Kavkazské štěky 2010

První depeše

Každý archiv má svůj nultý bod. V roce 2010 jsem ještě nešéfoval já, a tak celou naši kroniku zahajuje osamocená, ale o to údernější depeše. Naše vážená kolegyně kavkazačka tehdy vyrazila do akce, zmapovala terén a zanechala po sobě jedinečné svědectví o tom, jak vypadají Liščí dny.

Žádné zbytečné řeči kolem – jedna akce, jedno ostré hlášení a základní kámen Kavkazských štěků položen.

Byl to podraz, vážení! Aneb jak bylo na 2. Velkém Liščím dnu (10. 7. 2010)

Všechno začalo v sobotu, 10. 7. 2010 ráno. Přišel páníček, a že se jede na slezinu do Žižic, dokonce na řízek říkal - a že to bude príma. Počkali jsme na paničku, až přijde z práce, šoupli mě do "fára" a hurá. Chvíli bylo dobře, ale ouvej, bříško se tlačí krkem ven, ještě, že nevyskočilo celé.

Žižice - konečná! Šup ven, ani rozkoukat mě nenechají. Chvíli sedím a pak mně to došlo - podraz - žádná slezina! Setkání to je, ale ty řízky cítím!

A jde se na průzkum, chyťte si mě. Rovnou za nosem - tam, kde to nejvíc voní. Míjím již přítomné lidi i s hafany a jsem tady. Paráda. Sedí tady nějaká paní. Nasadím šibalský kukuč, zavrtím ocáskem a je moje. Drbání za ouškem já ráda a ta mňamka co jsem dostala - hmmmhm. Prý je Sojková, ale věřte jim. Copak sojky chodí oblečené? Jejda, už mě lapli a jsem venku. Navlékli mi obojek i s vodítkem - a - ztratila jsem nožičky!

Ležím pod stolem a sleduji cvrkot. Všichni se zdraví, vítají a honem povídají, co je nového. Však to byla doba, co se neviděli. Někteří dokonce celé tři týdny. No jo, ale co se vlastně bude dít? Počkáme. Přichází další účastník, Rusty mu říkají, ale on tvrdí, že je Jupiter. Taky se nadšeně netváří. Prý problémy s bříškem, jenom ta úleva přišla druhou stranou. A taky v autě!

Hele, něco se začíná dít. Asi šéfová. Všechny vítá a vysvětluje o jaká veškerá "Nej" se bude soutěžit, a jak, a kdy. Říkala, že je Červená a zahajuje "Velký Liščí den" a všem přeje dobrou zábavu a štestí. Čert ví, jak to ale je. Červená - to určitě. Slamák klobouk, hnědé triko, černé džíny, po červené ani památky a lišky tady taky nikde nejsou. Zato okolo plotu jsou uvázaní moji noví kámoši - kavkazáci. Před nimi tancuje chlapík navlečený do takového divného pytle a oni mu ho chtějí svléknout, někteří mu sice pouze nadávají, ale legrace to je. Asi to byla jenom nějaká seznamka, protože dál to prý pojede naostro a doopravdy. To se tedy těším a jsem zvědavá, jak to dopadne.

Stupeň II, IV, V. Tak nevím. Chlápek v pytli, zpocený jak myš. Není divu, hic je jako v "p"- v pekle vážení, v pekle! Kámoši vypadají opravdu naštvaně, koušou jako o život a ten chlap nic, ani píp! To já když rafnu paničku do paty, i sousedi slyší, jak ječí.

Šmankote, co je to za randál v té hospodě? A co to tam provádí s těmi psy? Jdou dovnitř do toho kraválu a na cestě zpátky jsou alespoň o deset centimetrů vyšší.

Konečně je klid. Hlavu na misku s vodou, ta chladí, a chvilku si schrupnu. Představte si, ti blázni běhají v tom vedru dokola, občas se zastaví, ukazují zuby a podobně a lidi říkají - nej tenhle a nej tamten.

Kam mě to vlečete v takovém vedru? Nevíte, že jsem ztratila nožičky? Ví! Koukejte na můj majstrštyk - liščí límec. Fakt. Aha, chtěli mi ukázat ten kousací pytel, co se tady povaluje, zblízka. Hele, nedávají bacha. A zdrhám pod stůl, do chládku. Nepovedlo se. Ještě do hospody, do tmy se mám kouknout. Tak jo. Na krajíček. Copak kdybych taky vyrostla. Tůdle! A mám klid. Pod stolem je tak krásně.

A vyhlašují se výsledky. Zrovna říkají moje jméno a taky Rustyho. Největší sympaťáci setkání! To nás tedy měli vidět v těch autech, však víte. Chudák Rusty. Panička ho vyfaulovala na sirky. Jenom jestli to není další podraz na mě. Potřebují totiž, aby vám někdo napsal, jak to tady úplně přesně a doopravdy bylo.

Zdraví vás Nej-sympaťák setkání, očitý svědek a účastník, Gamera Nufira, stáří 7 týdnů (vlastně teď již 8).

Gamera Nufira, 2010