Psovodské řeči 2007

O Urhanovi

Když jsem uviděla Urhana poprvé, okouzlila mě zcela jeho úchvatná, u nás tehdy nevídaná hlava a skvělý projev: zloba směrovaná na nás - drzouny vniknuvší do jeho výsostného prostoru, v kontrastu s něžným pohledem, kterým opakovaně obdarovával tento obřík svého pána. Zuřivec jihl při pouhém koukání na své lidi a stával se rázem miloučkým, poddajným a ovladatelným. Připočítáno, že Urhan pochází z jednoho z nejlepších světových chovů současnosti, krátké zvažování – a koupě zpečetěna.

Urhan s námi do Čech nejel hned, bylo třeba ještě mnohé dojednat a zařídit. A tak bylo domluveno, že nám bude přivezen při cestě jeho současných majitelů na naši klubovou výstavu.

Pejsek dorazil, a tvářil se velmi bojově na všechny ve svém dosahu. Celou cestu pak naše posádka vymýšlela, jak po dojezdu co nejšetrněji, a zároveň vzhledem k zachování vlastního bezúhonného bytí, vyjmout zlobivce z vozidla. Bylo to náležitě obtížné, a dlouho jsme sbírali odvahu...

Několik dní bylo zlých, Urhánek byl výrazně rozladěn nastalou potupnou změnou. Pak došlo k náhlému zlomu - od toho krásného dne máme již téměř po 6 let doma skvělého pana Psa, něžného k fenám a štěňatům, klidného, mazlivého a nevtíravého, a přitom značně nebezpečného případným vetřelcům.

Urhan je jednou z mnoha mých velkých lásek...

2007

O Czekanovi

Na první setkání s Czekanem nelze nevzpomínat – na dvůr vyběhl psí výrostek velikosti menšího telete a jeho zájem o mě byl vskutku výrazný – celým svým masívním tělem se třel jako kočka, jeho oči byly však tvrdé a zlověstné a hledaly mé. Bylo jasné, že chybný pohyb či pohled bude osudným. Jeho "lísání" bylo mrštně kruhovité a situace čím dál hrozivější. Uběhlo mnoho vypjatých vteřin, než bylo ďábelské stvoření polapeno. V držení páníčka očička rázem změkla, vyčouhlík se rozzářil a předvedl bohatou škálu líbezných grimas. Inu, odolejte takovémuto projevu :-). Bylo rozhodnuto s konečnou platností, že šelma pojede s námi do Čech. Veselé hopnutí do auta bylo poslední hezké, co chlapeček toho dne předvedl. Zrazen a rozčarován spáchanou zradou, jal se Czekan prezentovat coby zabijáček a likvidátor všech k autu se přiblížejících, ba co víc, největší zlobnou pozornost spravedlivě soustředil přímo na viníky, tedy na posádku. Do Liščího teritoria dorazil chlapík v kondici více než senzační, bojovné naladění dosáhlo právě prvotřídní úrovně... Trvalo řadu dní, než zvířátko doznalo, že půvaby nové šéfky jsou nesporné. :-) Lítá šelma se změnila v mazlíčka a těžkého závisláčka, který bez paničky neudělá ani krok a je jí stále v patách, a to doslovně a téměř vždy, neb úvazy na psích akcích překusuje a trhá, a ještě nikdo nevymyslel takový typ náhubku, který by vydržel na tlamě Czekana právě alespoň tu nezbytně potřebnou chvilku, kdy zůstane hošík nějakým nedopatřením o samotě. Czekan je tudíž všudypřítomný - stále s upnutým oddaným pohledem na mě a nevraživým pohledem na všechny cizí, signalizujícím připravenost k nekompromisnímu zásahu. Je to zlatíčko, tvrďák, pusinka a ostrý hoch, je to skvělý představitel nefalšovaného kavkazského psa jen zlehka dotčeného civilizací. Takový k nám přišel jako roční - hrdý a láskyplný, nespoutaný a něžný - a takový zůstane: silná, výrazná osobnost, plná ohně i pokory a mnoha dalších kontrastů jen těžce popsatelných – zkrátka všeho toho, co činí z kavkazských psů tvory pro mnohé z lidí tak nesmírně přitažlivé.

2007

Jak rostou prckové "Z"

Prckové "Z" rostou skvěle a převelice rychle. Jak mohutní rozměry tělíček a tříbí se charaktery, mění se pomaličku ostražitá maminka Ganchi z všechápající pozorné pečovatelky v přísnou a nesmlouvavou vychovatelku.

Kde jsou ty časy, kdy mrňata znala jen životadárné mlíčko a hřejivé teplíčko své láskyplné obrovité mámy a těšila se její bezmezné ochraně! Nastává doba pokročilého učení, budování vztahů mezipsích a pso-lidských – ono porozumět nepředvídatelným požadavkům dvounožců, to dá jednomu příšerně zabrat! A co teprve poznávání všeho dalšího! Rozhodně již nestačí střežit jen vlastní nožky, aby o sebe nezakoply, a vlastní hlavinku, aby nenabourala! Svět žádá od štěňat mnohonásobně víc! Kupříkladu hned po ránu je nutno učinit v rychlém sledu: olíznout tlamu mámě, zabezpečit funkčnost a souhru všech 4 tlapek, mávnout ocáskem na mlékodonašeče, nespadnout do misky po čumáčku a následně se nezadávit poživatinami, a přitom všem ještě nezapomenout na loužičku! Pořádná fuška, a to máme teprve začátek celého předlouhého dne!

2007

První výstava Novy (MV Praha, 18. 11. 2007)

Budíček v neděli v krutých 6.00, a další šok hned vzápětí! Zatímco Nova dostala parádní červený oboječek, nedostal Nadhaf vůbec žádný, ba ani obvyklý vycházkový, a co víc – následně byl zákeřně odlákán... a když se konečně rozkoukal, zjistil, že po milované sestřičce není vidu, ba dokonce ani slechu! Ještě že existuje mistička s papáním, to klučíkovi náladu řádně vyspravilo!

Nemenší překvápko však utrpěla Nova – úplně samotinká byla naložena do žlutého obra! Ovšem, jak se záhy potvrdilo, není to již žádná ufňukaná miminkovská holčička, ale kus statečné nezávislé kavkazí slečny – pohodlně se zaklubíčkovala a pokračovala v tak nehezky, téměř surově přerušeném ranním spánku, aby načerpala dostatečnou rezervní zásobu sil pro případné pozdější využití. A že se takovéto jednání ukázalo být převelice moudrým!

Po příjezdu k výstavišti hleděla Nova s naprostým úžasem na ten pso-lidský frmol! Těch pejsků, vozítek drncajících po štěrku, nájezdů aut – kdejaké štěňátko, co včera právě oslavilo své ¼ roční narozeniny, by jen pozvolna vstřebávalo tu směsici všemožných zvuků a pachů a hemžení – a co teprve pak ten hukot uvnitř haly! Ne tak ovšem prtě Nova – obratem nastavila ocásek do maximální horní polohy a dravým tempem, s náruživostí sobě vlastní, vtrhla odhodlaně do toho velkého, roztodivného výstavního světa.

A že bylo na co koukat a co prověřovat – od granulek u stánků až po všemožné pejsky a pesany, některé vrásčité, jiné holé, další rozmanitě barevné – například růžového pudla viděla Nova úplně poprvé! Ale to už se klusalo ke vzdálenému kruhu kavkazů. A tady byla holčinka hned jako doma – chundelatý obřík vedle obříka a řada již známých tváří ze secvičných v Žižicích. Jak si Nova pochvalovala, že nezanedbávala nikterak předvýstavně-žižickou přípravku! Trocha povídání s návštěvníky Winnerem a Unikátem, gratulace CACIB-ovi Frajerovi (o pár chvil později BOB), jehož tatínkem je velký liščí šéf Gríša, a už se pádí do kruhu. A hele, ony jsou tu s námi dvě krásné větší slečny, no bude to tedy náročný souboj! Pěkně vyladit tělo do výstavního postoje - v tom máme ještě co dohánět -, předvést zoubky, a pak běhat jak velcí pesani – to by nám naopak obojí už docela hezky šlo. Několik granulek do tlamky za snahu, chvilka zamyšlení pana rozhodčího... a jsme VN1! To je radosti!

A před kruhem zas kamarádi, teď právě Unikát a Winner spolu pro změnu v zuřivém rozhovoru - ale tak už to u kavkazských hafanů bývá, to Nova zná i z vlastní smečky. Kupříkladu bráška Nadhaf běžně huláká nezdvořilosti na střední kluky, jako je Beck a Junárek. Ba co víc, on to zkouší dokonce i na ty úplně největší, jako jsou třeba vysoce nadřízení Urhan a Evdokim. No, zatím mu to, drzounovi, díky jeho směšným štěňďovským rozměrům dobře prochází, až ale povyroste, to tedy bude jednou řádné tóčo!

Znovu blahopřání, tentokrát Agripě, dceři Evdokima, k CAJCu! A po kraťoučkém zdřímnutí během oběda dvojnožců další obhlídka stánků, nakoupit pár naprostých nezbytností, bez kterých by byl návrat ke smečce zcela nemyslitelný... A ještě fotečky na závěr - sympatická paní fotografka (pí Renata Hofmann) s otázkou, zda by štěňátko nechtělo zapózovat? Nechtělo!! - pravilo důrazně něžné štěňátko. Nu, proč ne, profi foto neuškodí, mínila vesele panička... Mnoho lidí se poté předlouho snažilo, aby holčička zaujala na pódiu alespoň kratičce nějakou, jakž takž ucházející pozici – byla to tedy náležitá fuška, neb Nova pojala celou akci jako neskonalou legraci a řádila úžasně. Fota nakonec přece jenom vznikla, a to díky velice nadstandardní trpělivosti všech zúčastněných (modelku vyjímaje).

Domů dojela Nova plna všemožných dojmů a v naprosto výborném rozpoložení - a tak dychtivě čekající Nadhaf téměř do rozednění naslouchal jejímu nadšenému vyprávění...

2007

Akitka Sára, maskot Lištiček

Po neskonale bolestném odchodu našeho "pokojového" psa, dobrmanky Bessynky, vzniklo, jak už to tak bývá, naprosto nesnesitelné prázdno a domov se zdál opuštěným, studeným a neútulným. Kavkazáčci nemohli coby plemeno obřích rozměrů a projevů přírodně nespoutaných zaplnit nikterak toto pustotou zející místo, vyhrazené již tradičně pejskovi z rodu teplomilů a všudypřítomců. A tak se vášnivě hledalo. Představa byla značně neurčitá – útulkáček, věku nadštěněčího, vzrůstu vyššího - a to ostatní, no, to se zkrátka uvidí, dále už přijdou v potaz osobní sympatie.

Velmi horkým kandidátem se stal mladičký německý ovčák s nemocnou tlapkou. Byl vyhlášeným útulkovým zlatíčkem a působil vskutku moc příjemně. Už už se schylovalo ke konečnému rozhodnutí, zbývalo ještě posledních pár kotců... Běloskvoucí akita s nevraživým výrazem, velmi smutným předchozím osudem a nehezkými referencemi předváděla svůj chrup přímo ukázkově! Nepřizpůsobivá, nesnášenlivá, dominantní, prostě celkově hrozná a tedy téměř neudatelná. Vrčela, tvářila se zcela nepřístupně, nevrle a nekomunikativně. Ale my věděli neomylně své - a z "Bílé ucha" se stala v příštím okamžiku "Sára".

Zlý výraz zmizel jak mávnutím kouzelného proutku po několika dnech a objevuje se jen v přítomnosti cizích lidí, které akitka opravdu nemiluje.
A tak se tehdy konala zázračně pohádková přeměna ukrutného vlka v dokonalého pejska, kterým je Sára už celých 8 let. Mohu o ní více říci jen jediné – je zcela a beze zbytku a po všech stránkách absolutně senzační!

2007

P.S. Sárinka opustila svou smečku 20. 10. 2010, ve věku předpokládaných 16 let.

O Grišovi

Příchod 17 měsíčního Grisi do Liščí smečky byl impozantní stejně tak jako tento mohutný pes sám. Tak přichází jen pes, kterému je dáno do vínku být vůdčím psem, uctívaným a milovaným všemi, bezvýhradně respektovaným. S bujarou červenou hřívou, zavalité postavy, hrdého a zdánlivě klidného projevu, tak vkráčel tento pes lvího vzezření prvně před 9 lety do svého budoucího domova.

Velmi rychle si podmanil každého. Jeho úchvatné, vznešené chování, prosté agresivity a zastrašujících projevů nedovolovalo nikomu ani na chvíli zauvažovat o možnosti sesazení Gríši z pomyslného trůnu. Feny ho zbožňují - jak také nemilovat tohoto dokonalého kavalíra! Štěňata ho převelice uctívají, aniž by si však dovolila jakkoli ho vyzvat ke hře. Je příliš nedostupný. Vždy jen svůj - a můj.

Do dnešního dne, kdy je už váženým mnohonásobným pradědečkem (a zároveň ještě i otcem teprve rok a půl starých potomků), nedokázal akceptovat nikoho dalšího z lidí. Na rozdíl od psů je totiž ke všemu člověčenstvu naprosto nesmlouvavý. Mimo své území vykazuje předstíraný nezájem o druhé do doby, než vyhodnotí situaci jako životně nebezpečnou. Což bývá jen tehdy, jeví-li se okolnost vskutku závažnou z objektivního pohledu. Ve svém výsostném prostoru je však každému druhému za všech okolností nebezpečným. Tak je tomu po celý jeho dlouhý život a nebude už jinak.

Přátelé znají dobře z vyprávění Moniky, jak Gríša mocně zaútočil a během dlouhého letícího skoku dokázal sklapnout ohromné čelisti a zastavit své tělo přesně ve chvíli, kdy zaregistroval vzdání se vetřelce. Způsobil těžký šok všem přihlížejícím – Monice jen chvilkovou ztrátu stability - a jeho sliny zůstaly jako krátký důkaz akce na jejím rameni. A v příštím okamžiku stál Gríša vedle, pozorně sledující, střežící a varující. Takový je to zkrátka skvělý pes - obrovský bodyguard a gentleman, a ohromný mazel a převeliký závisláček. Pes, který za dlouhá léta ani sebeméně neonemocněl a ve svých skoro jedenácti letech je stále skvěle pohyblivý jako zamlada a jeho reakce jsou stejně rychlé a prudké a příval jeho lásky a ochrany stejně tak mocný.

Ještě mnoho radostných dní, Gríšo!

2007

O Belindě, mamince štěňátek "Y"

Štěňátka "Y" zahájila svou životní cestu tahem přímo senzačním – inu, rozhodně nejskvěleji jste na tom, když se narodíte mamince formátu Belinky. Takováto mamča je pak tou nejúžasnější věcí na světě! Mlíčka nevyčerpatelná zásoba, čistící a masírující jazýček jemný a něžný, pohyby obrovského těla decentní. Nehrozí rozhodně, že vás nešetrně přilehne, dokud jste titěrní a bezmocní, že vás nezahřeje, dokud jste třasořitkami. A pokud se stanete náhle nepředvídatelně odpadlíky z rodného pelechu, obrovské čelisti vás zlehounka uchopí a vrátí do měkkého teplíčka. A pokud by se snad znenadání zjevil záškodník, brousící si chrup na sladká neviňátka, je tu pohotově máma v roli bodyguarda a syčáka vykáže do uctivé vzdálenosti. To se to pak roste jako o závod a svět se poznává přímo s euforií!

Za takovýchto vynikajících okolností činí štěňátka pokroky přímo závratné. Den ze dne jsou rozložitější, nenasytnější, dravější a vášnivější. Vždyť všichni jsou tu jen pro ně a vše je tak převelice úžasné, hodné naprosto detailního průzkumu. Každé stéblo, každý kamínek je sedmým divem světa!
A tak Belinka monitoruje detailně, z decentního povzdálí, výzkumnou činnost svých prcků a bedlivě kontroluje bezpečnost jejich počínání - střeží blaho svého potomstva bez ustání celých 24 hodin, den za dnem, noc za nocí. A že má převelikou zodpovědnost - ochranu poskytuje nejen pozemní, ale i protivzdušnou. Ostřížím zrakem sleduje nalétávající dravé ptactvo, které přivábené prcaty brousí svůj hladový zobák v mylné představě snadné kořisti. Ó nikoliv ptáku dravý, prnďata mají svou mocnou ochránkyni! Ptačí predátor rozumí a mění směr – vždyť utkání s rozsoptěnou kavkazačkou je prací hodnou medvěda a ne křídlatce. A Belindy starostlivá hlava zas spočine uklidněně na tlapách – jen pozorné oči sledují dál bez přestání dění okolo drobotiny.

Až mrňata odejdou vstříc novému životu po boku svých páníčků, vyspí se konečně Belinka dosyta. A až procitne, budou na ni čekat už řádně natěšení její psí přátelé, kteří byli prozatímně odsunutí na kolej vedlejší – a vyzvou ji s nadšením sobě vlastním, aby se zapojila do jejich divokých her. A Belinka nezaváhá ani na chvilku – tak to totiž chodí odjakživa ve správné smečce.

2007

Jak přišla na svět štěňátka "Z"

Štěňátka "Z" byla v Liščí smečce očekávána s velikým napětím: jednak s nadějí, že by se mohl tak narodit jeden z NEJ Liščích vrhů posledních let, jednak proto, že fenečky jsou již předem a dlouhodobě zadány pro naše přátele-chovatele (a netrpělivě jsou tak očekávány), dále proto, že jedna z holčiček doplní liščí smečku natrvalo - a v neposlední řadě proto, že tento vrh bude určitým mezníkem v činnosti "Lištičky" – ukončuje jím po 18 letech chovu kavkazáčků 1. abecedu. Zkrátka mnoho důvodů k velikému těšení!

Ganchi pojala mateřství zodpovědně od samého počátku. Tvářila se převelmi důležitě a všem dávala výrazně najevo, že právě její štěňátka jsou těmi nejočekávanějšími, a tudíž je ona ze všech Lišek ta nejvýznamnější. Veškeré hrátky a srandičky ustávají, neb ona není žádný frackovitý hazardér a hodlá předcházet, v zájmu prcků, od samého počátku březosti všem možným i nemožným těhotenským komplikacím! Nasadila přísně nekompromisní tvář a jala se šikanovat všechny, nevyjímaje ani budoucího tatínka Evdokima - je to nezodpovědný mlaďoch a o skutečném životě nemá ještě ani páru!

Bříško se kulatilo, a bylo tak jasné, že štěňátka opravdu budou.

Ganchi se vrhla do příprav důkladně. V osmém týdnu začala hloubit noru – kde jinde by také měla Liška rodit, že. Nastávající maminka pak velmi nelibě nesla, že byla na základě této své činnosti podrobena rozsáhlému školení a bylo jí něžně vysvětleno, že ona, ač Liškou, žije v supermoderní smečce, a jako taková nemusí zažívat útrapy porodu osamoceného v zemní těsné díře, ale může se oddat péči převeliké, zacházení láskyplnému a fundované odborné pomoci. Přemlouvání bylo náročné, neb Ganchi vyznává tradiční hodnoty. Ovšem, jak nakonec nepodlehnout sladkým příslibům pohodlíčka.

Nastal den D. Než jsme se nadáli, byl zde první klouček, masívní krasavec červené barvy s bílým pololímečkem a proužkem mezi očkama. A za deset minut hošánek druhý, tmavý jak uhel. Pak delší pauzička – a máme tu chlapíka úžasně stříbrného. A zas! Tentokrát kluk jako buk, nádherně žíhaný.
Následné důkladné přemlouvání maminky, aby se vážně zamyslela nad tím, jak kamarádi nejen v daleké cizině nešťastní budou, když po dlouhých měsících čekání nedostanou své vytoužené holčičky, se ukázalo nakonec úspěšným. A už jsou tu dívenky, jedna pěkně za druhou, přesně ten zamluvený počet – a všechny šedé. No, radost obrovská!

Prckové "Z" toho mají ještě mnoho před sebou do doby, než opustí rodnou smečku a obohatí tak životy svých příštích páníčků. Přejme jim mnoho lásky a radosti - které, jak věříme, budou nejen dávat, ale i zpětně přijímat.

2007

Nezkrotná Angelika

Začalo to zcela nevinně. Jednoho krásného dne jsem ji uviděla. Na fotu od Moniky vypadala jako zlatíčko úžasných tvarů a nádherných, přímo neskutečných barviček. No, a když se bílá skloubí s modrou a zlatou, není rozhodně šance odolat! Tatínek fešák skvělého původu, pejsek excelentně pracující s figurantem a dokonce i s ovečkami, maminka vnučka mé lásky, Liščího Gríši, no zkrátka věc hotová! A tak se žhavil telefon a následně automobil a cesta téměř do Liberce se zdála být zcela kratičká.

To krásné zvířátko se však ukázalo býti velice nepředvídatelným - zmizelo po chvilce opěvování svých předností do místa téměř mimo lidskou dosažitelnost a předvedlo tak názorně, jak budoucí Lišče používá noru! Nebyl to útěk z obav či důsledek předcestovní horečky - byla to jen nevrlost a naštvanost - prcek tak rezolutně odmítal nadbytek mazlení a sladkých povídaček. Zcela nenápadná ukázka budoucí nezkrotnosti!

Po vydolování se již tvoreček choval poněkud příjemněji, ocáskem švihal a vůbec si hrál na milounké kavkazí klubíčko. Bylo jasné, že se ze současného nevińátka vyklube časem rošták nejvyššího možného kalibru. Ovšem Liščí smečka zná podobné vyvrhele důkladně a dovede si s nimi poradit, vždyť čítá množství protřelých Lišáků a ještě protřelejších Lišek!

A tak se Angelika vydala, chtě nechtě, na dalekou cestu - ječela strašně, ačkoli byla velmi utěšována a vůbec s ní bylo zacházeno, navzdory úžasnému zlobení, přímo přeněžně. Doma se už těšili na holčičku stejně staří Becker s Junárkem, neb vyprávění o krásné okouzlující mladé dámě je nadchlo a nedočkavost tak nebrala konce.

Seznamovačka neměla chybu, Angelika se lísala, zvláště k Beckerovi, což Junárek nesl s nadhledem - ve skrytu dušičky přece jen doufal, že on, jako vyhlášený taktik, bude do budoucna tím, pro kterého zahoří srdce exkluzivní krasavice. Mylně. Jak čas šel, ukázalo se, že ačkoli se Juni snažil seč mohl, galantností přímo oplýval, a Beck mu navíc přenechával solidárně dostatek prostoru pro dvoření, Angelika vzplála láskou k Beckerovi a k ubohému Junárkovi nenávistí. Proč se tak stalo, neví nikdo, inu, pejskové jsou stejně nevyzpytatelní jako lidé... Junárek rezignoval, a nakonec ani Becker nebyl svým bezpracným vítězstvím příliš nadšen, neb Angelika se začala jevit více než silně nespoutaně, nadměrně dominantně, a vůbec její požadavky byly a jsou obrovsky přehnané... a tak postupně začala vadit oběma...

Jak tříbarevná šelma roste, její temperament sílí... Spotřebuje spoustu soukromého lítacího času, aby se stala alespoň trošku přijatelnou pro své lidi a téměř všechápajícího "strýčka" Hagrana, kteří jako jediní s úsměvem akceptují její teriéří temperament a nespoutanost. Ale pak, když se Angelika konečně dosyta vyřádí, stává se na chviličku milounkým oddaným pejsánkem, který poslouchá způsobem ovčáckým, očekává povely a reaguje tempem dobrmaním, a vydrží sedět a oddaně hledět člověku do očí... - aby vzápětí vystřelila jako šíp a předvedla trojité vzdušné salto – koukejte všichni, jak jsem nezkrotná!

P.S.
Po dlouhém a vyčerpávajícím detektivním pátrání bylo prokazatelně zjištěno, že Angelika občas, i když zcela výjimečně, také spinká.

2007

4 Liščata v Žižicích aneb něco malinko o tom, jak bylo na klubovém setkání (27. 10. 2007)

Úderem sedmé hodiny ranní vyrazila Liščátka Nova a Nadhaf z teplého doupěte na ojinovatkovaný teritoriální plac, aby se dostala před svou první cestou na kavkazo-středoasijatsko klubové setkání do náležité cestovní formy. Neznalá však dosud zásad dokonalé předjízdní přípravy, byla nalezena zanedlouho ve stavu splihlém, vyváleném a vůbec celkově pro reprezentaci nepřijatelném. Protože se však již čas výjezdu blížil nemilosrdně, byla "N" Liščátka vzdor všemu nešetrně svými lidmi lapena a do podivného stroje přepravního něžně uložena, kteroužto činnost lidskou odměnila řevem hurónským, neb jejich plán prožití sobotního rána byl zcela odlišný od této násilnosti. Součástí ranního rituálu bývá zcela nezbytně hra s žabičkou, kroužkem a činkou ukradenou Angelice, a poté řádná porce poživatin. A nyní TOTO!

Zatímto Nova s Nadhafem vykřikovali do světa halasně své rozhořčení, Becker s Junarem, již poloprofíci v ježdění, připravovali vcelku ochotně svá předpubertální těla k odjezdu. Pár divokých koleček v mokré trávě, poctivé vyvenčení, nastavit línající kožich kartáči a vklouznout do obojků - to mají takoví šestiměsíční vyčouhlíci už krásně zmáklé. Výsměšný pohled na uřvané prcky, ladný náskok do přepravní potvory a pětičlenná posádka vyráží vstříc čekajícím kamarádům – snad už sokům? – v Žižicích.

Pozdě jako převážně, ale tentokrát vyjímečně jen se zanedbatelným zpožděním, dorazila naše pětka na místo. Becker s Junárkem posečkali s výstupem, že mladší prý mají přednost. Ó, kde jsou ty časy, kdy i psi věděli, co učí příručky lidského společenského chování! A chce-li kavkazáček v člověčí společnosti hostovat, i takovouto literaturu by měl študýrovat. Ovšem společenští omezenci Bekřík s Junarem tak ve skutečnosti pouze zastírají svou neochutu řádně pozdravit své kolegy, jako první příchozí Liščata, a přesouvají, ničemové, tak tuto povinnost na ubohá prťata.

A tak do vody hození Nova s Nadhafem vrtěli ocásky na malé kolegáčky, zatímco větším se s tichým respektem a úctou jemně vyhnuli – no, štěňák nikdy neví, co neznámého kavkaze nebo středoasijatce napadne - a tělíčko prťavé přeci jen velmi křehké je! No, co povídat, kamarádů získali Nova a Nadhaf dostatek. A co teprve ti lidští, zvláště tety Eva a Charlota od Winnera z rodné stáje! Pusinek a chování bylo nekonečně, fotilo se, a tak je vše i řádně zdokumentováno pro prohlížení, jednou na stará kolena. Nebýt hrubiána Charza (a to je to prosím syn Liščího Evdokima, takže vlastně příbuzný z první ruky), který se nezřízeně vytahoval zvláště na Nadhafa, byla by celá první seznamovačka s velkým psím světem naprosto super!

Zdravení zbavení a tak vysmátí Becker s Junarem vyrazili hned na to nejlepší, a to na své první koukání na podivného lidského tvora, kterému se v odborné mluvě říká po psovsku lump nebo šupák, a po lidském figurant. Lump se pozná podle klacku, kterým vášnivě mává, křičí přitom, vrhá dominantní pohledy – a prostě celkově se tváří tak, jako že v nejbližším možném okamžiku sežere každého v bezprostředním okolí! Junárek koukal podezíravě, hodnotil své možnosti, a došel rychle k závěru, že když se o Beckerovi stále tvrdí, že je z nich dvou silnější – tedy ať chlapák Beck nelení a celou záležitost vyřídí za oba. Jojo, souhlasil Beck a obul se řádně do akce – mistrně sekundoval nedaleko se nacházející sok Winner – a tak, vyjímečně jednotně, lumpa obratem odehnali. Ten upaloval! To se Becker kasal, neb chvála paničky byla převeliká! Inu, z Beckera bude obranář jedna radost.

Potom se ještě soutěžilo, velcí psi v obraně (z rodné stáje bodovala Tatjana) a "výstavní" pejskové všeho věku v handlingových soutěžích. A pak se už jenom hrálo, štěňátka se štěňátky, lidičky se sobecky krmili skvělými řízky (a pejskům nedali), a povídali si a povídali... Ale to už "e-Nčata" spinkala vyčerpaná, a i Becker s Junárkem si hodili "dvacet"... Radost z návratu byla velká, inu doma je doma, ale příště zas hurá do Žižic, bylo tam moc fajn!

Poděkování všem účastníkům za krásnou atmosféru od zúčastnivších se Lištiček. Nashledanou v listopadu.