Vítejte v našem blázinci: Kdo vlastně velí?

Napsal: Raider (Vůdce smečky a ředitel lidských zdrojů)

Jestli si myslíte, že tenhle web řídí lidi, jste na obrovském omylu. Člověk je tu maximálně od toho, aby otvíral konzervy. Skutečný mozek celé operace se nachází v místě, kde pravidelně probíhá ranní shromáždění.

Abychom vám usnadnili orientaci v tom chaosu, rozhodli jsme se udělat postupné představení členů naší smečky i Lištiček z jiných revírů. Kdo je kdo? Pojďte nakouknout...

Výbuška

Tak poslouchejte, vy dvounozí, co si říkáte "chovatelé". Jmenuji se Výbuška, a pokud se mě někdo pokusí v tuhle chvíli pohladit po břiše, pravděpodobně zbyde jenom hromádka vašeho oblečení a hodně hlasité ticho.

Mám miminka. Jsou to malá, chlupatá, uječená stvoření, která vypadají jako plyšáci, ale v žilách jim koluje krev těch nejostřejších kavkazáků z Lištičky K9. Jsou moje. Moje! A bič boží na každého, kdo se k nim přiblíží s úmyslem je "poňuňat". Dneska ráno se zase pokusil jeden z našich dvounožců přiblížit k porodnici. V očích měl takovou tu naivní, růžovou představu, jak bude štěňátka zvedat do výšky a říkat jim "ťuťu". Udělala jsem jeden jediný zvuk – takový ten hluboký, který rezonuje v základech budovy a způsobuje drobné otřesy půdy v okruhu pěti kilometrů. Dvounožec zmizel dřív, než bys řekl "švec". No, ona je to možná trochu impulzivnější reakce, ale co chcete? Jmenuju se Výbuška a tohle jméno není jen tak pro legraci. Je to životní styl.

Jen kousek dál, hned za zdí, leží Ninjato. Ten chlap je jako hora. Má svaly tam, kde já mám jenom nervy, a jeho klid by se dal krájet motorovou pilou. Je to otec roku. Leží tam, tváří se jako socha Buddhy, a když by jedno ze štěňat začalo žužlat jeho obrovskou tlapu, jenom jednou za čas by líně otevřel jedno oko. Vím to jistě, takový Ninjato je! Je zodpovědný, vyrovnaný a má v hlavě víc rozvahy než celý lidský management dohromady. Já jsem ta "akční složka", on je ta "strategická".

Výchova? Bude přísná. Žádné "cukrbliky". Štěňata už teď mají své majitele, kteří čekají, až jim jednou začnou hlídat rodiny a firmy. Takže žádné rozmazlování. Dneska měli prckové se mnou první tréninkovou lekci: Jak se tvářit, že spíš, ale přitom slyšet trávu růst a potenciálního narušitele na kilometr. Malý se snažil, ale pořád u toho trochu kňoural. Hned jsem ho trochu "připomněla" výchovným štouchnutím čenichem. Bude z něj skvělý hlídač.

Až povyrostou a odejdou do svých nových domovů, kde už na ně čekají další Lištičky, budou vědět jedno: Nejsem jenom pes, jsem bezpečnostní systém s vlastním názorem.

Když jsem si zrovna lehla a začala štěňata důkladně čistit (přičemž jsem u toho určitě vypadala jako generál kontrolující nástup jednotky, a bylo to i hlasité), Ninjato mi dal hlubokým odfrknutím najevo: "Výbuško, klid, jsou to mimina." (Slyšíme se skrz okno.) Podívala jsem se jeho směrem. "Jsou to budoucí elitní jednotky, Ninjato. A když je nenaučíme disciplínu teď, budou si myslet, že život je jenom hraní s plyšákem." Znovu se ozval zvuk dveří. Někdo se přiblížil. Moje srst se zježila do podoby, kdy vypadám minimálně o 30 kilo těžší. Bylo slyšet, že Ninjato jen vstal a stoupl si přede mé dveře. On nemusí štěkat. Stačí, že existuje, a rozumný dvounožec pochopí, že ke štěňatům cesta nevede, tedy nejsi-li zrovna naše nejvyšší dvounožka. Ta má schválený vstup v případě, že má s sebou pořádný kus flákoty.

Jsem Výbuška z Lištičky K9. Moje děti jsou nejlepší na světě, můj partner je největší pohodář v oboru. My jsme společně připraveni na cokoli.

2026

Z deníku Zásahovky (provozní ředitelka bezpečnosti v "Lištičce K9")

Já jsem Zásahovka. Je mi necelý rok, vážím víc než průměrný zahradní nábytek a moje hlavní pracovní náplň je dělat světu jasno v tom, kdo je tady pánem situace.

Moje rodinná konstelace (aneb Kdo je kdo v našem gangu)

Já (Zásahovka): Jsem v podstatě chodící jistota. Už mám v kapse první prověrku z výkonu, takže si na mě jen tak někdo nepřijde. Jsem hlídačka na plný úvazek.

Žiletka (moje sestra): Moje parťačka ve zločinu. Milujeme se. Když zrovna nehlídáme, trénujeme synchronizované štěkání nebo společné ničení čehokoliv, co vypadá, že by mohlo být zajímavé. Je to moje druhá polovina mozku.

Máma Rakete: Absolutní bohyně moderní výchovy. Vyznává metodu "nech je, ať se samy poučí". Díky ní máme dost prostoru pro vlastní průšvihy, což naprosto zbožňujeme.

Táta Argun a strýc Raider: Ti jsou naše "přísná úderná jednotka". Chlapi, co si myslí, že svět končí za hranicí jejich teritoria a že každá moje chyba je zločin proti lidskosti. Občas jsou na mě až moc "výchovní". Hej, tati, fakt nepotřebuju slyšet přednášku o zodpovědnosti, když zrovna zkouším, jak chutná guma od traktoru!

Ostatní kavkazští ranaři: Naše parta. Jsem tu mezi svými.

Můj pohled na vesmír

O dvounožcích: Naše dvounožce miluju. Jsou to sice trochu nemotorná stvoření, co neumí pořádně očichat návštěvníka a hned se s ním chtějí bavit, ale krmí nás, takže mají moji plnou ochranu.

Cizí lidi? No way. U mě platí jednoduché pravidlo: Nejsi člen smečky? Tak tu nemáš co pohledávat. Můj varovný pohled (a pár decibelů navíc) obvykle stačí k tomu, aby si dotyčný uvědomil, že má dneska velmi důležitou schůzku někde úplně jinde.

O psech v teritoriu: Tady jsem naprosto mírumilovný andílek. S ostatními psy z našeho areálu nemám jediný problém. Máme takový nepsaný pakt: "Tohle je naše, tamto je vaše, a když nikdo nebude dělat problémy, všichni budeme mít v misce maso." Funguje to dokonale.

O štěňatech: Tady přichází moje měkká stránka. Když se v "Lištičce K9" objeví nějaká malá chlupatá nic, beru si je na starost. Učím je, jak správně vrčet na cizí kočku, jak vypadat hrozivě, i když mají v tlamičce ještě mléčné zuby, a hlavně – jak si užívat života. Štěně, co se neumí pořádně vyválet v bahně, jako by nebylo.

Závěrem

Život u nás je v podstatě permanentní výcvikový tábor zkombinovaný s dětským hřištěm. Jsem elitní hlídačka s prověrkou z výkonu, a i když mě táta se strýcem občas zkoušejí vyvést z míry svou přísností, vím, že jsem na správném místě. Teď mě omluvte, slyšela jsem v dálce spadnout list ze stromu a musím jít zkontrolovat, jestli to nebyl tajný agent s úmyslem narušit náš klid.

Zásahovka – Konec hlášení

2026

Jsem Žiletka!

Zdravím všechny dvounožce (i ty, co se tváří, že nás ovládají). Tady Žiletka.

Moje sestra Zásahovka vám ukázala kousek ze svého "důležitého" deníku. Musím se u toho smát. Ona je to naše rodinné tornádo v kožichu – miluju ji, je to moje krev, ale občas mám pocit, že kdyby v dohledu spadl list, Zásahovka by ho stihla zkontrolovat, roztrhat, nahlásit na štáb a ještě u toho udělat takový dojem, jako kdyby bránila státní hranici. Já to vidím trošičku jinak.

Moje rodinná konstelace (Jak to vidím já)

Zásahovka: Moje drahá, zbrklá sestra. Je to jako mít za zadkem motorovou pilu, která má neustále zapnutý sportovní režim. Je s ní sranda, to ano, ale někdy bych jí nejraději řekla: "Zásahovko, klídek, ten pošťák jen nese balík, ne atomovou bombu."

Já (Žiletka): Jsem v podstatě zenový mistr kavkazského typu. Ano, mám prověrku z výkonu – a to velice úspěšně složenou – takže si nenechám skákat po hlavě. Ale zatímco sestra u cizinců rovnou startuje vrtuli, já si je nejdřív v klidu "naskenuji". Mám přehled. Jsem ta, co vnímá detaily, zatímco ona hned hromově duní.

Zbytek party: Máma Rakete je naše svatá, ta nás prostě nechává být psy.

Táta Argun a strýc Raider? No, chlapi jsou chlapi. Když se snaží být přísní, jen si v duchu říkám: "Pánové, vždyť vy sami vrtíte ocasy, když nám nesou naši dvounožci večeři."

Můj pohled na vesmír (a proč nemusím být pořád v "akci")

O našich dvounožcích: Jsou to legrační stvoření. Neustále někam pospíchají, stále něco řeší a zapomínají, že nejlepším řešením většiny problémů je prostě si lehnout a tvářit se, že jsme králové vesmíru.

O cizincích: Zásahovka hlídá svým "já vás sežeru" stylem, já hlídám tím, že prostě jsem. Většina lidí se zastaví už jen proto, že vypadám jako hromada chlupatého klidu, která by se v případě nutnosti změnila v raketu země-vzduch. A věřte mi, ta klidná síla je mnohem děsivější než to neustálé štěkání. Samozřejmě, pokud někdo zkusí lézt přes plot, přepínám. Moje zuby jsou jako vizitky, které nikdo nechce dostat osobně do ruky.

O štěňatech: Tady se shodneme. Zásahovka je učí, jak být drsné, já je učím, jak být mazané. Štěně, co umí jen vrčet, je sice roztomilé, ale štěně, co umí vypadat jako nevinný plyšák a přitom vám nenápadně sežrat botu, je šampion ve štěněčím výkonu.

Závěrem

Život v Lištičce K9 je krásný. Zásahovka dělá ten "vnější hluk" a já dělám to "vnitřní bezpečí". Jsme skvělý tým – ona je ta bouřka, já jsem to ticho před ní, ze kterého by měli mít všichni potenciální vetřelci pořádný respekt. Teď mě omluvte, Zásahovka zase někam vyrazila, protože na druhém konci areálu zafoukal vítr, a já musím jít zkontrolovat, jestli si při tom svém zběsilém běhu náhodou neutrhla dráp. Někdo tu naši rodinu musí hlídat s nadhledem.

Žiletka – Konec hlášení

2026

Jolie

Z deníku Jolie: Operace "Svět mi dluží pozornost (a hlavně respekt)"

Jmenuji se Jolie. Jsem z chovatelské stanice Lištička K9. Název je to sice roztomilý, ale v mém podání by se měl přejmenovat na "Likvidační jednotka K9". Moje matka, Nej Liška, mi do vínku dala geny, které se dají popsat jako koktejl z raketového paliva, blesku a čistého, neředěného sebevědomí.

Kariéra a fyzička: Jsem víc než jen pes

Mám složené čtyři prověrky z výkonu. Navíc mě baví ukazovat ostatním, že gravitace je pro mě jen nezávazné doporučení. Jsem tak rychlá a pružná, že když se rozběhnu, okolní svět se občas nestíhá renderovat.

Můj oblíbený sport? Parkour přes dvoumetrové ploty. Vidím dvoumetrovou překážku a nevidím v ní bariéru, vidím v ní jen špatně vyřešený designový prvek, který musím vylepšit svým ladným výskokem.

Management samců: Politika manipulace

Když potkám psa-samce, moje první myšlenka je: "Dělej, podrob se, nebo se ztrapníš." Jsem mistryně v psychologickém profilování.

Typ A (Ten, co na to přistoupí): Okamžitě si ho podrobím a cítím se jako královna.

Typ B (Ten, co mi to nehodlá tolerovat): Můj mozek provede bleskovou analýzu (trvá to asi 0,02 sekundy). "Aha, tenhle má ostré lokty a nenechá si skákat po hlavě." V tu ránu přepínám do režimu "manipulativní andílek". Nasadím pohled typu "já jen tak blbnu, kamaráde", a v podstatě si ho omotám kolem prstu tak elegantně, že by mi za to udělili doktorát z diplomacie.

Vztahy: "Cizí dvounožci" vs. "Moji dvounožci"

Moji dvounožci: Miluji je. Jsou to ti jediní vyvolení, kteří mají tu čest mě krmit. Jsou mým majetkem.

Cizí dvounožci: Nechápu, proč existují. Jejich případnou přítomnost v mém perimetru vyhodnocuji jako hrubé narušení mého osobního klidu. Pokud se někdo cizí snaží přiblížit, moje reakce je tak rychlá a impulzivní, že dotyčný obvykle nestihne ani říct "fuj".

Mateřské instinkty (aneb: Výchovný ústav Jolie)

Brzy budu mít štěňata. Dvounožci se mě ptají, jaká budu matka. Odpovídám: Efektivní. Zapomeňte na nějaké dlouhé mazlení nebo přehnané "ťuťu-ňuňu". Moje výchova bude probíhat podle pravidel rychlého drilu. "Stůjte rovně, běhejte rychle a hlavně – neotravujte mě, teď zrovna hlídám perimetr." Bude to přísná škola života, ale z těch štěňat vyrostou elitní jednotky, to vám zaručuji.

Závěr dne

Svět je jedno velké cvičiště, které potřebuje můj dohled. Jsem Jolie, jsem rychlá, jsem nekompromisní a jsem přesně ten typ psa, kterého je lepší se ptát, než něco zkusíte.

2026

Jmenuji se Voják

Geneticky jsem naprogramovaný jako živoucí tank s kožichem a genocidními úmysly vůči čemukoliv, co se hýbe za plotem.

Dnes je mi dvaadvacet měsíců. V psím světě je to věk, kdy už nejste štěně, ale ještě pořád máte dost chuti na to, abyste zbourali stodolu, jen tak pro radost.

Můj pohled na svět

Svět se dělí na dvě základní kategorie: Moje území a Prostor, který jsem zatím nestihl anektovat.

Moji dvounožci: Jsou to ti dvounozí sluhové, kteří mi plní misku a otvírají můj kotec, abych mohl jít vykonat inspekci hranic. Máme mezi sebou profesionální, chladný vztah. Jsem samostatná jednotka. Nečekejte ode mě, že se budu jako nějaký zlatý retrívr nebo jako kolega Raider lísat k vrchní dvounožce. Fuj. Jsem Voják! Když mi dají najíst, beru to jako projev hlubokého respektu k mé autoritě.

Cizí dvounožci: To jsou ti, co se snaží projít kolem mého plotu. Jsou to buď narušitelé, nebo chodící svačiny. Moje mise je jasná: eliminovat hrozbu dřív, než si stihnou vytáhnout telefon z kapsy. Když vidím cizího člověka, cítím, jak se mi aktivuje vnitřní siréna "Sežrat!". Je to čistá radost z plnění povinností.

Sociální dynamika a etiketa

Jsem v jádru velmi společenský pes, ale mám své zásady, které jsou – objektivně řečeno – ty jedině správné.

Samci: Tady končí veškerá sranda. Když potkám jakéhokoli samce, okamžitě provedu rychlou analýzu: "Jsi alfa? Ne? Tak proč dýcháš můj vzduch?" Moje tolerance vůči ostatním samcům je zhruba stejně velká jako moje trpělivost, když mi dojde maso. Jsem dominantní, jsem rychlý a moje "džentlmenství" skončilo vteřinou, kdy jsem se narodil.

Fenky: Tady jsem už o něco vřelejší. Pokud fenka okamžitě pochopí hierarchii, sklopí zrak a uzná, že jsem ten nejúžasnější a nejstrašnější pes na světě, můžeme být kamarádi. Pokud se ale tváří, že má vlastní názor nebo se odmítá podřídit mé přirozené dominanci, musím jí to vysvětlit trochu důrazněji. Je to výchovný proces, nic osobního.

Moje "pracovní" filozofie

Někdo by mohl říct, že jsem impulzivní. Já tomu říkám blesková reakce. Když jiní psi ještě přemýšlejí, jestli jim stojí za to štěknout a rozpohybovat se, já už jsem v plném sprintu, mrštný jako baletka s tělem buldozeru, připravený zpacifikovat cokoliv, co by narušilo klid v mém domově. Život u Lištičky K9 mě naučil, že svět je nebezpečné místo plné potenciálních vetřelců a neschopných psů, kteří potřebují někoho, kdo jim ukáže cestu (nebo je rovnou sežere).

Jsem Voják. Jsem zákon. A pokud nejste moji dvounozí sluhové, radím vám: zrychlete krok směrem pryč.

2026

Ultimatum

Zdravím všechny dvounožce a zvláště kolemjdoucí. Tady Ultimatum, hrdý absolvent elitní akademie Lištička K9, kde jsem se narodil a kde mě naučili, že svět je nebezpečný a jako takový vyžaduje důkladnou kontrolu.

Bydlím a pracuji na "home office" u svého dvounožce, což je práce na plný úvazek. Protože každý kolemjdoucí je vždy jasná provokace. Moje rodina je trochu bizarní, ale miluju je. Mým hlavním konzultantem je desetiletá slepice Pepina, která mě sice ignoruje, ale její stoický klid mě učí trpělivosti, a pak tu mám mladého kocoura Jerryho, který si myslí, že je nebezpečná šelma. Občas se spolu fotíme. Na těch fotkách vypadám jako ten zodpovědný, co stále hlídá, zatímco ti dva se jen snaží vypadat důležitě.

Metody mé práce

Ostraha není jen o tom dělat rámus. Mám dva základní operační módy:

1. Režim "Siréna": Klasika. Když u plotu někdo zpomalí, řvu tak, že se i v sousedním okrese přestanou bát tornáda. Je to efektivní, jasné a všichni tak vědí, že Ultík je v práci.

2. Režim "Evdokimův stín" (Totální psychický rozklad):Tady už se dostáváme k umění. Můj prapředek, legendární ruský import Evdokim bydlící kdysi u Lištičky K9, byl mistr v oboru "neviditelný zabiják". Naučil jsem se to od něj (slyšel jsem o tom vyprávět). Jeho "strategie schovat se za keř" je i dnes geniální. Ležím tam, ani nedýchám, splynu s vegetací (i když mám několik desítek kilo, keř je vždycky dost velký) a čekám na toho správného "lumpa". Pak se vyřítím – rychlostí, kterou by mi záviděl i český rychlovlak – je to operace typu "vidět, vyběhnout, převálcovat". Dotyčný nezkolabuje jen fyzicky, protože ho mé tělo fyzikálně přenastaví na druhou stranu prostoru, ale hlavně psychicky. Ta kombinace: "Před sekundou tu nebyl pes, a teď tu je zabiják, co vypadá, že viděl konec světa," je prostě můj majstrštyk.

Varování pro veřejnost

Pokud jdete kolem a vidíte jen prázdný dvůr, neotvírejte šampaňské. Právě v tu chvíli jsem v módu "Evdokim". Jsem za keřem, pozoruji vás, počítám vaše tepy a přemýšlím, jestli je váš pokus o obejití plotu dostatečně vtipný na to, abych se na vás vyřítil, nebo jestli vám dneska milostivě klidné projití dovolím. Pamatujte: Když mě nevidíte, neznamená to, že tu nejsem. Znamená to, že jsem blíž, než si myslíte, a vaše tělo možná projde velmi nečekaným testem.

Vaše noční můra v kožichu, Ultimatum Lištička (CCOC)

P.S.: Pokud uvidíte fotku, kde se tvářím, že spím vedle kocoura, je to jen profesionální maskování. I během spánku hlídám perimetr. Jsem totiž víc než jen pes. Jsem taktický prvek.

2026

Z deníčku Vášnivé Lištičky K9

(Svět podle skoro padesátikilové kavkazí slečny)

Ahoj všichni dvounožci i čtyřnožci! Jmenuji se Vášnivá Lištička K9 a píšu vám přímo z centra veškerého světového dění – z mé rodné stanice, z Lištičky K9. Moje jméno mě vystihuje jen zčásti. Lidi si pod pojmem "lištička" představí takové to malé, rezavé téměř nic, co váží pět kilo i s postrojem. No… tak v tomhle smyslu úplně lištička nejsem. Když se rozeběhnu, země se třese a ploty pláčou. Ale ta vášeň? Ta sedí stoprocentně!

Jsem totiž naprosto vášnivá v zásadních životních disciplínách:

Jídlo: Moje celoživotní láska. Plná miska masa masa zůstane prázdná za nejvýše tři vteřiny.

Hry: Jsem sice velký pes, ale v duši pořád hravé mimino. Budou mi teprve dva roky, sakra, mám nárok na hračky!

Hlídání: Jakmile se někdo přiblíží k našemu plotu, moje vášeň dosahuje bodu varu.

Mimo tyto tři pilíře moderního psího života jsem ale ztělesněním zenu a absolutní vyrovnanosti. Prostě pohoda, tabáček (teda, masíčko).

Krása, styl a smečkové drby

Řekněme si to na rovinu – jsem krásná a vím to. Zrcadlo nepotřebuju, stačí mi vidět ten obdiv v očích naší dvounožky. Barvu mám jako bych byla po Argunovi (nejsem), kterého určitě znáte z nekonečných vyprávěnek naší stanice. Ano, jsem i patřičně stylová

Co se týče mého sociálního kruhu: miluju psy, miluju fenky, zbožňuju štěňata a naši dvounožci jsou taky docela fajn (hlavně když fungují jako otvíráky balíků flákot). Ale bacha – rozhodně nejsem žádný závislák! Že bych za někým chodila a škemrala o pohlazení? Pche. Já si zachovávám svou kavkazskou důstojnost.

Nesnáším hašteření a intriky. Když někdo začne dělat vlny, raději se otočím na druhou stranu a ignoruju ho nebo mu dám včas přes jeho drzou tlamu. Život je moc krátký na to, abych si kazila karmu delšími, zbytečnými spory.

Plány do budoucna (Chlapi a děti)

Už mi budou dva roky, takže legálně a snad i biologicky jsem dospělá fena. Nebudu lhát, už se pomalu poohlížím po nějakém tom ženichovi. Myslíte, že mám už v merku favorita? Možná ano, možná ne… ale nepovím! Ženská musí mít svá tajemství. Bude to určitě pořádný pes, co unese můj temperament (a nesní mi moji porci masa).

Až přijdou děti, mám už teď jasno o své mateřské pedagogice: Svá štěňata budu vychovávat přísně. Žádná rozmazlená omladina mi po Liškárně K9 skákat nebude. Pořádek musí byt!

Moje životní filozofie: Cizí lidi? Ne, díky. Na závěr bych ráda vyjasnila svůj postoj k cizím lidem. Naprosto je nesnáším. Proč? Je to čistě pragmatické. Narušují můj klid, zbytečně generují hluk a hlavně – odvádějí mou drahocennou pozornost od jídla a her! Když musím jít k plotu někoho seřvat a vysvětlit mu, že tady nemá co pohledávat, úplně mi to nabourá můj harmonogram odpočinku. Cizinci, prosím vás, pochopte to: já vás nepotřebuju! Překážíte!

Takže tak. Jsem mladá, krásná, vášnivá, občas trochu přísná, ale v jádru naprosto pohodová Lištička K9. Pac a pusu (ale jen pro domácí a věrně sledující)!

2026