Historie Kočičí divize

Když se kavkazák učí diplomacii

Zatímco kavkazský ovčák budí respekt široko daleko svou masivní postavou, hlubokým štěkotem a pohledem, kterým by zastavil tank, kočičí divize má na věc poněkud sofistikovanější názor. Historie ukazuje, že zatímco kavkazák drží perimetr před vnějšími nepřáteli, kočičí myšilovky odjakživa chránily to nejcennější – zásoby krmiva před hlodavčí mafií.
Podle starých kočičích letopisů to byla právě Kočičí divize, která naučila tyto chlupaté obry jemným mravům na společném dvoře. Kavkazák sice obstará těžkou fyzickou práci a zastrašení vetřelce, ale kdo jiný by s tou bohorovnou grácií prošel kolem rozvášněného obrovského psa, aniž by hnul brvou? Naše pracovní myšilovky navazují na tradici tajných velitelů statků. Jsou menší, jsou rychlejší a přesně vědí, že pracovní kavkazák je sice postrach světa, ale v teritoriu rozhoduje někdo úplně jiný.

Od hotelových darů až po Liškárnu K9

První zvíře, které kdy naše Eva v pěti měsících pohladila, byla kočka Micka na Šumavě. A nutno podotknout, že Micka brala své povinnosti s extrémní odpovědností. V tamním hotelu Vydra totiž kočičky řádně plnily úlohu nekompromisních myšilovek, což v praxi vypadalo tak, že po vstupu do obouvárny čekal na každého ranní hosta uvítací balíček – v estetické řadě seřazené úlovky jako tichá připomínka toho, kdo tu doopravdy šéfuje.

V dalších letech pak rodině Evy velily další kočičí posily. Nejdříve to byla poloperšanka, poněkud svérázná a agresivní čičina, kterou táta krmil výhradně syrovým hovězím. Zato ona a její následnice měly naprosto bezchybnou pracovní morálku při ochraně tátova rozsáhlého, úžasného a věhlasného alpina na chatě ve Šťáhlavicích. Žádný hlodavec se neodvážil poškodit vzácnou skalku.

Později, když se Lištička přestěhovala do současného působiště, začaly se množit vážné problémy s myškami. Situace eskalovala ve chvíli, kdy hlodavci zdemolovali airbag nového auta – a to už byla pro hlodavčí mafii konečná. Dlouho jsme se však báli pořídit si novou čičinu z čistě praktických důvodů: co když si na ní naši kavkazáci tak trochu smlsnou?

Odpovědnost za osud areálu ale nakonec přišla sama. Jednoho dne se u nás objevilo opuštěné kotě. Strategicky se psům obloukem vyhýbalo, oni si ho zase pro změnu příliš nevšímali – a tak se v tichosti a bez velkých ceremonií začala psát nová kapitola: historie Kočičí divize na Liškárně K9.