Psovodské řeči 2009-2013

5. Velký Liščí den (23. 3. 2013)

aneb udílení Fox Awards 2013Řečeno slovy klasika: "Žádám opakování ceremoniálu!"

A protože je jasné, že až do příštího Liščího dne se na jednom místě jenom těžko sejde dvaadvacet kavkazáků a ještě o deset víc jejich páníčků, musí nutně dojít k opakování ceremoniálu v jejich nepřítomnosti.
Nebojte, poháry za vítězství se vracet nebudou! Kdo vyhrál, vítězství si bezpochyby zasloužil a trofej může hrdě vystavit. Opakování slavnostního ceremoniálu se týká pouze doplnění ocenění, protože organizátoři měli oči jenom pro chlebíčky a spousta výkonů jim přímo na místě unikla. Na základě protestu některých účastníků byl k nápravě využit videorozhodčí, elektronická tužka i jestřábí oko.

Na Dobříši jsme se sice potkali v průběhu čtvrtého jarního dne, ale kdo nezvolil vrstvení oblečení stylem termotriko, termomikina, mikina, bunda, mohl mít v panujících minusových teplotách problém s dostáním se do tempa. O rozehřátí se sice kromě čaje s rumem postaraly už malé Lištičky, které se ve složení Norbert (alias Nero), Maršál, Lupin a Grácie proháněly zleva doprava, zprava doleva a pak zase zpátky, ale lezavo bylo, ne, že ne. Jestřábí oko v tomto případě odhalilo, že Grácie si počínala jako skutečná dáma a mladším drzounům uštědřovala jednu výchovnou lekci za druhou. Dostali, co se do nich vešlo, a někteří z nich (Maršál) ještě víc.

Po nástupu zbytku liščí smečky a jejích hostů se o něco oteplilo, především díky kadenci soutěží, kdy jeden vrcholový výkon stíhal druhý. Hodnocení exteriéru, handlingy, povahové soutěže a především speciality Lištiček – "Nejhbitější Lištička", kdy (ač nezvítězil) čaroval Kavkaz, který bravurně překonával překážky do té doby pro kavkazáka považované za nepřekonatelné a "Ukaž, co umíš". Vzhledem k teplotě se tentokrát páníčci ani příliš nevymlouvali na hnutá záda, bolavá kolena a celkově fyzickou nezpůsobilost a především soutěže "Nejhbitější Lištička" se zúčastnili v hojném počtu. Při běhu se psem byla nejdůležitější zvolená taktika, většina vsadila na čtyři zabírající tlapy a nechala se táhnout. Obecně platilo, že psi v cíli znechuceně kroutili palicemi a špitali si vzdorně o tom, kolik vteřin díky tomu nemehlu na druhém konci šňůry ztratili. Velký dík za tuto soutěž patří liščí guru Evě Červené, která se obětavě chopila časomíry, takže se, kromě toho, že s časy švindlovala, opět nemohla aktivně zúčastnit.

Co se týče počtu ocenění, stali se nejúspěšnějšími Norbert Lištička (nejlepší štěně, handling své kategorie a Nej sympaťák), Frol Pes do kapsy (nejlepší junior, handling své kategorie a super povaha 2. stupně) a Regent Lištička (nej pes, handling své kategorie a k tomu BOB). Celkem se vyhlásilo 15 vítězů, jejich jména již buď znáte, nebo je snadno najdete na webových stránkách Lištiček. Pojďme raději rovnou k nutnému opakování ceremoniálu, nebo lépe řečeno k jeho doplnění.

Fox Awards 2013
Cena Terence Hilla, aneb Šťastný Luke

Zpočátku nesmělý, v závěru nekompromisní střelec, který zlikviduje všechno, co se pohybuje v jeho blízkosti. K tomu pochopitelně dech beroucí suverénní úsměv a houf nově získaných fanynek. Vítězem se stává... Norbert Lištička! Sympaťák dne si počínal hodně odvážně, přestože měl start před tolikerým obecenstvem vlažnější. Do správné provozní teploty však čtyřměsíčního hrdinu dostal hned první dvounožec, který se rozhodl, že mrkne, zdali má sestouplé kulky. Nemrknul...

Cena Roberta Rosenberga, aneb do 18 let nevhodné

Bezkonkurenčně nejlepším plemeníkem dne se stala Grácie Lištička. S velkou chutí a láskou se vrhala především na Forta Lištičku a Kavkaze Lištičku. Zepředu, zezadu, bylo jí to jedno. Velká gratulace majitelům k liberálně pojaté výchově. Varování: Pokud se budou podobné excesy opakovat, bude nutné z příštích Lištiček vyloučit štěňata.

Cena Alexandra Dumase, aneb Muž se železnou maskou

Fort Lištička dokázal "popocházet" po cvičáku, aniž si jednou jedinkrát sundal protivný košík. Páníček se poučil – kde selhávají brutální metody, přišel čas na výcvikovou metodiku obecně známou pod termínem "piškotky". Prosba na výrobce piškotů: Mohli byste, prosím, upravit tvar tak, aby se lépe protáhl škvírou v košíku? Děkuji.

Cena Humphreyho Bogarta, aneb Casablanca

Kdo neviděl něžný výraz v očích Regenta Lištičky ve chvílích, kdy láskyplně mrkal na paničku, neuvěří. Jako pravý gentleman metal blesky na každého konkurenta, který se ocitl v jejich blízkosti, ale stačilo něžné slůvko a zlostný výraz okamžitě zjihl. Takhle vypadá skutečná kynologická romantika.

Cena Jeana-Paula Belmonda, aneb Profesionál

Z Jardy (v rodokmenu se píše Black and White Lištička) se stává těžká váha. Vítězství v super povaze 4. stupně a vyhlášení nejlepším pracovním psem dne by mělo mluvit za vše. Jarda kouše hodně, Jarda kouše dlouho, Jarda kouše rád. Figurant Roman by však měl zvážit, jestli by neměl svůj tradiční výkřik "Já už nemůžu, sundejte ho ze mě", raději obměnit. Až jednou nebude opravdu moci, bude Jardův páneček opět v klidu přihlížet s cigárem v koutku a usmívat se.

Cena Charlieho Sheena, aneb Mladé pušky

Měsíc před svými prvními narozeninami opanoval Frol Pes do kapsy snad všechno, co mohl – exteriér, handling i super povahu 2. stupně. Buďte si jistí, že tenhle pes do kapsy nepatří. Je to fešák a přitom se nespoléhá jenom na svojí hezkou tvářičku. Což by opět nejlépe ze všech potvrdil zmiňovaný a figurující Roman.

Cena Jana Hřebejka, aneb Pelíšky

Tak krásný pelíšek jako Lupin Lištička neměl s sebou nikdo jiný! A že si ho uměl před dalšími dotěrnými nenechavci z říše kavkazího potěru setsakramentsky uchránit. Navíc další názorný důkaz toho, jak může mít kavkazáček srdce i oči jenom pro paničku.

Na koho se nedostalo, dostane se příště. Opět se uvidíme 27. dubna!

Martin Záruba, 2013

4. Velký Liščí den (17. 3. 2012)

Tak kde začít? Když už jsem nechal uvrtat do sepsání reportáže z březnového Velkého liščího dne, nezbude, než se s tím chlapsky popasovat. Proto slibuji, že půjde o reportáž originální, exkluzivní a patřičně kontroverzní. A začnu hned omluvou za prodlení.

V rámci originality jsem se chystal promlouvat očima našeho nezvedence Forta Lištičky, který shodou zvláštních okolností získal pohár za NEJ štěně a NEJ sympaťáka. Nebojte, nezpychl. Sotva po návratu z Žižic vyskočil z auta a zakousl se do tety Tosky Lištičky, dostal nakládačku šampion nešampion.

Takže zpátky "z lustru na zem" a znovu tvrdá práce, minimálně na tom vodítku by se mohl naučit. Každopádně posílá svému věrnému fanklubu pozdrav z Kozích Hor a slibuje, že žádné trofeje ho nezmění. Páneček s paničkou sice trochu doufali, že by mohly, ale jak prohlásila Eva Červená: "Oni ti se zatočenýma ocáskama jsou vždycky největší magoři... Jé, já vám to neřekla? Ale to nevadí, však vy ho zvládnete."

Nebojte, očima Forta Lištičky promlouvat nebudu. Už jenom proto, že jeho skoro šestnáctitýdenní mozeček zatím funguje na principu: žrádlo, kousnout, víc žrádla, ještě víc žrádla, kousnout, kousnout, podrbat, kousnout, žrádlo – bylo by to tedy příliš jednotvárné. Při pročítání předchozích reportů ze Žižic jsem navíc zjistil, že můj skvělý nápad mělo přede mnou už asi tak sto padesát lidí.

Nebudu se rozplývat ani nad řízky s domácím bramborovým salátem, byť to měl být hlavní motiv. Ano, při pročítání předchozích reportů jsem zjistil, že můj skvělý nápad mělo přede mnou už sto čtyřicet devět lidí (na toho sto padesátého evidentně buď nevyzbylo, nebo šlo o nenapravitelného vegetariána). Hlavně by to bylo i nespravedlivé, protože jsem se na vlastní chutě přesvědčil o tom, že v Žižicích mají neméně skvělé klobásy.

Budu k vám tedy promlouvat očima člověka, který v podstatě vůbec neví, o co jde. A zkusím se zabývat pejsky, kteří mi svou krásou a naturelem zvedají tepovku, ale kterým v podstatě vůbec nerozumím. Doufám, že je to dostatečné alibi.

Žižice, 17. března 2012. To jsou základní data 4. Velkého Liščího dne. Pro ty, kteří mají problémy s kalendářem, byl to ten víkend, kdy zaútočilo jaro, takže v Žižicích bylo naprosté azuro, kavkazáci u úvazů plazili jazyky a vzpomínali na minusové teploty. Jejich páníčci postupně odkládali bundy a mikiny, v závěru končili jen s krátkým rukávem (jednou z výjimek byl figurant Roman Šonský a buďte si jistí, že pobyt v ringové vestě mu při obranách nikdo nepřál).

Jako obvykle se sešly Lištičky i jejich odchovy, celý den pak měla pod palcem "Liščí guru" Eva Červená a program byl opravdu nabitý – handling, soutěže o NEJ v jednotlivých kategoriích, nácvik obrany, povahové soutěže. Začínalo se chvíli po jedenácté, končilo po šesté...

Hned na samém začátku dostal pohár Winner Lištička za své už čtvrté vítězství v celoroční pracovní soutěži. Eva Červená v hecu poprosila majitele, aby dali s Winnerem šanci příště taky někomu jinému, jenže Winner to vzal bohužel doslova – zatrucoval si a zbytek dne prostávkoval.

V handlingu postupně vítězili (vlastně vítězilY, protože šlo o ženský, kluci asi nemají na přehlídky buňky): Energy Lištička (štěňata), Adora z Javorového ranče (junioři) a Top Lištička (open). Mezi štěňaty se střetávali jen Fort s Energy, ale jinak byla konkurence prvotřídní.

Po handlingu přišla soutěž NEJ exteriér. Mezi štěňaty to vyšlo na Forta, nejhezčím juniorem se stal Black and White, Nej fenou se stala Top a Nej psem Kavkaz. Tady je jasně vidět, že kluci sice nemají buňky na výstavní molo, ale zase mají šarm a charisma...

Bylo toho hodně, uhnaní byli úplně všichni, ale skutečně běhat se přitom teprve začínalo. A sice při soutěži o Nejhbitější Lištičku. To v praxi znamenalo běh s kavkazákem na vodítku na čas, obodování výsledků a následná možnost vylepšit si případný bodový handicap na překážkách. Zatímco běh probíhal ve stylu sprintujících páníčků a za nimi plandajících a brzdících kavkazů (tip pro soutěžící: použijte dvacetimetrovou stopovačku a časy budou ještě lepší :-), tedy v případě, kdy vlečený kavkazák udrží směr a neodtáhne vás někam do polí), překážky teprve ukázaly tu správnou hbitost. Tady si neodpustím jednu vsuvku s Fortem Lištičkou – mimo soutěž jsme si vyzkoušeli přeskok nejnižší překážky a Fort to pojal ve stylu čistokrevného pastevce, proč poskakovat jako kůzle, když se dá překážka ve stylu těžkotonážního tančíku jednoduše povalit? Z toho kluka zkrátka jednou něco bude. Už na třech a půl měsících se nebojí použít hlavu, a to doslova.

Ale zpátky k soutěži, po započítání časů a jejich bodových úprav došlo k tomu, že byli hned dva vítězové. Jenže pohár je jenom jeden... Co s tím? Naštěstí se v Žižicích sešlo dostatek zdravě škodolibých lidí, takže se odhlasoval "rozstřel" ve stylu divokého západu. Pistolník proti pistolníkovi. Muž proti muži. A Mirek i Ivo bojující za úspěch Gigi Zlaté studánky, respektive Winnera Lištičky se zachovali jako skuteční chlapi a přestože je tížil v žaludku oběd, absolvovali dráhu okořeněnou překážkami. Sice o fous, ale vítězem se stal vítěz – tedy Winner.

Nácvik obran nemá smysl příliš popisovat. Chvílemi to ale bylo o strach. Především o osud traktoristy, který v pravidelných intervalech jezdil kolem cvičáku a zdálo se, že je bestiemi zaujatý natolik, že s traktorem spadne ze stráně.

Sluníčko pálilo, figurant Roman se nechával ožužlávat jako cukrátko, psi i čubiny řvali jako pominutí. Prostě sobotní žižická idylka, při které se místní zamykají i se slepicemi v horních patrech domů.

Vyhecovaná nálada přinesla klasické mouchy, jako jeden přervaný obojek a jedna drobná bitva mezi sestrami z Javorového ranče. Bojovalo se ale hlavně o ceny, jenže v Žižicích se scházejí natolik rozumní lidé, nebo svoje ambice dokáží aspoň tutlat, že atmosféra a nálada byla i tak skvělá. Nic na tom nezměnily ani pracovní soutěže, kdy se v jednotlivých kategoriích o pohárky zasloužili Czech Nufira (1. stupeň), Jupiter Lištička (2. stupeň) a skvělý Charzo z Azgiru (5. stupeň a vyhlášení nejlepším pracovním psem dne) - jeho reakce při přepadení v hodně hlučné hospodě byla super. Pokud se chystáte na rušnější večírek a bojíte se o svojí bezpečnost, vezměte s sebou Charza, on už to tam vyčistí. Zapomněl jsem na něco a na někoho? Určitě na spoustu věcí, ale nejlepší bude, když sami dorazíte na příští Lištičky a o všem dění se přesvědčíte. Zapomněl jsem taky na nejodvážnější štěně v podání Energy a soutěž "Ukaž, co umíš", při které doslova excelovali ukázkou poslušnosti Tellus Lištička s páníčkem.

Slíbil jsem reportáž exkluzivní, originální a patřičně kontroverzní. Jestli jste to protrpěli až sem, zkusím splnit aspoň to první – řízky s bramborovým salátem byly skutečně více než exkluzivní :-)

Martin Záruba, 2013

3. Velký Liščí den (28. 5. 2011)

Z mého pohledu...

Kde začít ? O přípravách nemá cenu psát, však to všichni znáte nejlíp, jak jsou páníčci nervozní před jakoukoliv akcí, kdyby týden, dva, ale u nás minimálně měsíc před drnčí neustále telefony, panička vysedává u počítače a pořád si s někým dopisuje, konzultuje, radí se, na mě se usmívá, ale nic mi nechce prozradit, mám se nechat překvapit. Tak jo, dělám, že nic a čekám, čím mě ta moje panička překvapí.

Ráno ti naši celkem brzy vstali, na to, že je sobota, panička mě šupne do auta se šibalským úsměverm, že dnes něco príma zažiju, tak tedy jedeme a jedeme a jedeme… Hmmm, cesta je fakt daleká, ale musím říct, že cestou byla jediná starost těch mých lidí, jestli se mi dobře leží, jestli mě nebolí bříško, jestli se mi nechce čůrat, jestli bych se nechtěl projít nebo napít voděnky… dělá mi to moc dobře u srdíčka, ale nejsem přece žádnej rozmazlenej kluk, abych cestu nepřečkal a vymýšlel si, jsem kavkazák a umím být nejen trpělivý, ale i ohleduplný a taktní a tak jen tiše s napětím čekám, kam pojedeme a co tak velkého se bude dít ?!
No, konečně, už jsme na místě, před velikým cvičištěm, na kterém jsem ještě nikdy nebyl, asi jsme tu první, tak jsme si rozdělili úkoly: páneček zaparkuje auto a my s paničkou se jdeme projít, protáhnout se a trošku se poohlídnout po okolí.

Jenže to už se pomaloučku sjíždějí další auta, plná kavkazáčků, různého věku a z různých konců republiky, dokonce i z Belgie dojeli (to musím uznat, že to měli asi opravdu dál, než já).

No těch krásných kavkazích feneček, co se přijelo podívat, až se mi z nich hlava zatočila, a z "kavkazího potěru" jsem měl radost největší, byli všichni moc krásní, baculatí, očepýření a všech možných barev, prostě radost se koukat.

Panička mi pošeptala, že je to překvapení pro mě, že jsou to všechno moji příbuzní, že je to můj velký den a den všech Lištiček, který se slaví už 3.rok a že si dnes všichni užijeme spoustu legrace a soutěží, do kterých mě okamžitě (ovšem pochopitelně s mým souhlasem) běžela přihlásit. No přece tu nebudu jen tak sedět, když program dne je tak pestrý a každý si může vybrat podle svého gusta.

Tak jo a jdeme na to... Jsem přihlášený do soutěže Povaha II. stupně a tu taky s přehledem vyhrávám!!! Jupí, panička je šťastná a já taky, když vidím, že je na mě tak strašně pyšná. Taky soutěžím o Nej psa, tady se vybírá nejpěknější exteriérový jedinec, a si představte, že vyhrávám - já, Idol Lištička, jsem vyhlášený NEJ PSEM 3. Velkého Liščího dne. O paničce ani mluvit nebudu, její rozzářená očenka mluví za všechno a tak se jí ani neptám, jestli má radost, protože vím, že má a děsně obrovskou!
A korunu mému soutěžení dala Soutěž o NEJ sympaťáka, kterou jsem opět vyhrál já. Panička říkala, že jsem musel dostat spoustu hlasů i od majitelů jiných pejsků od Lištiček, o to je to prý cennější. No já tomu nerozumím, ale když to říká moje panička, tak je to zcela jistě pravda, no ne?!A pro mě a naše lidi se bohužel blížil konec…. museli jsme domů, ostatní zůstávali, program byl v plném proudu, jenže nedá se nic dělat, čekala nás dlouhá cesta domů.

Panička se šla rozloučit se všemi novými kamarády, předlouho se loučila s paní Evou – Největší Lištičkou, naposledy si zašpitala narychlo s paničkou Regenta a se všemi, kteří přijeli, tak jako my, strávit překrásný den, v kruhu takřka "rodinném".

Páneček s námi jel jako o závod, takže jsme po půlnoci dorazili domů. A mě se zdály tu noc ty nejkrásnější kavkazí sny, plné kavkazích príma kluků a krásných kavkazích slečen, kavkazích naducaných miminek……. prostě kavkazích Lištiček.

A taky vám řeknu jedno malé tajemství, je jedno, jestli Velký nebo Malý, hned na ten příští Liščí sraz jedu zase, to mi panička už dnes slíbila a že jsem ji vůbec, ale naprosto vůbec nemusel přemlouvat, to si teda pište !!! Přísahám na můj chlupatý pupík, že nelžu, tak v říjnu zase ahoj všechny LIŠŤIČKY, já nebudu chybět určitě!

Idol Lištička, 2011

O Polárce a její babičce Ašiře

Polárka není slečna chladná či snad dokonce mrazivá, jak by se patřičně slušelo, to rozhodně nikoliv - naše mladá dáma je navzdory svému studenému jménu žhavá a divoká, nespoutaná a značně svévolná. Polárka je zkrátka pravá kavkazská Lištička, a to každým coulem: kožich barvy nezaměnitelně liščí, bujaře osrstěný ocas, rychlost, bystrost, vynalézavost a škodolibost - to je naše milovaná zrzavá holčička.

Maminka Vanilka se věnovala své jediné dcerce dlouho a s plným nasazením, snášela s porozuměním její miminkovské rozmary, její dětskou urputnost a svévolnost, byla aktivní účastnicí jejích rozpustilých her. Urputné dovádění matky a dcery nabylo po čase takových rozměrů, že život Polárky se zdál být ohrožen. Obrovská maminka dravých pohybů a střemhlavé rychlosti se zdála být potenciálním nebezpečím pro rostoucí dcerku. I nabídla se zcela dobrovolně a nadšeně babička Polárky Aša - úctyhodná prošedivělá dáma pokročilého věku, že výchovu vnučky převezme naplno do svých tlap, by mladičkou rošťandu uchránila před fyzickým ohrožením a na straně druhé dodala malé slečně kapku dosud chybějícího smyslu pro disciplínu.

Lišče Polárka změnu přijalo s úsměvem, nastává svoboda a zlaté Liščí časy, však všichni známe babičky a jejich vnoučátka! Jak hluboce se Polárka mýlila! Babička nastolila režim nekompromisní, a jala se důsledně vytýkat vše nesplněné a povrchně provedené. Nezbedná Polárka obdržela několik pohlavků a jako bystré Liščátko se obratem přeměnila v poslušnou, uctivou a oddanou holčičku, jen radost pohledět.

Aša byla výsostně spokojena a její pedagogické ego nabylo náležitých rozměrů. Ovšem odměny pro pilnou žačku je rozhodně třeba! A adekvátní odměna pro stále hodňoučkou Polárku? Jen zběsilé dovádění! A tak je z usedlé důstojné dámy divoce lítající, skotačící a poněkud značně rozverná babička, kterou vnučka jen velmi těžko předčí v lotrovinách :-).

Ašenko a Polárko, ještě mnoho krásných společných her!

2010

Osmého řízek nebyl!

Aneb neexistující reportáž z 1. Velkého Liščího dne (16. 5. 2009)

Otázka: Žižice, řízek s bramborovým salátem, kavkazák a lištička, kde je spojení? Pro nezasvěcené je odpověď záhadou a předmětem tápání. Ne však pro Kraopáka. Aha, zase. Co je to Kraopák? Kraopák je slangový výraz pro člena KRAaOP - Klubu ruských a asijských ovčáckých psů. Kraopák vám odpoví, že Žižice je vesnice asi 8 km od Slaného, vedle silnice směrem na Mělník a vedle této silnice je "cvičák" místních kynologů. Cvičák rozhodně nepatří k největším, ale servis, který poskytuje, mohou závidět pejskaři na desítkách jiných, větších. Tady se konají každý měsíc přátelská setkání členů jmenovaného klubu, a nechají se již počítat na desítky. Při počtu, kterého dosahují, se přece jenom chybička vloudí, a organizace zaskřípe.

Vrcholem každého setkání je totiž místní specialita - řízek s bramborovým salátem. Tedy - mimo jiné občerstvení. Takže, pokud zaslechnete otázku: jedeš na řízek? Nejedná se o energetickou bombu, kterou tázaný konzumuje, ale o účast na dalším setkání Kraopáků. No, a ten řízek osmého nebyl!

Kavkazák je samozřejmě kavkazský pastevecký pes, jedno z plemen chovaným pod KRAaOP. A lištička? Tak na to je ještě brzy.

Utekl týden, je šestnáctého a jsme tady zase. Perfektní servis místních pejskařů opět funguje. Nabídka je opravdu pestrá: klobásy, párečky, dršťková polévka, řízek s bramborovým salátem, pro děti sladkosti, alkoholické i nealkoholické nápoje. Tedy jako jindy - normálně. Na rozdíl od jiných setkání se však venku pod přístřeškem objevují dokonce dorty, pro děti pastelky a čtvrtky a organizace je přece trochu jiná. Poměrně hodně neznámých tváří, určitě ne členů klubu. Schází tady i zástupci jiných plemen.

Kavkazáci, kam se podíváš. Není to však nic divného. Toto setkání je pouze pro zvané. Část účastníků mluví dokonce německy. Obvyklé představování, potřásání rukou a zanícené debaty přeruší oficiální, slavnostní zahájení. Následuje seznámení s programem a už to jede.

Pro zájemce - nácvik obran nebo pouze konzultace s figurantem. Nácviky ve výstavním kruhu, a samozřejmě debatní kroužky s naprosto jednoznačným tématem - můj nejúžasnější kavkazák. Mezi tím dětičky kreslí - jak jinak - kavkazáky. To aby nezlobily, když si dospělí hrají s pejsky. Pro získání delšího volna mají slíbeny čokoládové odměny a také je získají. To je jasné.

Od rána počasí nic moc, ale v tuhle chvíli se již na nás všechny sápe sluníčko, což zvedá i tak dobrou náladu všem zúčastněným. Končí nácviky a jede se naostro. Nejprve soutěže ve výstavním kruhu o všechna "Nej" v kategoriích - dorost, junior, dospělák psi, feny. Současně samozřejmě soutěž diváků o "Nej" kavkazáka setkání. Ke škodě dětských účastníků organizátoři zjišťují, že jaksi schází kavkazácký potěr. Ještě, že mezi nás zavítaly tři osmitýdenní borderky. Děti mají o zábavu postaráno. Dospělí si můžou hrát. Konec legrace.

Začínají povahové soutěže - II. a IV. stupeň. Při pohledu na některé majitele kavkazáků zjišťuji, že si teprve nyní uvědomují, co vlastně doma mají. Co ten jejich domácí mazlíček dokáže. Následuje zákrok při přepadení zpoza úkrytu, ukázka obrany napadené majitelky s likvidací násilníka. Koukám, jak některým zúčastněným tvrdnou rysy. To ještě netuší, jakou lahůdku jim na závěr přichystal figurant. Já to pro sebe nazval "úklid v hospodě". Jedná se o zásah psa v bouřící hospodě, proti útočícímu figurantovi, přičemž je pes pod palbou různých předmětů. Po této ukázce hlavně německým chovatelům chvíli trvá, než se jim vrátí chuť k nějakým hovorům. V tichosti si poslechnou překlad komentáře figuranta.

A program pokračuje - jak jinak, než vyhlášením vítězů všech soutěžních kategorií dnešního dne. Vítězové jsou vyhlášeni a okalíškováni připravenými poháry. Celý den trvající rozhovory samozřejmě pokračují. Nikomu se nechce domů. Pro některé chovatele to byla příležitost vidět své odchovy po několika letech. Pro jejich majitele zkušenost a poznání, že je spousta věcí jinak, než si představovali a zbytečně se jim bránili a vlastně si ochuzovali soužití se svým čtyřnohým kamarádem.

Dokonce i výcvikáři si přišli na své. Ukázkou dva odposlechnuté, spolehlivě fungující "zázračné povely" - nabízím k širšímu využití. "Vem si šmejda" - povel pro útok na figuranta. Zdůrazňuji, že figurant není "šmejd", ale kamarád a opravdu si to nezaslouží. A jeden zákazový: "Jozef! Nes.. mně!" - pro kavkazáka "Pepíčka". Ten si to pro změnu zasloužil. Češtinář si jistě plné znění zjistí.

No, a protože jednou musí všechno skončit, skončilo i tohle setkání. Za sebe a doufám i za ostatní musím říct. TOHLE SETKÁNÍ NEMĚLO CHYBU.

Četli jste pozorně? No přece, byly ty řízky!!!!! A ještě něčeho jste si všimli? I když byl tak bohatý program, nepadlo přece jediné jméno (tedy s výjimkou toho Pepíčka). Jednak dnes nebyla jména vůbec důležitá a jednalo se hlavně o účast, a pak za to může ta lištička z první otázky. Vlastně jedno jediné jméno, o kterém to všechno bylo. Vážení, "Lištička" je chovatelská stanice paní Evy "Lištičky" Červené a letos slaví 30 let od svého založení. Gratulujeme a ještě jednou tolik!

Když žádná jména, zdraví Vás účastník setkání. A ještě soukromá omluva: Evo, promiň, že jsem ti nenapsal tu požadovanou reportáž ze setkání, ale vážně nemám čas. Musím kosit to seno. Snad jsi našla někoho jiného.

Nehledala jsem nikoho jiného, nebylo to totiž zapotřebí :-). Děkuji Ti.

neznámý autor, 2009