Pozorování dvounožců

Bez pracáka na trať nelez! Raider radí, jak vyřešit magory na bicyklech

Tady Raider. Hlásím se ze své pozorovatelny u plotu.

Moje dvounožka zrovna civěla do té placaté svítící krabičky, co jí říká telefon, a já jí čuměl přes rameno, jestli tam náhodou nerozdávají sušené plíce. Nerozdávali. Místo toho na mě vybafla zpráva, ze které se mi naježila i podsada na zadku: kousek od nás, u Boleváku v Plzni, si šla ženská jen tak zaběhat. A nějaký magor na bicyklu k ní zezadu přijel a bodnul ji nožem do zad.

Naštěstí to přežila, ale v nemocnici mají teď plné ruce práce, aby ji z toho vysekali.

Už ho chytli! Ale zamyslete se, dvounožci: Vraždí čím dál tím víc vašich nedorostlých! Je to hodně o výchově. Cvičíte je správně? Evidentně ne. My jsme na naše štěňata přísní, a je nemyslitelné, že by prcek zaútočil na dospěláka. Dopadl by hodně neslavně – stačilo by jedno zavrčení mámy nebo táty a letěl by kotrmelcem do kouta kotce srovnat si priority. Jenže vy jim radši strčíte další svítící placku a pak koukáte, co vám z nich roste za asociální magory.

Lidi, a vůbec - vám už vážně přeskočilo v těch vašich neosrstěných palicích? Co to s vámi je? Proč se vy dvounožci musíte pořád navzájem týrat, bodat a vymýšlet, jak si zkazit den? To nedokážete být aspoň pět minut pozitivní? Musíte se furt nenávidět a předvádět, jak vám solidně šíbe?

Vezměte si příklad z nás, pracovních kavkazáků. Viděli jste mě někdy jen tak z nudy přepadat cyklisty zezadu? Neviděli. Pokud nás zrovna neštvete, jsme naprosto v pohodě, zenoví plyšáci, co řeší maximálně to, jestli slunce svítí pod správným úhlem na levý bok.

Ale z tohohle mi plyne jediné logické ponaučení pro všechny dvounohé sportovce: BĚHEJ JEN S PRACOVNÍM KAVKAZÁKEM!

Představte si tu situaci znova. Běžíte si kolem rybníka a vedle vás klusá sedmdesátikilový chlupatý tank z Lištičky K9. Zezadu se přiřítí podivín na skládačce s nožem v ruce. Co se stane? Vteřinu předtím, než stihne vůbec sáhnout do kapsy, uslyší zvuk připomínající startující boeing zkřížený se zemětřesením. Než domyslí svou životní chybu, sedí i s kolem v koruně nejbližší borovice a možná má ještě čas na to, aby zpytoval svědomí.

A žádné výmluvy, že jsme moc těžcí nebo líní! My z Lištičky K9 jsme pracovní mašiny. Jsme schopní běhat rychle, dlouho a s radostí – zvlášť když je na dohled cíl nebo potenciální záškodník.

Takže si to zapište za ty vaše boltce: Bez pracáka z Lištičky na trať vůbec nelez, dvounohý běžče! Zdraví máš jenom jedno.

Pac a klid v duši posílá Raider!

2026

Stará a zaprděná?

Když sedmdesátikilový garant bezpečnosti musí kvůli uraženému egu mladší generace listovat ve slovníku vulgarismů

Ležím si takhle u plotu na Liškárně K9, brada zabořená v hlíně, jedno ucho nastražené na perimetr a druhé naladěné na lidské frekvence. A najednou slyším šeptandu, ze které se mi zježila srst až na ocase. Prý o mé milované dvounožce někdo prohlásil, že je stará a zaprděná.

Prosím?!

A důvod téhle grandiózní diagnózy? Nesouhlasila s jedním – slovy jedním – z deseti bodů jakési přelomové inovace, kterou dotyčná přinesla na stůl. Výsledek? Dlouholetá spolupracovnice a kamarádka práskla dveřmi, ukončila spolupráci a odešla do západu slunce v oblaku uražené pýchy. Naši dvounožku totiž nejde jen tak urazit, což zřejmě tu dotyčnou vytočilo nejvíc. Šéfka nad tím jen mávla rukou a s klidem prohlásila, že stará teda objektivně je, protože číslo v občance neošálíš.

Jenže já vím svý. Věk je jenom blbý číslo. Tolik energie, nezlomného optimismu, empatie a ryzího nadšení pro nás, čtyřnohé chlupaté tanky, nemá ani polovina těch mladších ročníků dohromady. Že tělo občas zaskřípe? No a co, mysl na nějaké chřadnutí zvysoka kašle. Hlava jí pálí víc než čerstvě nasypaný pepř do revíru. Je pořád zapálená, chrlí nápady a na place ji nepřehlédnete.

Ale to druhé slovo mě zarazilo. Já, slušně vychovaný pracovní kavkazák z Liškárny K9, absolvent několika vysokých psích škol a držitel černého pásu v obranářské diplomacii, jsem musel jít nahlédnout do slovníku českých vulgarismů. V psí etiketě takové termíny nevedeme. Když jsem si vyhledal význam slova zaprděná, málem mi zaskočil čerstvý hovězí kloub.Proti tomuhle se musím jako téměř sedmdesátikilový garant bezpečnosti hrubě ohradit! Naše dvounožka a zaprděná? Vždyť je přesný opak! Je moderní, jede s dobou, neustále posouvá hranice a zkouší nové věci. Že někomu nesežrala devátý bod z deseti i s navijákem neznamená zpátečnictví, ale zdravý selský rozum.

A nejvíc mě baví, že to přišlo od dámy o generaci mladší, která měla potřebu ventilovat své zraněné ego velmi, ale velmi hlasitě. No toto! Kdybych měl chuť, předvedu jí, jak vypadá kavkazský audit – v takových případech totiž koušu naprosto nezištně, přesně a s úsměvem.

Ale škoda zubů. Naši dvounožku nějaké zbytečné drama nerozhodí ani na vteřinu. Otřepe si prach z kožichu, zkontroluje kotce, naplánuje další trénink a jede se dál. Lištičkám K9 a CCOC K9 zdar – my totiž víme, kdo drží smečku pohromadě!

Raider, 2026

Pozor, hlášení z velitelského můstku!

Tak dost, přátelé dvounožci. Prý jsem "moc pozitivní". Prý rozdávám radost, chlupy a úsměvy na potkání a lidé pak ještě drze žijí v domnění, že život s kavkazským psem je nekončící festival sluníčka a flákot. S tím je konec!

Moje dvounožka se zase jednou uthla ze řetězu. Místo toho, aby se věnovala výhradně naší svaté smečce Lištiček a akutním SOS případům, zase rozdávala moudra, rady a záchranná kola všemožným tulákům a cizím dvounožcům odkudkoliv. Bezplatně, samozřejmě.

A výsledek? Čtu si takhle s kafíčkem (dobře, s mísou vody) Facebook a co nevidím? Veřejné poděkování... úplně jiným lidem! No jasně, oni si to určitě taky zasloužili, to nepopírám. Ale sakra, copak je tak těžké rovnou vypsat plný seznam všech zúčastněných, když už se s tím taháte na veřejnou síť? Někdo napíše aspoň soukromou šeptandu, jiný ani to ne.

Terapie šokem od vašeho ochránce

Máte snad nějakou alergii na klávesnici? Dělá vám problém otevřít tlamku nebo vyťukat pár řádek uznání tomu, kdo vám zachránil chlupatou kůži?

Z toho důvodu vyhlašuji přísný smečkový zákaz:

Konec charitativním výletům: Nejste-li členem rodiny Lištiček anebo zrovna neumíráte v kaluži vlastní bezradnosti, obracejte se laskavě jinam!

Váš chovatel: V první řadě otravujte svého vlastního chovatele. Od toho ho přece máte (a on vás, doufejte, že před vámi neuteče).

Následky: Ušetřete mě nutnosti cenit zuby a provádět demonstrativní kousání do vašich kotníků. Moje trpělivost má totiž přesně stejnou tloušťku jako ty nejtenčí pamlsky z Lidlu.

A na závěr, abych nebyl za úplného morouse: Veřejně vám všem moc děkuji. (A teď honem z dosahu mého dohledu, než si to rozmyslím).

Váš drsný, nekompromisní a hluboce nepochopený Raider, 2026