkot. Všichni se zdraví, vítají a honem povídají, co
je nového. Však to byla doba, co se neviděli. Někteří dokonce celé tři
týdny. No jo, ale co se vlastně bude dít? Počkáme. Přichází další
účastník, Rusty mu říkají, ale on tvrdí, že je Jupiter. Taky se nadšeně
netváří. Prý problémy s bříškem, jenom ta úleva přišla druhou stranou. A
taky v autě!
Hele, něco se začíná dít. Asi šéfová. Všechny vítá
a vysvětluje o jaká veškerá "Nej" se bude soutěžit, a jak, a kdy.
Říkala, že je Červená a zahajuje "Velký Liščí den" a všem přeje dobrou
zábavu a štestí. Čert ví, jak to ale je. Červená - to určitě. Slamák
klobouk, hnědé triko, černé džíny, po červené ani památky a lišky tady
taky nikde nejsou. Zato okolo plotu jsou uvázaní moji noví kámoši -
kavkazáci. Před nimi tancuje chlapík navlečený do takového divného pytle
a oni mu ho chtějí svléknout, někteří mu sice pouze nadávají, ale
legrace to je. Asi to byla jenom nějaká seznamka, protože to pojede
naostro a doopravdy. To se tedy těším a jsem zvědavá, jak to dopadne.
Stupeň II, IV, V. Tak nevím. Chlápek v pytli, zpocený jak myš. Není
divu, hic je jako v "p"- v pekle vážení, v pekle! Kámoši vypadají
opravdu naštvaně, koušou jako o život a ten chlap nic, ani píp! To já
když rafnu paničku do paty, i sousedi slyší, jak ječí. Šmankote, co je
to za randál v té hospodě? A co to tam provádí s těmi psy? Jdou dovnitř
do toho kraválu a na cestě zpátky jsou alespoň o deset centimetrů vyšší.
Konečně je klid. Hlavu na misku s vodou, ta chladí, a chvilku si
schrupnu. Představte si, ti blázni běhají v tom vedru dokola, občas se
zastaví, ukazují zuby a podobně a lidi říkají - nej tenhle a nej tamten.
Kam mě to vlečete v takovém vedru? Nevíte, že jsem ztratila nožičky? Ví! Koukejte na můj majstrštyk - liščí límec. Fakt. Aha, chtěli mi ukázat ten kousací pytel, co se tady povaluje, zblízka. Hele, nedávají bacha. A zdrhám pod stůl, do chládku. Nepovedlo se. Ještě do hospody, do tmy se mám kouknout. Tak jo. Na krajíček. Copak kdybych taky vyrostla. Tůdle! A mám klid. Pod stolem je tak krásně
A vyhlašují se výsledky.
Zrovna říkají moje jméno a taky Rustyho. Největší sympaťáci setkání! To
nás tedy měli vidět v těch autech, však víte. Chudák Rusty. Panička ho
vyfaulovala na sirky. Jenom jestli to není další podraz na mě. Potřebují
totiž, aby vám někdo napsal, jak to tady úplně přesně a doopravdy bylo.
Zdraví vás Nej-sympaťák setkání, očitý svědek a účastník Gamera Nufira, stáří 7 týdnů (vlastně teď již 8)
Gamera Nufira, 2010
Osmého řízek nebyl!
Aneb neexistující reportáž z 1.Velkého Liščího dne (16.5.2009) Otázka: Žižice, řízek s bramborovým salátem, kavkazák a lištička, kde je spojení? Pro nezasvěcené je odpověď záhadou a předmětem tápání. Ne však pro Kraopáka. Aha, zase. Co je to Kraopák? Kraopák je slangový výraz pro člena KRAaOP - Klubu ruských a asijských ovčáckých psů. Kraopák vám odpoví, že Žižice je vesnice asi 8 km od Slaného, vedle silnice směrem na Mělník a vedle této silnice je "cvičák" místních kynologů. Cvičák rozhodně nepatří k největším, ale servis, který poskytuje, mohou závidět pejskaři na desítkách jiných, větších. Tady se konají každý měsíc přátelská setkání členů jmenovaného klubu, a nechají se již počítat na desítky. Při počtu, kterého dosahují, se přece jenom chybička vloudí, a organizace zaskřípe. Vrcholem každého setkání je totiž místní specialita - řízek s bramborovým salátem. Tedy - mimo jiné občerstvení. Takže, pokud zaslechnete otázku: jedeš na řízek? Nejedná se o energetickou bombu, kterou tázaný konzumuje, ale o účast na dalším setkání Kraopáků. No, a ten řízek osmého nebyl. Kavkazák je samozřejmě kavkazský pastevecký pes, jedno z plemen chovaným pod KRAaOP. A lištička? Tak na to je ještě brzy.Utekl týden, je šestnáctého a jsme tady zase. Perfektní servis místních pejskařů opět funguje. Nabídka je opravdu pestrá: klobásy, párečky, dršťková polévka, řízek s bramborovým salátem, pro děti sladkosti, alkoholické i nealkoholické nápoje. Tedy jako jindy - normálně. Na rozdíl od jiných setkání se však venku pod přístřeškem objevují dokonce dorty, pro děti pastelky a čtvrtky a organizace je přece trochu jiná. Poměrně hodně neznámých tváří, určitě ne členů klubu. Schází tady i zástupci jiných plemen. Kavkazáci, kam se podíváš. Není to však nic divného. Toto setkání je pouze pro zvané. Část účastníků mluví dokonce německy. Obvyklé představování, potřásání rukou a zanícené debaty přeruší oficiální, slavnostní zahájení.
Následuje seznámení s programem a už to jede. Pro zájemce - nácvik obran nebo pouze konzultace s figurantem. Nácviky ve výstavním kruhu, a samozřejmě debatní kroužky s naprosto jednoznačným tématem - můj nejúžasnější kavkazák. Mezi tím dětičky kreslí - jak jinak - kavkazáky. To aby nezlobily, když si dospělí hrají s pejsky. Pro získání delšího volna mají slíbeny čokoládové odměny a také je získají. To je jasné. Od rána počasí nic moc, ale v tuhle chvíli se již na nás všechny sápe sluníčko, což zvedá i tak dobrou náladu všem zúčastněným. Končí nácviky a jede se naostro. Nejprve soutěže ve výstavním kruhu o všechna "Nej" v kategoriích - dorost, junior, dospělák psi, feny. Současně samozřejmě soutěž diváků o "Nej" kavkazáka setkání. Ke škodě dětských účastníků organizátoři zjišťují, že jaksi schází kavkazácký potěr. Ještě, že mezi nás zavítaly tři osmitýdenní borderky. Děti mají o zábavu postaráno. Dospělí si můžou hrát. Konec legrace. Začínají povahové soutěže - II. a IV. stupeň. Při pohledu na některé majitele kavkazáků zjišťuji, že si teprve nyní uvědomují, co vlastně doma mají. Co ten jejich domácí mazlíček dokáže. Následuje zákrok při přepadení zpoza úkrytu, ukázka obrany napadené majitelky s likvidací násilníka. Koukám, jak některým zúčastněným tvrdnou rysy. To ještě netuší, jakou lahůdku jim na závěr přichystal figurant. Já to pro sebe nazval "úklid v hospodě". Jedná se o zásah psa v bouřící hospodě, proti útočícímu figurantovi, přičemž je pes pod palbou různých předmětů. Po této ukázce hlavně německým chovatelům chvíli trvá, než se jim vrátí chuť k nějakým hovorům. V tichosti si poslechnou překlad komentáře figuranta. A program pokračuje - jak jinak, než vyhlášením vítězů všech soutěžních kategorií dnešního dne. Vítězové jsou vyhlášeni a okalíškováni připravenými poháry. Celý den trvající rozhovory samozřejmě pokračují. Nikomu se nechce domů.
Pro některé chovatele to byla příležitost vidět své odchovy po několika letech. Pro jejich majitele zkušenost a poznání, že je spousta věcí jinak, než si představovali a zbytečně se jim bránili a vlastně si ochuzovali soužití se svým čtyřnohým kamarádem. Dokonce i výcvikáři si přišli na své. Ukázkou dva odposlechnuté, spolehlivě fungující "zázračné povely" - nabízím k širšímu využití. "Vem si šmejda" - povel pro útok na figuranta. Zdůrazňuji, že figurant není "šmejd", ale kamarád a opravdu si to nezaslouží. A jeden zákazový: "Jozef! Nes.. mně!" - pro kavkazáka "Pepíčka". Ten si to pro změnu zasloužil. Češtinář si jistě plné znění zjistí. No, a protože jednou musí všechno skončit, skončilo i tohle setkání. Za sebe a doufám i za ostatní musím říct. TOHLE SETKÁNÍ NEMĚLO CHYBU.Četli jste pozorně? No přece, byly ty řízky!!!!! A ještě něčeho jste si všimli? I když byl tak bohatý program, nepadlo přece jediné jméno (tedy s výjimkou toho Pepíčka).Jednak dnes nebyla jména vůbec důležitá a jednalo se hlavně o účast, a pak za to může ta lištička z první otázky. Vlastně jedno jediné jméno, o kterém to všechno bylo.Vážení, "Lištička" je chovatelská stanice paní Evy "Lištičky" Červené a letos slaví 30 let od svého založení. Gratulujeme a ještě jednou tolik! Když žádná jména, zdraví Vás účastník setkání. A ještě soukromá omluva: Evo, promiň, že jsem ti nenapsal tu požadovanou reportáž ze setkání, ale vážně nemám čas. Musím kosit to seno. Snad jsi našla někoho jiného. Nehledala jsem nikoho jiného, nebylo to totiž zapotřebí :-). Děkuji Ti.
neznámý autor, 2009
O Urhanovi
Když jsem uviděla Urhana poprvé, okouzlila mě zcela jeho úchvatná, u nás tehdy nevídaná hlava a skvělý projev: zloba směrovaná na nás - drzouny vniknuvší do jeho výsostného prostoru, v kontrastu s něžným pohledem, kterým opakovaně obdarovával tento obřík svého pána. Zuřivec jihl při pouhém koukání na své lidi a stával se rázem miloučkým, poddajným a ovladatelným. Připočítáno, že Urhan pochází z jednoho z nejlepších světových chovů současnosti, krátké zvažování – a koupě zpečetěna. Urhan s námi do Čech nejel hned, bylo třeba ještě mnohé dojednat a zařídit. A tak bylo domluveno, že nám bude přivezen při cestě jeho současných majitelů na naši klubovou výstavu.
Pejsek dorazil, a tvářil se velmi bojově na všechny ve svém dosahu. Celou cestu pak naše posádka vymýšlela, jak po dojezdu co nejšetrněji, a zároveň vzhledem k zachování vlastního bezúhonného bytí, vyjmout zlobivce z vozidla. Bylo to náležitě obtížné, a dlouho jsme sbírali odvahu... Několik dní bylo zlých, Urhánek byl výrazně rozladěn nastalou potupnou změnou. Pak došlo k náhlému zlomu - od toho krásného dne máme již téměř po 6 let doma broučka, pana Psa, něžného k fenám a štěňatům, klidného, mazlivého a nevtíravého, a přitom značně nebezpečného případným vetřelcům. Urhan je jednou z mnoha mých velkých lásek...2007O Czekanovi
Na první setkání s Czekanem nelze nevzpomínat – na dvůr vyběhl psí výrostek velikosti menšího telete a jeho zájem o mě byl vskutku výrazný – celým svým masívním tělem se třel jako kočka, jeho oči byly však tvrdé a zlověstné a hledaly mé. Bylo jasné, že chybný pohyb či pohled bude osudným. Jeho "lísání" bylo mrštně kruhovité a situace čím dál hrozivější. Uběhlo mnoho vypjatých vteřin, než bylo ďábelské stvoření polapeno. V držení páníčka očička rázem změkla, vyčouhlík se rozzářil a předvedl bohatou škálu líbezných grimas. Inu, odolejte takovémuto projevu :-). Bylo rozhodnuto s konečnou platností, že šelma pojede s námi do Čech.
Veselé hopnutí do auta bylo poslední hezké, co chlapeček toho dne předvedl. Zrazen a rozčarován spáchanou zradou, jal se Czekan prezentovat coby zabijáček a likvidátor všech k autu se přiblížejících, ba co víc, největší zlobnou pozornost spravedlivě soustředil přímo na viníky, tedy na posádku. Do Liščího teritoria dorazil chlapík v kondici více než senzační, bojovné naladění dosáhlo právě prvotřídní úrovně... Trvalo řadu dní, než zvířátko doznalo, že půvaby nové šéfky jsou nesporné. :-) Lítá šelma se změnila v mazlíčka a těžkého závisláčka, který bez paničky neudělá ani krok a je jí stále v patách, a to doslovně a téměř vždy, neb úvazy na psích akcích překusuje a trhá, a ještě nikdo nevymyslel takový typ náhubku, který by vydržel na tlamě Czekana právě alespoň tu nezbytně potřebnou chvilku, kdy zůstane hošík nějakým nedopatřením o samotě. Czekan je tudíž všudypřítomný - stále s upnutým oddaným pohledem na mě a nevraživým pohledem na všechny cizí, signalizujícím připravenost k nekompromisnímu zásahu. Je to zlatíčko, tvrďák, pusinka a ostrý hoch, je to skvělý představitel nefalšovaného kavkazského psa jen zlehka dotčeného civilizací. Takový k nám přišel jako roční - hrdý a láskyplný, nespoutaný a něžný - a takový zůstane: silná, výrazná osobnost, plná ohně i pokory a mnoha dalších kontrastů jen těžce popsatelných – zkrátka všeho toho, co činí z kavkazských psů tvory pro mnohé z lidí tak nesmírně přitažlivé.2007
Jak rostou prckové "Z"
Prckové "Z" rostou skvěle a převelice rychle. Jak mohutní rozměry tělíček a tříbí se charaktery, mění se pomaličku ostražitá maminka Ganchi z všechápající pozorné pečovatelky v přísnou a nesmlouvavou vychovatelku. Kde jsou ty časy, kdy mrňata znala jen životadárné mlíčko a hřejivé teplíčko své láskyplné obrovité mámy a těšila se její bezmezné ochraně! Nastává doba pokročilého učení, budování vztahů mezipsích a pso-lidských – ono porozumět nepředvídatelným požadavkům dvojnožců, to dá jednomu příšerně zabrat! A co teprve poznávání všeho dalšího! Rozhodně již nestačí střežit jen vlastní nožky, aby o sebe nezakoply, a vlastní hlavinku, aby nenabourala! Svět žádá od štěňat mnohonásobně víc! Kupříkladu hned po ránu je nutno učinit v rychlém sledu: olíznout tlamu mámě, zabezpečit funkčnost a souhru všech 4 tlapek, mávnout ocáskem na mlékodonašeče, nespadnout do misky po čumáčku a následně se nezadávit poživatinami, a přitom všem ještě nezapomenout na loužičku! Pořádná fuška, a to máme teprve začátek celého předlouhého dne! Poznávání je nekonečné - svět je nevyčerpatelná zásobárna uchvacujících novinek, je nedozírně velikánský a nesmírně přitažlivý... a maminka čím dál více požaduje a nařizuje, a netrpí nijaké lajdáctví. Inu prcata, život zkrátka není sranda! Ganchi sleduje pokroky potomstva s úsměvným uspokojením, je tichým dozorem stále divočejších a nespoutanějších her svých dětí, láká je dále a dále od rodného doupěte a předvádí vše nové v co nejúchvatnější podobě. Řadou úžasných objevů projdou ještě Liščátka "Z" do doby, než opustí rodné teritorium. Mnoho štěstí na další cestě fascinujících zážitků!2007
První výstava Novy (MV Praha, 18.11.2007)
Budíček v neděli v krutých 6.00, a další šok hned vzápětí! Zatímco Nova dostala parádní červený oboječek, nedostal Nadhaf vůbec žádný, ba ani obvyklý vycházkový, a co víc – následně byl zákeřně odlákán... a když se konečně rozkoukal, zjistil, že po milované sestřičce není vidu, ba dokonce ani slechu! Ještě že existuje mistička s papáním, to klučíkovi náladu řádně vyspravilo!
Nemenší překvápko však utrpěla Nova – úplně samotinká byla naložena do
žlutého obra! Ovšem, jak se záhy potvrdilo, není to již žádná ufňukaná
miminkovská holčička, ale kus statečné nezávislé kavkazí slečny –
pohodlně se zaklubíčkovala a pokračovala v tak nehezky, téměř surově
přerušeném ranním spánku, aby načerpala dostatečnou rezervní zásobu sil
pro případné pozdější využití. A že se takovéto jednání ukázalo být
převelice moudrým!
Po příjezdu k výstavišti hleděla Nova s naprostým úžasem na ten pso-lidský frmol! Těch pejsků, vozítek drncajících po štěrku, nájezdů aut – kdejaké štěňátko, co včera právě oslavilo své ¼ roční narozeniny, by jen pozvolna vstřebávalo tu směsici všemožných zvuků a pachů a hemžení – a co teprve pak ten hukot uvnitř haly! Ne tak ovšem prtě Nova – obratem nastavila ocásek do maximální horní polohy a dravým tempem, s náruživostí sobě vlastní, vtrhla odhodlaně do toho velkého, roztodivného výstavního světa.
A že bylo na co koukat a co prověřovat – od granulek u stánků až po
všemožné pejsky a pesany, některé vrásčité, jiné holé, další rozmanitě
barevné – například růžového pudla viděla Nova úplně poprvé! Ale to už
se klusalo ke vzdálenému kruhu kavkazů. A tady byla holčinka hned jako
doma – chundelatý obřík vedle obříka a řada již známých tváří ze
secvičných v Žižicích. Jak si Nova pochvalovala, že nezanedbávala
nikterak předvýstavně-žižickou přípravku! Trocha povídání s návštěvníky
Winnerem a Unikátem, gratulace CACIB-ovi Frajerovi (o pár chvil později
BOB), jehož tatínkem je velký liščí šéf Gríša, a už se pádí do kruhu. A
hele, ony jsou tu s námi dvě krásné větší slečny, no bude to tedy
náročný souboj! Pěkně vyladit tělo do výstavního postoje - v tom máme
ještě co dohánět -, předvést zoubky, a pak běhat jak velcí pesani – to
by nám naopak obojí už docela hezky šlo. Několik granulek do tlamky za
snahu, chvilka zamyšlení pana rozhodčího... a jsme VN1! To je radosti!
A před kruhem zas kamarádi, teď právě Unikát a Winner spolu pro změnu v zuřivém rozhovoru - ale tak už to u kavkazských hafanů bývá, to Nova zná i z vlastní smečky. Kupříkladu bráška Nadhaf běžně huláká nezdvořilosti na střední kluky, jako je Beck a Junárek. Ba co víc, on to zkouší dokonce i na ty úplně největší, jako jsou třeba vysoce nadřízení Urhan a Evdokim. No, zatím mu to, drzounovi, díky jeho směšným štěňďovským rozměrům dobře prochází, až ale povyroste, to tedy bude jednou řádné tóčo!
Znovu blahopřání, tentokrát Agripě, dceři Evdokima, k CAJCu! A po kraťoučkém zdřímnutí během oběda dvojnožců další obhlídka stánků, nakoupit pár naprostých nezbytností, bez kterých by byl návrat ke smečce zcela nemyslitelný... A ještě fotečky na závěr - sympatická paní fotografka (pí Renata Hofmann) s otázkou, zda by štěňátko nechtělo zapózovat? Nechtělo!! - pravilo důrazně něžné štěňátko. Nu, proč ne, profi foto neuškodí, mínila vesele panička... Mnoho lidí se poté předlouho snažilo, aby holčička zaujala na pódiu alespoň kratičce nějakou, jakž takž ucházející pozici – byla to tedy náležitá fuška, neb Nova pojala celou akci jako neskonalou legraci a řádila úžasně. Fota nakonec přece jenom vznikla, a to díky velice nadstandardní trpělivosti všech zúčastněných (modelku vyjímaje).
Domů dojela Nova plna všemožných dojmů a v naprosto výborném rozpoložení - a tak dychtivě čekající Nadhaf téměř do rozednění naslouchal jejímu nadšenému vyprávění...
2007
Akitka Sára, maskot Lištiček
Po neskonale bolestném odchodu našeho "pokojového" psa, dobrmanky Bessynky, vzniklo, jak už to tak bývá, naprosto nesnesitelné prázdno a domov se zdál opuštěným, studeným a neútulným. Kavkazáčci nemohli coby plemeno obřích rozměrů a projevů přírodně nespoutaných zaplnit nikterak toto pustotou zející místo, vyhrazené již tradičně pejskovi z rodu teplomilů a všudypřítomců. A tak se vášnivě hledalo. Představa byla značně neurčitá – útulkáček, věku nadštěněčího, vzrůstu vyššího - a to ostatní, no, to se zkrátka uvidí, dále už přijdou v potaz osobní sympatie.
Velmi horkým kandidátem se stal mladičký německý ovčák s nemocnou tlapkou. Byl vyhlášeným útulkovým zlatíčkem a působil vskutku moc příjemně. Už už se schylovalo ke konečnému rozhodnutí, zbývalo ještě posledních pár kotců... Běloskvoucí akita s nevraživým výrazem, velmi smutným předchozím osudem a nehezkými referencemi předváděla svůj chrup přímo ukázkově! Nepřizpůsobivá, nesnášenlivá, dominantní, prostě celkově hrozná a tedy téměř neudatelná. Vrčela, tvářila se zcela nepřístupně, nevrle a nekomunikativně. Ale my věděli neomylně své - a z "Bílé ucha" se stala v příštím okamžiku "Sára".
Zlý
výraz zmizel jak mávnutím kouzelného proutku po několika dnech a
objevuje se jen v přítomnosti cizích lidí, které akitka opravdu
nemiluje.
A tak se tehdy konala zázračně pohádková přeměna ukrutného
vlka v dokonalého pejska, kterým je Sára už celých 8 let. Mohu o ní
více říci jen jediné – je zcela a beze zbytku a po všech stránkách
absolutně senzační!
2007
P.S. Sárinka opustila svou smečku 20.10.2010, ve věku předpokládaných 16 let.
O Grišovi
Příchod 17 měsíčního Grisi do Liščí smečky byl impozantní stejně tak jako tento mohutný pes sám. Tak přichází jen pes, kterému je dáno do vínku být vůdčím psem, uctívaným a milovaným všemi, bezvýhradně respektovaným. S bujarou červenou hřívou, zavalité postavy, hrdého a zdánlivě klidného projevu, tak vkráčel tento pes lvího vzezření prvně před 9 lety do svého budoucího domova.
Velmi rychle si podmanil každého. Jeho úchvatné, vznešené chování, prosté agresivity a zastrašujících projevů nedovolovalo nikomu ani na chvíli zauvažovat o možnosti sesazení Gríši z pomyslného trůnu. Feny ho zbožňují - jak také nemilovat tohoto dokonalého kavalíra! Štěňata ho převelice uctívají, aniž by si však dovolila jakkoli ho vyzvat ke hře. Je příliš nedostupný. Vždy jen svůj - a můj.
Do dnešního dne, kdy je už váženým mnohonásobným pradědečkem (a zároveň
ještě i otcem teprve rok a půl starých potomků), nedokázal akceptovat
nikoho dalšího z lidí. Na rozdíl od psů je totiž ke všemu člověčenstvu
naprosto nesmlouvavý. Mimo své území vykazuje předstíraný nezájem o
druhé do doby, než vyhodnotí situaci jako životně nebezpečnou. Což bývá
jen tehdy, jeví-li se okolnost vskutku závažnou z objektivního pohledu.
Ve svém výsostném prostoru je však každému druhému za všech okolností
nebezpečným. Tak je tomu po celý jeho dlouhý život a nebude už jinak.
Přátelé znají dobře z vyprávění Moniky, jak Gríša mocně zaútočil a během dlouhého letícího skoku dokázal sklapnout ohromné čelisti a zastavit své tělo přesně ve chvíli, kdy zaregistroval vzdání se vetřelce. Způsobil těžký šok všem přihlížejícím – Monice jen chvilkovou ztrátu stability - a jeho sliny zůstaly jako krátký důkaz akce na jejím rameni. A v příštím okamžiku stál Gríša vedle, pozorně sledující, střežící a varující. Takový je to zkrátka skvělý pes - obrovský bodyguard a gentleman, a ohromný mazel a převeliký závisláček. Pes, který za dlouhá léta ani sebeméně neonemocněl a ve svých skoro jedenácti letech je stále skvěle pohyblivý jako zamlada a jeho reakce jsou stejně rychlé a prudké a příval jeho lásky a ochrany stejně tak mocný.
Ještě mnoho radostných dní, Gríšo!
2007
O Belindě, mamince štěňátek "Y"
Štěňátka "Y" zahájila svou životní cestu tahem přímo senzačním – inu, rozhodně nejskvěleji jste na tom, když se narodíte mamince formátu Belinky. Takováto mamča je pak tou nejúžasnější věcí na světě! Mlíčka nevyčerpatelná zásoba, čistící a masírující jazýček jemný a něžný, pohyby obrovského těla decentní. Nehrozí rozhodně, že vás nešetrně přilehne, dokud jste titěrní a bezmocní, že vás nezahřeje, dokud jste třasořitkami. A pokud se stanete náhle nepředvídatelně odpadlíky z rodného pelechu, obrovské čelisti vás zlehounka uchopí a vrátí do měkkého teplíčka. A pokud by se snad znenadání zjevil záškodník, brousící si chrup na sladká neviňátka, je tu pohotově máma v roli bodyguarda a syčáka vykáže do uctivé vzdálenosti. To se to pak roste jako o závod a svět se poznává přímo s euforií!
Za
takovýchto vynikajících okolností činí štěňátka pokroky přímo závratné.
Den ze dne jsou rozložitější, nenasytnější, dravější a vášnivější.
Vždyť všichni jsou tu jen pro ně a vše je tak převelice úžasné, hodné
naprosto detailního průzkumu. Každé stéblo, každý kamínek je sedmým
divem světa!
A tak Belinka monitoruje detailně, z
decentního povzdálí, výzkumnou činnost svých prcků a bedlivě kontroluje
bezpečnost jejich počínání - střeží blaho svého potomstva bez ustání
celých 24 hodin, den za dnem, noc za nocí. A že má převelikou
zodpovědnost - ochranu poskytuje nejen pozemní, ale i protivzdušnou.
Ostřížím zrakem sleduje nalétávající dravé ptactvo, které přivábené
prcaty brousí svůj hladový zobák v mylné představě snadné kořisti. Ó
nikoliv ptáku dravý, prnďata mají svou mocnou ochránkyni! Ptačí predátor
rozumí a mění směr – vždyť utkání s rozsoptěnou kavkazačkou je prací
hodnou medvěda a ne křídlatce. A Belindy starostlivá hlava zas spočine
uklidněně na tlapách – jen pozorné oči sledují dál bez přestání dění
okolo drobotiny.
Až mrňata odejdou vstříc novému životu po boku svých páníčků, vyspí se konečně Belinka dosyta. A až procitne, budou na ni čekat už řádně natěšení její psí přátelé, kteří byli prozatímně odsunutí na kolej vedlejší – a vyzvou ji s nadšením sobě vlastním, aby se zapojila do jejich divokých her. A Belinka nezaváhá ani na chvilku – tak to totiž chodí odjakživa ve správné smečce.
2007
Jak přišla na svět štěňátka "Z"
Štěňátka "Z" byla v Liščí smečce očekávána s velikým napětím: jednak s nadějí, že by se mohl tak narodit jeden z NEJ Liščích vrhů posledních let, jednak proto, že fenečky jsou již předem a dlouhodobě zadány pro naše přátele-chovatele (a netrpělivě jsou tak očekávány), dále proto, že jedna z holčiček doplní liščí smečku natrvalo - a v neposlední řadě proto, že tento vrh bude určitým mezníkem v činnosti "Lištičky" – ukončuje jím po 18 letech chovu kavkazáčků 1.abecedu. Zkrátka mnoho důvodů k velikému těšení!
Ganchi pojala mateřství zodpovědně od samého počátku. Tvářila se převelmi důležitě a všem dávala výrazně najevo, že právě její štěňátka jsou těmi nejočekávanějšími, a tudíž je ona ze všech Lišek ta nejvýznamnější. Veškeré hrátky a srandičky ustávají, neb ona není žádný frackovitý hazardér a hodlá předcházet, v zájmu prcků, od samého počátku březosti všem možným i nemožným těhotenským komplikacím! Nasadila přísně nekompromisní tvář a jala se šikanovat všechny, nevyjímaje ani budoucího tatínka Evdokima - je to nezodpovědný mlaďoch a o skutečném životě nemá ještě ani páru!
Bříško se kulatilo, a bylo tak jasné, že štěňátka opravdu budou.
Ganchi se vrhla do příprav důkladně. V osmém týdnu začala hloubit noru – kde jinde by také měla Liška rodit, že. Nastávající maminka pak velmi nelibě nesla, že byla na základě této své činnosti podrobena rozsáhlému školení a bylo jí něžně vysvětleno, že ona, ač Liškou, žije v supermoderní smečce, a jako taková nemusí zažívat útrapy porodu osamoceného v zemní těsné díře, ale může se oddat péči převeliké, zacházení láskyplnému a fundované odborné pomoci. Přemlouvání bylo náročné, neb Ganchi vyznává tradiční hodnoty. Ovšem, jak nakonec nepodlehnout sladkým příslibům pohodlíčka.
Nastal
den D. Než jsme se nadáli, byl zde první klouček, masívní krasavec
červené barvy s bílým pololímečkem a proužkem mezi očkama. A za deset
minut hošánek druhý, tmavý jak uhel. Pak delší pauzička – a máme tu
chlapíka úžasně stříbrného. A zas! Tentokrát kluk jako buk, nádherně
žíhaný.
Následné důkladné přemlouvání maminky, aby se vážně
zamyslela nad tím, jak kamarádi nejen v daleké cizině nešťastní budou,
když po dlouhých měsících čekání nedostanou své vytoužené holčičky, se
ukázalo nakonec úspěšným. A už jsou tu dívenky, jedna pěkně za druhou,
přesně ten zamluvený počet – a všechny šedé. No, radost obrovská!
Prckové "Z" toho mají ještě mnoho před sebou do doby, než opustí rodnou smečku a obohatí tak životy svých příštích páníčků. Přejme jim mnoho lásky a radosti - které, jak věříme, budou nejen dávat, ale i zpětně přijímat.
2007
Nezkrotná Angelika
Začalo to zcela nevinně. Jednoho krásného dne jsem ji uviděla. Na fotu od Moniky vypadala jako zlatíčko úžasných tvarů a nádherných, přímo neskutečných barviček. No, a když se bílá skloubí s modrou a zlatou, není rozhodně šance odolat! Tatínek fešák skvělého původu, pejsek excelentně pracující s figurantem a dokonce i s ovečkami, maminka vnučka mé lásky, Liščího Gríši, no zkrátka věc hotová! A tak se žhavil telefon a následně automobil a cesta téměř do Liberce se zdála být zcela kratičká.
To krásné zvířátko se však ukázalo býti velice nepředvídatelným - zmizelo po chvilce opěvování svých předností do místa téměř mimo lidskou dosažitelnost a předvedlo tak názorně, jak budoucí Lišče používá noru! Nebyl to útěk z obav či důsledek předcestovní horečky - byla to jen nevrlost a naštvanost - prcek tak rezolutně odmítal nadbytek mazlení a sladkých povídaček. Zcela nenápadná ukázka budoucí nezkrotnosti!
Po vydolování se již tvoreček choval poněkud příjemněji, ocáskem švihal a vůbec si hrál na milounké kavkazí klubíčko. Bylo jasné, že se ze současného nevińátka vyklube časem rošták nejvyššího možného kalibru. Ovšem Liščí smečka zná podobné vyvrhele důkladně a dovede si s nimi poradit, vždyť čítá množství protřelých Lišáků a ještě protřelejších Lišek!
A tak se Angelika vydala, chtě nechtě, na dalekou cestu - ječela
strašně, ačkoli byla velmi utěšována a vůbec s ní bylo zacházeno,
navzdory úžasnému zlobení, přímo přeněžně. Doma se už těšili na holčičku
stejně staří Becker s Junárkem, neb vyprávění o krásné okouzlující
mladé dámě je nadchlo a nedočkavost tak nebrala konce.
Seznamovačka neměla chybu, Angelika se lísala, zvláště k Beckerovi, což Junárek nesl s nadhledem - ve skrytu dušičky přece jen doufal, že on, jako vyhlášený taktik, bude do budoucna tím, pro kterého zahoří srdce exkluzivní krasavice. Mylně. Jak čas šel, ukázalo se, že ačkoli se Juni snažil seč mohl, galantností přímo oplýval, a Beck mu navíc přenechával solidárně dostatek prostoru pro dvoření, Angelika vzplála láskou k Beckerovi a k ubohému Junárkovi nenávistí. Proč se tak stalo, neví nikdo, inu, pejskové jsou stejně nevyzpytatelní jako lidé... Junárek rezignoval, a nakonec ani Becker nebyl svým bezpracným vítězstvím příliš nadšen, neb Angelika se začala jevit více než silně nespoutaně, nadměrně dominantně, a vůbec její požadavky byly a jsou obrovsky přehnané... a tak postupně začala vadit oběma...
Jak tříbarevná šelma roste, její temperament sílí... Spotřebuje spoustu soukromého lítacího času, aby se stala alespoň trošku přijatelnou pro své lidi a téměř všechápajícího "strýčka" Hagrana, kteří jako jediní s úsměvem akceptují její teriéří temperament a nespoutanost. Ale pak, když se Angelika konečně dosyta vyřádí, stává se na chviličku milounkým oddaným pejsánkem, který poslouchá způsobem ovčáckým, očekává povely a reaguje tempem dobrmaním, a vydrží sedět a oddaně hledět člověku do očí... - aby vzápětí vystřelila jako šíp a předvedla trojité vzdušné salto – koukejte všichni, jak jsem nezkrotná!
P.S.
Po dlouhém a vyčerpávajícím detektivním pátrání bylo prokazatelně
zjištěno, že Angelika občas, i když zcela výjimečně, také spinká.
2007
4 Liščata v Žižicích aneb něco malinko o tom, jak bylo na klubovém setkání (27.10.2007)
Úderem sedmé hodiny ranní vyrazila Liščátka Nova a Nadhaf z teplého doupěte na ojinovatkovaný teritoriální plac, aby se dostala před svou první cestou na kavkazo-středoasijatsko klubové setkání do náležité cestovní formy. Neznalá však dosud zásad dokonalé předjízdní přípravy, byla nalezena zanedlouho ve stavu splihlém, vyváleném a vůbec celkově pro reprezentaci nepřijatelném. Protože se však již čas výjezdu blížil nemilosrdně, byla "N" Liščátka vzdor všemu nešetrně svými lidmi lapena a do podivného stroje přepravního něžně uložena, kteroužto činnost lidskou odměnila řevem hurónským, neb jejich plán prožití sobotního rána byl zcela odlišný od této násilnosti. Součástí ranního rituálu bývá zcela nezbytně hra s žabičkou, kroužkem a činkou ukradenou Angelice, a poté řádná porce poživatin. A nyní TOTO!
Zatímto Nova s Nadhafem vykřikovali do světa halasně své rozhořčení, Becker s Junarem, již poloprofíci v ježdění, připravovali vcelku ochotně svá předpubertální těla k odjezdu. Pár divokých koleček v mokré trávě, poctivé vyvenčení, nastavit línající kožich kartáči a vklouznout do obojků - to mají takoví šestiměsíční vyčouhlíci už krásně zmáklé. Výsměšný pohled na uřvané prcky, ladný náskok do přepravní potvory a pětičlenná posádka vyráží vstříc čekajícím kamarádům – snad už sokům? – v Žižicích.
Pozdě jako převážně, ale tentokrát vyjímečně jen se zanedbatelným zpožděním, dorazila naše pětka na místo. Becker s Junárkem posečkali s výstupem, že mladší prý mají přednost. Ó, kde jsou ty časy, kdy i psi věděli, co učí příručky lidského společenského chování! A chce-li kavkazáček v člověčí společnosti hostovat, i takovouto literaturu by měl študýrovat. Ovšem společenští omezenci Bekřík s Junarem tak ve skutečnosti pouze zastírají svou neochutu řádně pozdravit své kolegy, jako první příchozí Liščata, a přesouvají, ničemové, tak tuto povinnost na ubohá prťata.
A tak do vody hození Nova s Nadhafem vrtěli ocásky na malé kolegáčky, zatímco větším se s tichým respektem a úctou jemně vyhnuli – no, štěňák nikdy neví, co neznámého kavkaze nebo středoasijatce napadne - a tělíčko prťavé přeci jen velmi křehké je! No, co povídat, kamarádů získali Nova a Nadhaf dostatek. A co teprve ti lidští, zvláště tety Eva a Charlota od Winnera z rodné stáje! Pusinek a chování bylo nekonečně, fotilo se, a tak je vše i řádně zdokumentováno pro prohlížení, jednou na stará kolena. Nebýt hrubiána Charza (a to je to prosím syn Liščího Evdokima, takže vlastně příbuzný z první ruky), který se nezřízeně vytahoval zvláště na Nadhafa, byla by celá první seznamovačka s velkým psím světem naprosto super!
Zdravení zbavení a tak vysmátí Becker s Junarem vyrazili hned na to nejlepší, a to na své první koukání na podivného lidského tvora, kterému se v odborné mluvě říká po psovsku lump nebo šupák, a po lidském figurant. Lump se pozná podle klacku, kterým vášnivě mává, křičí přitom, vrhá dominantní pohledy – a prostě celkově se tváří tak, jako že v nejbližším možném okamžiku sežere každého v bezprostředním okolí! Junárek koukal podezíravě, hodnotil své možnosti, a došel rychle k závěru, že když se o Beckerovi stále tvrdí, že je z nich dvou silnější – tedy ať chlapák Beck nelení a celou záležitost vyřídí za oba. Jojo, souhlasil Beck a obul se řádně do akce – mistrně sekundoval nedaleko se nacházející sok Winner – a tak, vyjímečně jednotně, lumpa obratem odehnali. Ten upaloval! To se Becker kasal, neb chvála paničky byla převeliká! Inu, z Beckera bude obranář jedna radost.
Potom se ještě soutěžilo, velcí psi v obraně (z rodné stáje bodovala Tatjana) a "výstavní" pejskové všeho věku v handlingových soutěžích. A pak se už jenom hrálo, štěňátka se štěňátky, lidičky se sobecky krmili skvělými řízky (a pejskům nedali), a povídali si a povídali... Ale to už "e-Nčata" spinkala vyčerpaná, a i Becker s Junárkem si hodili "dvacet"... Radost z návratu byla velká, inu doma je doma, ale příště zas hurá do Žižic, bylo tam moc fajn!
Poděkování všem účastníkům za krásnou atmosféru od zúčastnivších se Lištiček. Nashledanou v listopadu!